Není to tak dávno, co jsme na stránkách BonusWebu horlili nad oprsklostí vývojářů a jejich univerzálně "extrémních" her v recenzi na Freestyle Metal X. A vida ho, chytrolína, je tu hned další počin z této tolik protěžované kategorie titulů. A dokonce se jedná již o druhý díl.
První Splashdown byl svého času vcelku zajímavou odpovědí na poměrně dobrý Wave Race pro GameCube. Jenže to, co stačilo tak zhruba před rokem, rozhodně ve většině případů v dnešních dnech silně lapá po dechu. A Splashdown 2 působí na první pohled dojmem, že se nezměnilo v podstatě nic. První, čeho si člověk povšimne, je nízká úroveň grafického zpracování, které se s odstupem, i když bez možnosti přímého porovnání, jeví jako snad i horší než v případě první hry. Ale což, závody vodních skútrů stejně asi nikdy nedosáhnou takového postavení mezi hráči, aby se na každý další díl čekalo takovým způsobem, jako se to děje kupříkladu u Gran Turisma. U těchto her je přece na prvním místě odvázaná zábava a hratelnost, která hráče udrží před televizní obrazovkou. Takže to stále s novým Splashdownem nevypadá nikterak špatně.
Aniž bych se o projekty tohoto typu jakkoliv intenzivněji zajímal, podařilo se mi kdesi náhodně vyčíst, že se v názvu hry nejedná o překlep, ale místo Riders tam má skutečně být slovo Rides. Nejedná se tedy o to, že by zešíleli sami jezdci, alébrž tratě, kteréžto jsou protentokráte
situovány do prostředí zábavních parků a nejrůznějších lunaparkových atrakcí. Což by tedy ve výsledku mohla být docela slušná sranda. Leč, z nějakého empiricky neuchopitelného důvodu se tak neděje. Ono je sice fajn, že vás hra přepne po padesáti metrech po startu do centra mořské bouře, v níž se odehrává bitva pirátských korábů, nebo prehistorického prostředí, kde se vyhýbáte volně se pasoucím brontosaurům, ale zábavy si při tom zas až tolik neužijete.
Hra je totiž docela nezáživná. Nevíme sice, zdali je to tím, že jsme podobnými tituly již doslova a do písmene přežraní, nebo tím, že jsme rozežraní obecně. Nakonec to ale může být samozřejmě i tím, že tato hra skutečně docela nudná je. Jo, fajn, vyberete si klasicky jednoho z jezdců či jezdkyň, jejichž vizáž a celkový projev již opravdu odmítáme komentovat a vyrazíte vstříc zářivé kariéře elitního jezdce na vodních skútrech. Tak nás v této souvislosti napadá, že vodní skútry jsou snad jediným odvětvím motospotru, k němuž se zatím v průběhu své bohaté kariéry nedostal Tomáš Enge. No, takže si tedy vyberete nějakého toho "idiota", kouknete před tím samozřejmě jaké má vlastnosti v ultra klasických kategoriích jako jsou rychlost, akcelerace, rovnováha a ještě pár pitomostí, což je vám v zásadě stejně takříkajíc plat prtné, jelikož než se dostanete do závodů, tak stejně prdlajz víte, kde se vyplatí mít vyšší hodnoty. No neva. Odstartujete tak ke svému prvnímu závodu a zjistíte, že jako jo, že to jsou
pořád ty závody na vodě, které si pamatujete z minula. Jenomže pak je začnete poněkud nepoznávat.
Je od autorů opravdu milé, že si vyhráli s prostředími, která jsou různorodá a působí dojmem, že se pamatovalo na každý detail a to i přesto, že tomu tak zdaleka není. Jenomže musíme chtě nechtě vzít v potaz, že se hra tím pádem stala dosti nepřehlednou. Na jednu stranu jsou totiž tratě naprosto pevně vytyčeny břehy a mnoha jinými různými překážkami, ovšem na stranu druhou je zde opět přítomen systém bójek, které musíte ještě navíc na mnoha místech objíždět. Vzhledem k barevné pestrosti tratí je tak zpočátku budete vcelku suverénně míjet, což má za následek vaše zpomalení, a později budete docela férově šponovat oči, abyste v té změti na obrazovce bójku zahlédli včas. Na bójkách je sice světelná signalizace, ale ta se rozsvítí až v poslední chvíli, takže dlouhou dobu vlastně nevíte, ze které strany ji budete objíždět. I když, ruku na srdce, v drtivé většině případů to díky celkovému návrhu tratí stejně odhadnete. Bójky se prostě objíždí tam tudy, kudy je to delší nebo náročnější. Ve finále ale musíme chlapsky uznat, že na celkovou prvotní nepřehlednost se po relativně krátkém čase dá dost dobře zvyknout a budete pak již doslova předvídat události příští a to i na fungl nových tratích, na kterých pojedete poprvé. Takže nakonec docela pohodka.
Hlavním tahákem hry pro jednoho hráče je samozřejmě jakýsi kariérní režim, který je tentokráte rozdělen na dvě části a sice na závody na tematických okruzích a na okruzích stadionových. Rozdíl je v podstatě pouze v tom, že na stadionech nejsou kolotoče a tratě disponují o něco lepšími možnostmi voleb tras. O zkratkách se asi mluvit nedá, ale potěší alespoň, že se čas od času můžete vydat jinudy než vaši soupeři v naději, že se před ně posunete. Ve většině těchto případů se sice dostanou soupeři před vás, ale kdo by to řešil, když boost je na solidní úrovni a před vámi dlouhá rovinka. On ten boost je zde vůbec zajímavě udělaný. Je asi nad slunce jasnější, že při jízdě můžete, potažmo musíte, provádět nejrůznější triky. A je neméně jasné, že se vám tímto konáním bude nabíjet jakýsi boostometer nebo jak se ta věc tentokráte jmenuje. No a podle jeho hodnoty se automaticky vylepšují jízdní vlastnosti vašeho vehiklu. Podotýkáme, že automaticky. Takže v tu ránu váš stroj pojede rychleji, bude lépe zatáčet i akcelerovat, no hotový závodní člun. Časem se samozřejmě boostometer vybíjí a vy jej musíte dobíjet stále dalšími a dalšími triky. Při jejich provádění se bere v potaz jejich obtížnost a délka provádění, takže docela solidně můžete zabodovat i jednoduchým trikem na hodně vysokém skoku.
Co se týče jízdních vlastností, tak tady se toho od minula moc nezměnilo, což je v podstatě jediné významnější plus této hry. Hratelnost je stále solidní, ovládání vcelku přívětivé a pokud ovládnete i jemné ponory pod hladinu a zejména jejich případné využívání, stane se hraní i docela zábavné. Ale to pouze v případě, že jste již hóódně dlouho nic podobného nehráli. Jinak platí výrok o poněkud nečekané nudě. No, ale pokud jste nic podobného ještě nehráli nikdy, tak si k výslednému hodnocení klidně patnáct bodíků přihoďte. Nebudete totiž chápat, proč se nám Splashdown 2: Rides Gone Wild jeví jako pouze průměrná hra. Děkuji za pozornost.
P.S.: Na zvuky jsme nezapomněli, ale jelikož jsou tak nechutně typizované a poplatné době i typu hry, odmítáme se v zájmu zachování vlastního duševního zdraví k nim jakkoli, byť v myšlenkách, vracet.
| Splashdown 2: Rides Gone Wild | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
