Pokud si chcete udělat výlet do Japonska, rozhodně si najměte nějakého staršího průvodce, který bude dobře obeznámen se zvyklostmi kraje, s tradicemi a v neposlední řadě starými rituály - jinak byste se mohli dostat do pěkné kaše.
V Project Zero II se totiž dvě dívenky - dvojčata - dostanou za čistě pragmaticky nevyjasněných okolností do mezní situace. Dávno ztracená vesnice, která kdysi skrze krvavý ceremoniál čelila skutečnosti, že se na jejím území nachází samotná brána do pekel, nyní s příchodem dvou osudových bytostí znovu ožívá. I když ožívá asi nebude to správné slovo - dřívější obyvatelé, jejichž zohavená těla připomínají masakr, který se tu kdysi odehrál, se hlásí o slovo toliko ve své esenciální podobě. Stejně jako v prvním dílu je pak vaším jediným pomocníkem podivný starý fotoaparát, schopný zachytit paranormální jevy a hlavně zastavit úsilí duchů, kteří se na vás chtějí pomstít za staré křivdy.
Nepřekvapí, že nedílnou součástí zdejšího souboje o bytí a nebytí je noc. Tak jako se lidé bojí neodvratnosti smrti, i tma se stává málo vítanou částí
naší existence, v níž pak člověk, odkázaný povětšinou na chabý zrak, ztrácí až příliš zřetelně půdu pod nohama. S tím jsou spojené emoce jako je strach a bázeň. Úzkost. Nejistota. Pokud uvedené podpoříte skutečně procítěnou audio kulisou, podbarvenou parádním hudebním doprovodem s příležitostnými vstupy muzikantů jako jsou pánové šramot, vzdálené kroky či cizí hlasy, dostanete opravdu výjimečné atmosférické dobrodružství, v němž je dostatek prostoru pro řadu hodně lekavých momentů. A tím nemyslím jenom šokující vstupy rozličných duchů na scénu, jejich mnohdy nepříjemné schopnosti teleportace, procházení skrze pevné objekty a úpornost, s jakou se vás snaží uchvátit do světa za poznáním lidského chápání.
Dalším nepřehlédnutelným rysem je hodně zdařilá grafická stránka. Od prvního dílu udělala další krok kupředu a třebaže je herní prostředí poněkud monotematické a stejně jako v jedničce se ke konci zase plácáte stále dokola ve stejných lokacích, jeho syrovost a ponurost mrazí. Báječná hra světla a stínu, jíž dopomáhá povětšinou vaše baterka, a v neposlední řadě precizní vymodelování hlavní protagonistky (která nicméně místy
připomíná spíše panenku, než lidskou bytost) jsou ostatně neoddiskutovatelnou známkou jakosti zdejšího vizuálního zpracování. K tomu systém statických kamer, jež však nejsou až zase tak statické co v sérii Resident Evil a navrch si do značné míry lze vypomoci fotoaparátem, suplujícím také pohled ve first person, který je možno aplikovat kdekoliv a kdykoliv. Potěší podrobná mapa se zohledněním vašeho momentálního postavení a specifických míst s uložením pozice v rozehrané hře, k definitivně pochvalnému resumé tu však schází žádané připomenutí, který že typ zámku se nachází na jakých dveřích, což si tak raději pište někam na papír, ať zbytečně nebloudíte.
Pohybové kreace hlavní hrdinky jsou opět kromobyčejně skromné. Chůze a běh, který tedy ze všeho nejvíce připomíná nesmělé cupitání malého zvířátka, eventuálně rychlá otočka o 180°. Vítaným vylepšením je však alternativa akceptovatelného pohybu ve first person módu, v němž se nyní konečně dá něco kloudného provést a nahánění duchů je tak mnohem snazší, resp. mnohem méně frustrující. Což je skvělá zpráva! Podobně jako v jedničce platí stále ještě originální motiv, že je skrze fotoaparát
posíláte do nicoty a podobně jako v jedničce máte řadu možností upgradu uvedeného přístroje. Což se týká doplňkových funkcí jako je např. paralyzace ducha, ale i "střeliva", kam patří různě účinné filmy (pochopitelně s omezením stran celkového počtu snímků).
Vedle duchů, se kterými musíte bojovat, tu často narazíte i na takové, co vám poskytnou svou přítomností nějaké ty "hinty" či se zdrží jenom na krátký okamžik, během kterého si je musíte rychle vyfotit pro žádaný zisk zkušenostních bodíků potřebných pro výše citovaný upgrade.
Interakce prostředí nabízí jednak viditelné předměty pro sebrání (jež ve hře vyhlíží jednotně jako svítící cosi) a druhak věci rafinovaně schované ve skříňkách - tyto pak musíte objevit s klasickým Residentovským modelem, že u každého kusu nábytku (není ho tu moc, lokace jsou spíš pusté a prázdné) mačkáte tlačítko X a následně čekáte na výsledek.
Vyjma neuvěřitelně tísnivé atmosféry a stále hodně originálního lovu duchů se však nic dalšího natolik zásadního nekoná. Pár puzzlin - opravdu
jen tolik, že je spočítáte na prstech jedné ruky, klasické shánění klíčů k uzamčeným dveřím do toho tedy nepočítám. Sbírání všelijakých spisků a materiálů, kde trochu příjemným oživením jsou filmové kotouče do promítačky, skrzevá kterou si lze prohlédnout pár tísnivých filmových momentek z téhle vesnice před jejím pádem do tenat neradostného osudu. A potom skrze speciální rádio přehrávané hlasy lidí před příchodem temnoty, ale v obou případech se hraje spíše na dokreslení atmosféry, což je možná trochu zbytečně prohospodařený potenciál, ve druhém případě tedy určitě.
Třebaže zdejší dobrodružství začínáte se dvěma sourozenci, brzy zbude na place ze sesterského dua toliko jedna dívčina, která se musí vzepřít osudu po vzoru paralelních příběhů z minulosti, žadonícímu po svém znovunaplnění. Na osud nevěřím a hlavní hrdince tak tady do poslední chvíle držím analog. Každopádně zdejší story je i díky častým FMV sekvencím jednoznačně další devizou hry, kterážto vzato kolem a dokola rozhodně dokázala překročit stín jedničky. Dle mého však ne až zase o tolik, osobně bych
v žánru survival horor raději dal přednost takovému Resident Evil Zero, byť jedním dechem připouštím, že série Fatal Frame, resp. Project Zero je samozřejmě originálnější a má lepší - hutnější - atmosféru. Naproti tomu u zmiňovaného Residenta se dá vsadit na komplikovanější postup vpřed rámovaný o poznání zajímavější architekturou lokací, nepřáteli a konkrétně u Resi: Zero i lehce taktickým elementem na pozadí.
Jinými slovy, Project Zero II se hraje skoro sám, je to takové "příjemné" cupitání proti strachu, neboli potrpíte-li si na atmosféru a vcelku nevelkou obtížnost (těch pár úseků, kde byste eventuálně mohli zpomalit beru jako trochu nefér, neboť zpravidla sice nehledáte jehlu v kupce sena, ale i ty vidle ve stodole se dají vcelku spolehlivě přehlédnout tím spíše, když je někdo furtem furt přendavá z místa na místo), tohle je kus určitě pro vás.
| Project Zero II | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
