Po báječném filmovém snímku se dostalo i na jeho videoherní zpracování, které se sic snaží kráčet ve stopách děje zmíněného Oscarového počinu, ale tento je odsunut do pozadí a je jakousi zástěrkou pro náplň zdejších misí, jíž je zejména neutuchající boj se zástupy odhodlaných Číňanů.
V hlavním Story módu se postupně ujmete role tří hlavních protagonistů filmu, jimiž jsou Jen (ta mladá rebelka), Shu Lien & Li Mu Bai. Na hře se však tím nic zásadního nemění, pouze se vymění postavy na place. Primárním úkolem každého scénáře je porazit na hlavu zástupy nepřátel, bojující tradičními sečnými a bodnými zbraněmi. Za tímto účelem je každý charakter vybaven chladnou ocelí, kterou dále využije v tradičních duelech. K tomu ještě lze sebrat a nakrátko využít nějakou povalující se zbraň, jež má však stejně jako padlí tendenci brzy mizet, takže dlouho neotálejte. Výpady mečem nabízejí dvě alternativní tlačítka, co se dále dají kombinovat se dvěma tlačítky pro boj beze zbraní. Některá komba jsou pak velice efektní a třebaže možností pro atak není zrovna přehršel, zase se v tom nebudete ztrácet. Pochopitelně se můžete i krýt, s tím však souvisí jisté opotřebování zbraně, pročež jistě využijete i jiné varianty,
kterak se vyhnout pozornosti zubaté, jako jsou rozličné úskoky a kotouly do stran, potažmo běhání po stěnách. Dále se dočkáte klasické podpory stran medikamentů, co porůznu sbíráte v těch několika tvůrci nabídnutých lokacích, přičemž pro rychlou aplikaci uzdravovačky je vyčleněno tlačítko Select. A safra, ještě jsem zapomněl na alternativu chycení omráčeného oponenta, kterého lze poté zlikvidovat nějakou obzvlášť vypečenou technikou!
Tak co, líbí? Bohužel vás musím nyní ošklivě zklamat. Videoherní Tygr a Drak se za podobně koncipovaným počinem jménem The Mark of Kri kvalitativně nikoliv belhá, ale přímo plazí a jelikož ani Tygr ani Drak nejsou Meresjev, do aspoň trochu šťastného finále to bohužel nestihnou!
Prvně musím zmínit chudé vizuální zpracování. Neuvěřitelně jednotvárné kulisy, nabízející neinspirativní scenérie (krabicové město na úvod či les), kde vymezenou "uličkou" probíháte z místa A do místa B, se už po chvíli začnou zajídat tím spíše, že se do již prošlých lokací navracíte. Lepšímu dojmu sice trochu napomůže interakce prostředí - je tu spousta
zničitelných věcí (různé bedny, vázy, sochy či okrasné dřeviny) a také možnost vyskočit na střechy objektů, nicméně neskutečně omezený herní prostor v rámci daného levelu je na pováženou. Podivné je, že někam se vyskočit dá (reflektuji automatické přichycení jako jistý klad) a někam zase nikoliv. Stejně jako fakt, že již tak omezená oblast má ještě své další hranice, za které vás nepustí, kam patří kupř. nemožnost obhlídky interiérů.
Dalším hřebíčkem do rakve je kamera. Tato se tak trochu po vzoru předchozích výčitek dá někde manuálně upravovat, někde zase ne, nebo dosti obtížně.
Což je tedy neuvěřitelné lajdáctví. Jelikož náhled na dění není nikdy optimální, upravování a nastavování pohledu na akci se tak stane jasným evergreenem téhle několikahodinové sekané.
Bojování čas od času "oživují" pasáže s přeskakováním či vyskakováním odněkud někam, nicméně Prince of Persia to rozhodně není - ovládání není pro tento moment tak úplně precizní, s čímž zase souvisí zmiňovaná příšerná kamera a necitlivé rozpohybování hlavních hrdinů. Tady mám na
mysli například špatné otáčení okolo vlastní osy, k čemuž potřebujete určitý prostor - což by bylo vcelku akceptovatelné v nějaké akční adventuře, ale nikoliv v takto koncipované hře.
Pokud je na vás veden atak a vy stojíte zády, na rozdíl od Mark of Kri jej nevykryjete. Budiž, to má svou logiku. Ale na to, abyste provedli vcelku jednoduchý akt otočení se čelem k nepříteli není pohybová dispozice dostatečně akurátní. Chyby jsou i v auto-locku, pročež se nezřídka stane, že ve vašem výpadu minete a vydáte se tak všanc několika ranám soupeřů. V případě "bosse" se navíc pravidelně dočkáte z Tekkena tolik "oblíbených" jugglů, tzn. že vás soupeř dostane do vzduchu a tady nemilosrdným kombem zpracuje s tím, že nemáte sebemenší možnost obrany.
Takže povětšinou bojujete s překvapivě stále stejnými Číňany (jejichž dispozice jsou také identické), nudíte se ve zdejší jednotvárnosti a proklínáte kameru a těšíte se na eventuální filmové bonusy, které to však nemohou zachránit, stejně jako několik možných konců, tematická hudební kompozice, originální namluvení s anglickými titulky a Special mód, jenž si musíte vysloužit. Jak se to zpívá - „neděkujem, vypadněte?“ Pravda, poněkud drsné, ale jak se to říká - „na hrubý pytel hrubá záplata?“
Crouching Tiger, Hidden Dragon se tak neomylně řadí do kategorie špatných her s filmovou licencí; sice tu je pár dobrých momentů, ale ty nemohou projekt v žádném případě zachránit. Takže jen doufám, že se někdo podobným způsobem nezhostí vynikajícího Hrdiny s Jet Lim.
| Crouching Tiger, Hidden Dragon | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
