Sice nevíme, co přesně chtěli autoři nového Silent Hillu vyjádřit podtitulem Homecoming, ale přesto je v mnohém příznačný. Nejenže nabízí známou hororovou atmosférou, která v mnohých příběhových pasážích až hraničí s psychologickým terorem, ale třeba i tím, že v hlavní roli se opět objevuje vcelku obyčejný, ničím zvlášť zajímavý a civilně vyhlížející chlapík, stejně jako v prvních dvou dílech.
Hratelná ochutnávka nám navíc představila dvě lokace, které jsou pro sérii Silent Hill rovněž značně typické: hřbitov a nemocnici. A přestože dění na hřbitově tak trochu postrádalo onen typický silenthillovský náboj, procházka notně zdevastovanou nemocnicí nám opět připomíná, proč se tato série stabilně řadí mezi nejlepší hororové hry, přičemž při porovnání faktoru děsivosti jí dnes může konkurovat snad jen Forbidden Siren, která ale hráčům dokáže zabrnkat na nervy zároveň i poněkud vyšší obtížností.
Při „standardních“ hádankách tvůrci možná až příliš sázeli na zažité mechanismy.
Při ohlášení této hry se na herní scéně rozhostily jisté rozpaky z toho, že na ní nepracují lidé přímo z Konami, ale externí tým The Collective. Ovšem těžko říci, zda z našeho pohledu hratelná ukázka tyto obavy rozptýlila. Takže asi takto: pokud se řadíte ke skupině ortodoxních příznivců, najdete v Homecomingu jistě celou řadu věcí, které vám poskytnou spoustu příležitostí k všemožným stížnostem a připomínkám, ale pokud Silent Hill zkrátka „jen máte rádi“, pak zde s velkou pravděpodobností dostanete vše, co očekáváte.
Stejně jako předchozí díly je i ten pátý pomyslně rozdělen na soubojovou a adventurní část, přičemž zejména ta prvně jmenovaná s sebou může nést jisté zklamání. Souboje jsou totiž víceméně stejné jako kdykoliv předtím. Nedá se sice 
říci, že by postrádaly tempo či napětí, nemluvě o tom, že mnohé nepřátelské nestvůry jsou díky výkonnějším konzolím současnosti krásně odporné. Ale přeci jen bylo tak trochu cítit, že se nejedná o primárně akční hru (přestože podle dostupných informací a spekulací má Homecoming celkově sázet na akci ještě o něco více než kterýkoliv díl). A nebo jako by zde souboje byly víceméně jen proto, že zde byly vždycky.
Jinými slovy, akční část nás ničím nijak zvlášť nepřekvapila. Dokonce se ani nezdálo, že by souboje fungovaly jako takzvané „lekačky“. Na druhou stranu ale rozhodně nemusíte mít strach, že byste se v celé hře nelekli. Když se například v nemocniční chodbě propadne kus stropu a kousek před vámi se zjeví krvavá mrtvola houpající se na stropní konstrukci, pak věřte, že vám v tu chvíli málem vyskočí srdce z těla. Testováno na herních redaktorech a to dokonce za denního světla.
Co se týče adventurní části narazili jsme v krátké hratelné ukázce pouze na hádanky 
víceméně klasických schémat, ale pokud si můžeme být něčím jisti, pak je to přesvědčení, že si na nás autoři opět vymyslí i nějaký ten hodně slušný puzzlík, ať již tedy po stránce koncepční (piáno) nebo z hlediska řešení daného problému (prošťouchnout ucpanou díru džusem).
Nic nenasvědčuje tomu, že by série Silent Hill slevovala ze svých kvalit.
Všimli jsme si ale, že při „standardních“ hádankách tvůrci možná až příliš sázeli na zažité mechanismy. V nemocnici například objevíte na osvětlovací tabuli rentgenové snímky a na jednom prosvítá trojice čísel. Vedle se dozvíte, že to tam někdo naškrábal šestimístný kód k vedlejší cele, ale druhá půlka snímku se ztratila, takže ji pochopitelně musíte najít. Na klasickém principu „najdi, seber, použij“ samozřejmě 
není nic špatného, ale trošku nechápeme, proč musíte i druhou půlku snímku povinně připevnit na osvětlovací tabuli, když u sebe po celou dobu máte baterku.
Jak již bylo řečeno, verze hry, kterou máme k dispozici je skutečně pouze velmi krátkou ochutnávkou s mnoha znaky rozpracovanosti, takže nemůžeme hodnotit, jak se potenciálně funkce a využití různých předmětů budou v průběhu hry měnit či rozšiřovat, ale přesto se jeví jako zbytečné a dokonce i svým způsobem nešťastné, kdyby zrovna baterka měla plnit pouze funkce částečného osvětlovače scény (v mnoha lokacích je samozřejmě dost světla samo o sobě), výrobce efektních stínů (místy skutečně působivé) a návnady na monstra (s rozsvícenou baterkou si vás více všímají).
Jistě, plnění tohoto úkolu by se tím o něco zkrátilo, ale co zvolíte raději? Opakované procházení již prohlédnutých místností s nadějí, že je to tak třeba proto, aby sem 
mohli tvůrci zakomponovat nějaký okamžik posouvající děj, nebo raději dobrý pocit z o poznání přirozenějšího řešení, kdy si baterkou posvítíte, na co chcete, respektive jeden předmět v jedné ruce použijete na druhý v druhé ruce přímo na místě, aniž byste museli někam chodit?
Jisté námitky lze mít i ke grafickému zpracování. To je pochopitelně opět velmi stylové a příslušnost nového dílu ke své rodině je zřejmá skutečně na první pohled. Trochu ale zamrzí, že se grafici možná až příliš drží značkových vizuálních projevů celé série, tedy husté mlhy a jistého zrnění obrazu. V kombinaci s tmavými lokacemi tak je obraz možná až příliš zastřený. Možná by hře slušelo přeci jen o něco více využít výkonu aktuálních mašin, kdy by do grafického hrnce putovala o něco větší špetka vizuální líbivosti. Ale na druhou stranu, třeba by to pak už nebyl onen Silent Hill, jak jej známe a jak jej máme rádi.
I přes tyto výtky ovšem zatím nic nenasvědčuje tomu, že by série Silent Hill slevovala ze svých kvalit. Atmosféra, zejména v nemocnici je opět hustá tak, že by se dala krájet, což je tradičně podpořeno i celou škálou děsuplných zvuků, a hratelnost se jeví opět velmi slušně. Navíc je potřeba ještě jednou zdůraznit, že jsme si vyzkoušeli jen krátkou ukázku rozpracované hry, tudíž prostoru na rozvinutí všech principů zbývá ještě spousta. Takže ve výsledku nezbývá, než se na pátou návštěvu městečka Silent Hill skutečně těšit.
Index očekávání: 85%
