Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

První herní hudba byla nominována na ceny Grammy. Historii už má ale dlouhou

aktualizováno 
Videohry vstoupily do přitažlivého světa nejprestižnějších cen hudby. Pokusí se prosadit variací na modlitbu Otče náš. Podívejme se, jak vypadal vývoj a tvorba hudby, tedy prvek, který ve hrách tak často přehlížíme.

Skladba Baba Yetu ze strategie Civilization IV si v prosinci připsala historicky první herní nominaci na jednu z nejprestižnějších hudebních cen, a to v kategorii "Nejlepší instrumentální aranžmá jako doprovod vokalistů". Je to první podobný úspěch během čtyřiceti let dějin hudby ve hrách.

Baba Yetu, svahilský Otče náš

hudba_tin

Africké tóny znějící na úvodní obrazovce Civilization IV jsou dílem čtyřiatřicetiletého kalifornského skladatele Christophera Tina. V současné době navíc je skladba Baba Yetu úvodní skladbou Tinova alba Calling All Dawns, které bylo rovněž nominováno na Grammy v kategorii "Nejlepší klasické album napříč žánry".

Navzdory etnické svahilštině může být překvapivé, že Baba Yetu je v jádru křesťanská modlitba. Její první slova "Baba yetu, yetu uliye" totiž podle webu kostely.bk.cz znamenají "Otče náš, náš který jsi" a ani následující text neubírá na religioznosti.

Pihu na kráse dělá tomuto zlomu pro videohry jenom fakt, že za svou nominaci Baba Yetu příliš nevděčí uznání videoher ze strany Grammy jako média. Civilization IV vyšla už v roce 2006. Do nominací se skladba dostala především díky svému životu po Civilization IV na koncertech herní hudby i mimo ně.

O rozšíření Baba Yetu mimo hranice videoher svědčí následující video pořízené u fontány v Dubaji.

Přehlížený prvek

Jako soundtrack se označuje zaznamenaný zvuk doprovázející vizuální médium, např. film, televizní pořad či počítačovou hru.
Zdroj: Wikipedia.cz

Zvuk a hudba bývají přehlíženy jako druhotná součást herního zážitku. Hry jsou přece od slova hraní, tak jaképak oceňování tónů či pixelů.

Jenže teorie audiovizuálních umění říká něco jiného. Už od dřevních dob interaktivní zábavy zvuk plnil podstatnou součást při vytváření emocí a atmosféry, a tak i celkového zážitku z her. Nejde ale jen o pozadí, nýbrž i o jeden z prostředků, jak hráči zprostředkovat vnímání světa hry.

Však si zkuste při hraní vypnout zvuk. Nejenom, že drásavá atmosféra poháněná orchestrem je ta tam, ale kvůli tichu neslyšíte ani pokřikování, běhání nebo chroptění oponentů. Ve finále tak přicházíte o přehled, což se promítá do vašich reakcí a vnímání virtuálního světa.

Hry jsou, podobně jako filmy, výsledkem spojení různých uměleckých proudů a nejlépe fungují jako celek. Epická hudba je nedílnou součástí dnešních "filmových" velkoher typu Call of Duty či Mass Effect, ale leckdo by mohl namítnout, že takový Tetris bez zvuku přece hrát můžete. Jenže, jak si ukážeme níže, i hra s podobně jednoduchou hratelností může svůj soundtrack nečekaně dobře zúročit.

Od úsvitu do soumraku sekvencerů

A bylo tomu tak už na počátku historie videoher. Pravděpodobně první hrou, která používala zvuk, byl stařičký "simulátor tenisu" Pong z roku 1972, vůbec první komerčně úspěšná videohra. Už název hry byl odvozen z charakteristického zvuku.

O pouhých šest let později už dokázali Space Invaders s melodií mnohem více. Hráči se ocitají v roli osamocené lodě bránící se proti formaci postupně sestupujících emzáků. Jak lodě klesaly a zrychlovaly, také jednoduché hudební téma se zrychlovalo a nabíralo na intenzitě. Bez zvuku byl dojem ze Space Invaders jenom poloviční.

Přesto trvalo ještě pěkných pár let, než se kvalita herních soundtracků dostala na výši. Na vině byla především omezená technologie. Integrovat ke hrám předem nahranou hudbu na dobových kazetových nosičích bylo nepraktické, a všechny zvuky tak byly vepsány do kódu hry (často jenom programátory a ne znalými hudebními skladateli) a realizovány přes syntetický sekvencer. Výsledkem byly menší nároky na paměť, ale také zvuk, kterému se dnes již smějeme.

I s takovým náčiním se však podařilo leccos dokázat. V roce 1987 vychází pro konzoli NES první díl hry na hrdiny Final Fantasy a obsahuje i soundtrack složený dnes už legendárním Japoncem Nobuo Uematsem. Obsahuje motivy pro jednotlivé postavy a lokace. Svým provedením si mezi hráči i kritiky vysloužil pozici nejlepšího herního soundtracku všech bob.

Éra CD a DVD

Už v roce 1986 docházelo u herní konzole NES k prvním pokusům uplatnit ve videohrách CD disky, s jejichž (na dobové poměry) gigantickou kapacitou se z počítačů i konzolí mohly linout zvuky nahrané skutečným orchestrem.

Hudba si ale svou revoluci dobývala postupně. V roce 1987 se tak kromě Final Fantasy objevil a masivně rozšířil program Sound Tracker od Karstena Obarskiho, jenž de facto odstartoval éru zvukového formátu MOD. Digitalizovaní hudby se stalo realitou a rodící se využití CD poskytovalo ideální píseček pro čistý zvuk.

Může se zdát, že koncept dynamicky se měnící hudby, tedy závislé na tom, co právě hráč dělá (objevování krajů = klidné téma; boj = akční téma) je záležitostí posledních deseti let. Především žánr her na hrdiny je tímto užitím typický. Avšak první využití se objevovalo už na počátku 90. let ve hrách jako Monkey Island 2 či Ultima Underworld.

Zajímavým milníkem, který svědčí o tehdejším zájmu známých hudebníků o hry, byla účast rockové kapely Nine Inch Nails při vývoji akční hry Quake. Herní soundtrack pocházel právě od nich. Frontman (a vlastně i jediný stálý člen) kapely Trent Reznor měl složit hudbu i pro hru Doom 3, z projektu ale nakonec vycouval.

Éra plnohodnotných a samostatně prodejných herních soundtracků byla na dosah. Zároveň ale přivřela dveře do světa velkého byznysu mnoha malým vývojářům, kteří si jednoduše nemohli dovolit opulentní orchestry. Složit a nahrát několik hodin hudby s filharmonickým orchestrem může dnes přijít až na půl milionu dolarů.

Přelomová byla hra Hitman z roku 2001. Namísto interních muzikantů sáhla po profesionálním orchestru. S pomocí Budapešťské filharmonie tak vznikla herní hudba a zároveň i postup, kterým se v dalších letech řídilo mnoho dalších velkých vývojářů.

5 herních skladatelů

Seznam všech zajímavých skladatelů by vydal na samostatný článek, zde je ochutnávka alespoň několika jmen.

Frank Klepacki
Tělem i duší rozený herní skladatel, jehož tóny zněly především ve starých strategiích od Duny II až po nejnovější Red Alert 3. Kultovní skladba Hell March z prvního Red Alertu je jeho dílem.

Michael Giacchino
Je to úspěšný hollywoodský skladatel, jehož hudba zněla v novém Star Treku. Jeho práce jsou rovněž tóny ze seriálu Ztraceni. Začínal jako skladatel u videoher a má na svědomí burácející orchestry ve většině her Medal of Honor a také prvních dílech Call of Duty.

Takenobu Mitsuyoshi
Legenda mezi herními skladateli se proslavila především hudbou v neméně legendárních hrách od Segy. Do jeho rytmu jsme bojovali ve hrách jako Virtua Fighter 2 a 3, perlou v diskografii jsou ale soundtracky k adventurám Shenmue 1 a 2.

Michiru Ōshima
Je to jedna ze zástupkyň ženského pohlaví mezi videoherními skladateli, ovšem jen jedna z MNOHA japonských videoherních skladatelů. Do její tvorby patří minimalistické melodie přehrávané v asijských titulech jako (například Legend of Legaia či v globálním herním hitu The Legend of Zelda: Twilight Princess).

Jack Wall
Orchestrálně elektronický soundtrack ho proslavil v sérii Mass Effect, už předtím se ale etabloval v muzikálně zajímavých adventurách série Myst.

Prkna, která znamenají svět

Herní hudbu si dnes lze poslechnout nejenom ve hrách. Nepřekvapí, že prvenství v přenesení herního soundtracku do koncertních síní mají Japonci. Na počátku 90. let s velkým úspěchem pořádali v Tokiu sérii pěti koncertů s hudbou z her jako Wizardry, Final Fantasy, Super Mario Bros. či The Legend of Zelda.

Možná ale překvapí, že po Japonsku byli Češi druhým národem, který takto předvedl videoherní hudbu. Český národní symfonický orchestr zabodoval v roce 2003 na herní výstavě Games Convention v Lipsku. O půl roku tak předběhl i Ameriku, kde byl první místní koncert herní hudby organizován až v květnu 2004 v Koncertní síní Walta Disneyho v Los Angeles. Lístky se vyprodaly během jediného dne.

S tak bohatou historií je na pováženou, proč se herní hudba dostala k cenám Grammy až nyní. Možnost nominací mají hry ostatně už od roku 2000. I proto skladbě Baba Yetu držíme palce. O případném vítězství Christophera Tina a jeho skladby se rozhodne 13. února, kdy proběhne vyhlašovací ceremoniál. Baba Yetu se popere s čtyřmi dalšími skladbami.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.