Násilí ve hrách, věčně to omílané téma. Pro ubohé mravokárce - psychoanalytiky, jako je např. mistr Cimický (Cinický) možnost pro vztyčení ukazováčku; pro nás, hardcore pařany důvod ke vztyčení prostředníčku. Násilnosti ve hrách jsou brány spíše jako esteticky neestetický obal herní podstaty a umožňují většině z nás vyventilovat si nenávist k davům, čemuž jsme na veřejnosti odnaučeni slušným vychováním. A když už proti vyfuckování provedené oplzlou důchodkyní díky mravnostním zábranám vyhrkneme pouze „promiňte, mladá paní, já vám původně chtěl do úsměvu našlápnout s větším rozeběhem“, vzpomeneme si na klasiky typu Double Dragon, či pozdější Fighting Force, představíme si v tom postproduktivním obličejíku seschlé stařenky zjizvený xicht nějakého z baddies, uchopíme… Dualshock a zasedneme ke State Of Emergency. Tak takhle si to asi nějak představují autoři tohoto bestselleru (mluvím o Anglii), kteří prosluli dle mého názoru naprosto nadčasovým . Doufám, že my, náročnější čeští pařané jim tímto nesedneme na lep a budeme raději nakupovat kvalitnější tituly a tudíž se žádný bestselling konat nebude. Proč, to vám osvětlím v následujících řádcích.
Nejprve k principům, na kterýchžto jest tato gamesa založena. Najdeme zde dva herní módy – Revolution pro ty z nás, kteří občas použijí alespoň půl procenta kůry mozkové, aby mohli ovládanou postavičku vodit, mydlit smrduté členy Korporace a občas splnit nějaký ten úkol; a mód Chaos pro ty z nás, kteří si nedělají s něčím takovým, jako je mozek, starosti a mydlí
všechno co potkají jakýmkoliv předmětem hromadné destrukce. Korporace, důležitý to pojem ve zdejším příběhu, dáli se něco takového vůbec příběhem nazvat, jest organizací, která nechutnými praktikami převzala moc nad několika městy a rozpoutala chaos na ulicích, využívajíce nepřehlednou situaci a sledujíc své „vyšší cíle“. Naštěstí se mezi námi, anarchisty prudce uvědomělými, najdou i tací jedinci, kterým se to vůbec nelíbí a chtějí s tím něco dělat, jelikož je věčné rabování obchodů už počalo nudit. Založíme organizace teroristicky antiteroristické a budeme ty kluky v černých sáčkách á la Matrix potírat a plísnit… V Revolution módu se setkáme s koordinátory, kteří nám budou zadávat konkrétní úkoly. Třeba: „Hele, Voloďa čeká támhle za rohem, kontaktuj ho a doveď do banky v obchodním centru. Korporace má slechy a rypce všude, takže nezapomeň sebrat uzinu, co se válí tamhle na zemi. Bude se ti určitě hodit…“ Velká šipka, ležérně levitující v horní části obrazovky, vás dovede k Voloďovi, proklestíte mu cestu k bance, on infiltruje, napíchne kompík a tahá data. Mezitím se na vás řítí Korporační slídilové a snaží se skrze olověnou záclonu z vaší uziny přiskočit na hackujícího Voloďu pěkně zezadu a natrhnout mu… Vy se však nedáte a chráníte toho lidového tvořitele hlava nehlava. Kupíte hromady masa tak dlouho, než má náš molodyj elektroník nadownloadováno. Kupení se děje buďto za pomoci zbraní palných, sečných, či pouličních (majznout úředníka lavicí, to má něco do sebe; občas bych to s chutí praktikoval i v životě praktickém, někteří nepochopí, že je živím jakožto poctivý daňový poplatník a chovají se dosti neurvale…), nebo okončetinami horními, či spodními. Pak Voloďu ještě doprovodíte na romantické rande s jeho Naděždou do café a je to! Další mise čeká. Tentokráte
se jedná o pouhopouhé vyrabování vitríny a donesení kontrabandu. Brnkačka. A znovu. Eliminace prchajícího agenta Korporace. Zívačka. Atd, atd.
Zpočátku to vypadá velmi interesantně, říkáte si. Jenže. Nastupuje stereotyp. Střihnete si dvacet misí a ono to začíná nudit! To jsem nečekal, takže jsem vypnul mašinku a počkal na další den. Zasednul jsem, ujel 10 misí a zase stereotyp. Sestupná tendence; nevadí, dám si Chaos mód! Vlítnu mezi davy a ničím, vraždím, běhám, šílím a honím body. 20 minut. Konec mise, s přehledem první místo a postup. Hmm, zívačka. Tak zkusím časově limitovaný chaos. A safra, ono je to zase jedno a to samé. No nevadí, změním postavičku, hmm, ta paní je docela mrštná. Dalších dvacet minut a hop, jsem zase ve stereotypu… Co teď? Dvojhra s kámošem. Haló, brácho, dáme dvojku ve Státu? COŽE? Only singl? Nevěřícně zasedám a s hrůzou zjišťuji, že slibovaná dvojhra se nekoná! Vývojářské studio se asi vyprdlo na optimalizaci enginu pro rozpůlenou obrazovku a jednoduše ho zcancelovali.. Hmm, tak tady pšenka nepokvete.
Ale abyste to nepochopili tak, že SOE je zase tak špatná hra, to, vážení drsňáci, zase až tak není pravda. Podívejte se třeba na grafiku. Ta je zrovna moc pěkně vyvedená. Engine použitý z Grand Theft Auta vlastně leccos zaručí… Po obrazovce se při všem tom rabování krásně plynule prohání davy s usurpnutými lednicemi, hifi, či monitory. Eskalátory chrlí tuny
biomasy z přízemí do patra a z patra do přízemí, vy si v tom mumraji ladně pobíháte, kropíce ty méně šťastné jedince dávkami z plamenometu, oni krásně a vesele plápolají, sluníčko se na vás směje a mě už asi hrabe… Tříštění skel za pomoci hozené lavičky, či plivátka jest kromě dalších grafických fines taktéž excelentně vyvedeno. Různé účinky pestré škály méně, či více destruktivních zbraní je také pastvou pro oči a co je důležité; při tom všem neuvidíte ani jediné padnutí frame ratu. Excelentně naprogramované. Musím ale zmínit jeden menší nedostatek. A tím je kamera, jež má vážné problémy. Budete si jí muset neustále posunovat za záda, jinak vám hrozí poblinkání ohrudí v případě lepším, či epileptický záchvat, končící internací na jednotce intenzívní péče v tom horším. Je to zkrátka parádní chaos…
Zvuky. Absolutní Armageddon nemůže být ozvučen zaskočeným žbrbláním panenky Barbie, to je všem jasné. Tudíž se na vás z beden valí haldy výkřiků a stenů, výbuchů, tříštění a jánevímčehovšehoještě ve velmi chaotické a početné škále. Tak nějak to možná bude vypadat těsně před tím, než vstoupíme do EU. Zbraně zvučí autenticky, následky jejich použití jsou výborně zpracované i po straně audiovjemové. Mezi tím vším občas i zaslechnete nějaké ty menší pokusy o proslov (končící rozstřeleným hrtanem) a zaposloucháte se do poměrně monotónní hudby… Zvuky jsou tedy přesně tam, kde by měly být.
Teď budeme mírně statističtí. Pět charakterů: Drsňák Mc Neil (kohopak vám asi připomene), frišná Libra, tlustý raper Spanky, úchylné stvoření Phreak a cosi, co se utrhlo ze řetězů – Bull.
15 zbraní plus pouliční předměty, kombení rukama a nohama, efektní otočka – toť bojový systém. Lokace celkem čtyři – The Mall, Chinatown, East Side a Corporation Central. Dva hlavní módy, výše popsané, z toho Chaos, dělící se na dalších 5 modifikací. Vše se samozřejmě postupně odemyká dalšími postupy dle systematického řetězce. Prognózu si udělejte sami.
Nu, co si říci závěrem. Celkově vzato je SOE na kratší dobu velmi zábavnou hrou. Jenže po určitém čase vás zaručeně začne nudit a nepomůže jí ani obrovské množství misí, které jsou stejně na jedno brdo, lidově řečeno. Absolutní absence dvojhry také zamrzí.Všechno to zpočátku osvěžující násilí jest vyvedeno v pěkném grafickém kabátku a velmi pěkně zvučí. Shrnuto a sečteno (a jistě se toto mé konstatování nebude líbit některým rýpalům, zuřivě surfujícím po zahraničních sajtách) se jedná o lehce nadprůměrnou hru, i když ve své oblasti jednu z nejlepších. Pokud ještě nemáte Grand Theft Auto 3, mohli byste po ní v kombinaci s sáhnout, v případě opačném je SOE možná zbytečně vyhozenou investicí.
| State of Emergency | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
