Shinobi je zpátky a jelikož se jedná o next-gen vystoupení, asi nikoho nepřekvapí, že je ve 3D podobě. Příběh tentokráte nabízí řízně katastrofický scénář, v němž dojde k ničivým zemětřesením, po nichž se na světě objeví zlo, jemuž se také z osobních důvodů rozhodne čelit náš hrdina. Nutno podotknout, že časté příběhové vstupy prezentované skrze pěkné FMV sekvence jsou asi tím nejlepším, co vás (a nejenom z vizuálního hlediska) tady čeká.
Shinobi je akce, rychlá a nepřetržitá, v níž se míhá povětšinou váš ostrý meč a půlená těla nepřátel, jejichž armádní stavy pravidelně doplňuje nějaký nepříjemný boss, kterému je věnována vždy jedna celá úroveň. Úrovní je tady sice poměrně dostatek, ale co zde citelně chybí je invence. Už po prvním levelu vás totiž těžko něco překvapí. Běháte sice 3D lokacemi, ale tyto jsou jednak striktně ohraničené a navrch přísně lineární, takže to je taková časovka skrze předem definovaný koridor. Abyste to náhodou moc nešidili, je prostup do další uličky zpravidla uzamčen do doby, než se vypořádáte se všemi oponenty v obraze nebo rozbijete jakási levitující tělesa. Tvůrci si uvedené posichrovali ještě milou skutečností, že
váš meč brzy vyžaduje pravidelný přísun krve, v opačném případě vám po nějakém čase začne brát z drahocenné životní energie. Budiž, nápad to není špatný. Ale pokud se všechno točí kolem bojování s tradičně stále silnějšími soupeři (nemluvě o počtu) a autoři nabídnou hodně zjednodušený soubojový model, začnete se sami sebe ptát, jestli není Shinobi - spíše než plnohodnotná gamesa - jenom nějaké technologické demo. Řečnická otázka, přirozeně. Protože už při prvním spuštění je jasné, že tahle hra čest hardwaru PS2 rozhodně nedělá. Neuvěřitelně jednotvárná prostředí, navíc chudá na detail, nemluvě o efektech, které by možná udělaly dojem na 32 bitech! Navrch si probíháním každého levelu dosti často připadáte jako na kolotoči, kterak se v něm všechno opakuje, nebo v nepříjemné časové smyčce podobné filmu Na Hromnice o den více. Generace stále stejných scenérií a nepřátel je tady doslova ubíjející!
Hlavní hrdina také není nějaký štramák k pohledání, byť svou polygonovou kvalitu má. O animaci pohybové fáze úmyslně pomlčím, nicméně takové běhání po zdech je příjemná feature a asi největší oživení neuvěřitelně monotónní akce. V níž nechybí skákání přes propasti (a při případném
pádu opakování celého levelu), sbírání malého množství power-upů pro využití nějaké té speciální dovednosti (dočasná nezranitelnost, tvrdý atak všech blízkých nepřátel) a v neposlední řadě shurikenů pro boj na větší vzdálenost. Jejich síla spočívá ve schopnosti krátkodobého ochromení protivníka, což je jedna ze dvou základních strategií, kterou zde využijete. Tou druhou je impresivní zrychlení, což se dá využívat pro hbité přiskočení k vybranému oponentovi, zasazení úderu a zase svižné odtančení z dosahu jeho zbraně (anžto neznáte nic podobného, co by se blížilo významu slova kryt!). Pohříchu pro atak je vyčleněno celé jedno tlačítko, z něhož žádná komba nevyčarujete, takže se s ním v ruku v ruce navracíte do dávné minulosti podobně "nápaditého" udolávání všech zlých herních individuí. Jedno nostalgické oko nezůstane suché, což je skutečně smutný obraz.
Je sice pěkné, kterak za hlavní postavou dynamicky vlaje její červený šál, že občas v lokacích narazíte na nějaký ten interaktivní materiál, ale suma sumárum se jedná o zoufalý projekt, u něhož strávíte pár chvil snad jen v případě dlouhotrvající herní abstinence, po níž se však dostaví bolení hlavy. Pakliže se tedy mermomocí chcete odvázat, je tu spousta lepších akčních pokusů, počínaje a konče třeba Rygarem. U obou citovaných případů není třeba podotýkat, že se nejenom mnohem lépe hrají, ale současně se na ně i lépe dívá.
Co říci závěrem našeho krátkého povídání? Že je stejně škoda času Shinobi hrát, jako škoda slov o něm více psát. Howgh!
| Shinobi | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
