Proč vlastně hrajeme počítačové hry?

  • 20
Jak již titulek článku napovídá, volnějším pátečním tématem bude pro tentokrát úvaha našeho čtenáře Zdeňka Čendry zamýšlejícího se nad podstatnou hraní samotného. Byť jsem váhal, má-li zde tento názor zaznít, rozhodl jsem se kladně. Co nám tedy hraní přináší a o co nás okrádá?
Quake 3: Arena

Slovo šéfredaktora úvodem: Když jsem v emailu objevil tento článek od Zdeňka Čendry, nebyl jsem si okamžitě tak úplně jistý, jestli mám zveřejnit tento článek na našich stránkách, či nikoliv. Poté jsem si řekl - proč ne, i na BonusWebu má právo zaznít názor z druhé strany, zvláště když je pátek - čas na nějaké to lehčí témátko. Závěrem mého "úvodního vstupu" bych rád zmínil, že tento článek v žádném případě nevyjadřuje stanovisko mé ani BonusWebu a v mnohém mi připomíná mnou několikrát kritizované články o "Kultuře kriplů" Radovana Holuba z Reflexu.

Nedávno jsem byl u kamaráda a nesl jsem mu svoje webovské stránky na disketě, aby se na ně také podíval. Přišel jsem k němu a on hrál po síti hru Quake 3. Řekl, ať chvilku počkám, že to jenom dohrajou. Ochotně jsem se posadil a počkal jsem než dohrajou. Přitom jsem jej sledoval a pozorně si všímal jeho chovaní. (Nutno přiznat, že jsem čekal téměř hodinu, ale teď toho nelituji). V tu chvíli mě napadla otázka, proč celé dny sedí u počítače a mačká mezerník jako zběsilý a přitom z toho ale vůbec nic nemá. Kdyby třeba byl na Internetu, tak občas pochytí, alespoň nějakou informaci, ale ve hře málokdy něco a pokud jo, tak je to většinou nějaká sprosťárna. Prostě člověk, který hrám propadne si asi ani neuvědomuje, kolik času tomuto "fenoménu" věnuje, ale hlavně co mu to dává? Já mám pocit, že nic.

Spousta lidí říká, že si při tom odpočinou a uvolní se. No nevím, ale když se tak koukám, jak při hraní her létají joysticky vzduchem a klávesnice se sotva udrží na stole, tak mi to jako odpočinek moc nepřipadá o:)

Quake 3: Arena

Nabízí se zde však otázka, že přeci jenom na tom něco musí být jinak by spousta firem celé dlouhé měsíce a roky neprogramovala nové a nové hry. Ano, dělají to pro peníze, ale to nejspíše nebude všechno. Hráč, když si hru koupí, tak nepřijde pouze o několik set či tisíc korun, ale obětuje i něco jiného, obětuje kousek svého života, který stráví s touto hrou. Možná si říkáte: ten autor to je, ale blbec, vždyť to jsou většinou super pařby, ale řekněte si, jaké dlouhé hodiny u toho prosedíte a pak akorát koukáte a v hlavě nic nemáte. Ano, hry částečně také pomáhají "vymývat" mozek. Samozřejmě, že to není myšleno doslova, ale určitě tomu tento druh software přinejmenším napomáhá.

Proč tedy neomezit dobu strávenou u počítače při hraní her tím, že například nyní na jaře oprášíte kolo v garáži a vyjedete se podívat do okolí, kde jistě poznáte, co ve hře nikdy nenajdete? Je to příroda, cvrlikot ptáků, proud čistě pramenité vody, spousta zeleně... Prostě úplně jiný svět, který se možná někomu vůbec nelíbí a říká si, že to je o ničem a je to nezáživné. Není to tak. Neshnijte u toho počítače a alespoň jednou týdně běžte ven, zahrát si fotbal, zajezdit si na kole, prostě protáhnout kosti a poznat něco nového, něco co nikdy na obrazovce žádný programátor nenaprogramuje, ač by byl ten nejlepší. Skutečnost se naprogramovat bohužel nedá.


Témata: software