Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

GLOSA: Profi hraní počítačových her šlape tradičním sportům na paty

aktualizováno 
Soutěžení v počítačových hrách se nachází v paradoxní situaci. Početná část společnosti o něm neví, případně na něj nahlíží skrz prsty. V tomto odvětví se přitom hraje o více peněz a sleduje ho více diváků, než v případě některých klasických sportů.

Příprava týmu Fnatic před profesionálním zápasem. Hráči mají i týmové dresy. | foto: Fnatic.com

Loňské mistrovství v titulu League of Legends na internetu sledovalo 8,5 milionu diváků. Tedy stejný počet jako finále hokejové NHL a více než u finále basketbalové NBA.

V letošním turnaji ve hře DOTA 2 se pro změnu soutěžilo celkem o 18 milionů dolarů, což je více než v golfovém turnaji PGA Championship. V tom se sportovci dělili o 10 milionů dolarů a v minulosti na něm zazářil například Tiger Woods.

A že nejede o náhodu, potvrzuje i prodej lístků na letošní mistrovství světa v League of Legends v Berlíně, pro které se všechny dostupné vstupenky prodaly během minuty. Byly jich tisíce a nových do oběhu půjde již jen velmi omezené množství.

Proč se tedy profesionální hraní her (e-sports) dostává na výsluní a proč se to děje právě v současné době? Stávající popularita je podmíněna několika faktory. Jedním je technologická infrastruktura, druhým dostupnost her a třetím je stoupající obliba videoherního průmyslu u většinové společnosti.

Counter-Strike patří mezi tituly, které odstartovaly profesionální hraní. Na obrázku je Global Offensive.

Counter-Strike patří mezi tituly, které odstartovaly profesionální hraní. Na obrázku je Global Offensive.

E-sports v Jižní Koreji získaly takřka status národní zábavy již koncem devadesátých let. Situaci tam pomohla čerstvě vybudovaná internetová síť, která byla tou nejrychlejší na světě. V řadě internetových kaváren navíc bylo možné objevit sci-fi strategii Starcraft a soutěžení v ní se věnovaly i televizní kanály. Například Ongamenet.

V Koreji také v roce 1998 vznikla první profesionální liga KPGL a finálové zápasy lákaly tisíce diváků. Zbytek světa však za Koreou zaostával. Pro seriózní soutěžení v něm totiž nebyl dostupný dostatečně rychlý a stabilní internet.

Hraní počítačových her navíc v minulé dekádě holdoval jen zlomek lidí. Když Quake 3 v roce 1999 během tří dnů prodal 50 tisíc kopií, byl považován za jednu z nejžhavějších značek a výsledek byl úctyhodným úspěchem. Zaklínač 3 oproti tomu letos prodal 1,5 milionu kusů jen v předprodejích.

Za posledních patnáct let tak exponenciálně narostl počet hráčů a zvýšila se dostupnost her. Některé z nejpopulárnějších titulů využívají model free2play a v základu jsou zdarma. Není tedy náhodou, že několik z nich patří i mezi ty nejhranější v rámci e-sports.

World of Tanks původně jako soutěživá hra nevznikal. Popularita titulu však vedla k profi ligám.

World of Tanks původně jako soutěživá hra nevznikal. Popularita titulu však vedla k profi ligám.

Podle loňských statistik vyčnívají především League of Legends (7,5 milionu souběžně hrajících lidí), World of Tanks (1,1 milionu souběžně hrajících lidí) a DOTA 2 (840 tisíc souběžně hrajících lidí). Zmiňované tituly tak měsíčně přilákají desítky milionů hráčů.

Profesionální soutěžení díky tomu může zůstávat okrajovou záležitostí a zároveň se tradičním sportům blížit ve sledovanosti a penězích, o které se soutěží.

Většina diváků totiž titul sama hraje a ohromné uživatelské základny s velmi specifickou demografií jsou pastvou pro marketéry. O e-sports se totiž nejčastěji zajímají muži ve věku 18 až 35 let, tedy skupina jinak těžko zasáhnutelná tradičními kanály.

Plnohodnotnému přechodu do populární kultury však v současné době brání špatná sledovatelnost některých z oblíbených her. Většina titulů totiž vzniká s ohledem na zábavnost při hraní, a nejsou tak primárně diváckým sportem.

DOTA 2 patří mezi divácky vděčné počiny. To ovšem nelze prohlásit o každém e-sports titulu.

DOTA 2 patří mezi divácky vděčné počiny. To ovšem nelze prohlásit o každém e-sports titulu.

Řada her totiž vyžaduje taktiky, při kterých dochází k přílišné fragmentaci týmu, a jejich sledování proto není příliš zábavné. Tento problém typicky sužuje například týmové střílečky. Jmenovat lze třeba Counter-Strike či Call of Duty.

U tradičních sportů oproti tomu zpravidla máte kompletní přehled o klíčovém dění. Například ve fotbalu i hokeji jako divák vidíte celé hřiště, případně televize může jednoduše předvídat, která místa sledovat. Problém pak zpravidla mizí u her a sportů, kde soupeří jen dva lidé. Při sledování jednoho z nich totiž můžete vnímat hloubku zápasu.

Výjimku tvoří i tituly ve stylu Defense of the Ancients, tedy například DOTA 2, League of Legends, či Heroes of the Storm. V pozdějších fázích hry totiž velká část akce probíhá v rámci kompletních týmů a přehlednost zápasu se tak blíží třeba hokeji.

Pokud však e-sports budou usilovat o získání zájmu většinové společnosti, musí se sejít několik faktorů. Nejhlavnější jsou divácky zábavné tituly a dostatečná popularita videoherního průmyslu.

To první zůstává úkolem herních vývojářů, to druhé je generační záležitostí. Jinak řečeno: až většina lidí vyroste ve světě plném videoher, přestane sledování profesionálních hráčů působit jako příběh z bláznivého sci-fi.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.