Dynasty Warriors Gundam

V jedné písni od Olympicu se praví, že roboti už jdou. A dnes nejenže jdou, ale ve značném počtu už tady i jsou.

Dynasty Warriors: Gundam

Obvykle když se v redakci objeví nějaká hra, která je strašně úspěšná v Japonsku, ale v našich končinách příliš neboduje, začínáme recenzi povzdechem či konstatováním, jak že to vlastně ti Japonci mají nastaveno. Dynasty Warriors Gundam je pak ukázkovým příkladem kandidáta na takovýto úvod. Série Dynasty Warriors u nás zabodovala víceméně pouze druhým dílem, jenž byl ve své době zajímavou akcí na zajímavé nové konzoli, a vesmír Gundamu většině z nás řekne asi jen to, že nedávná hra s tímto námětem naopak nezabodovala vůbec. Ondra Škoch se nás sice snaží přesvědčovat, že kampaň za Zeon není zas tak špatná, ale podezříváme ho, že to tvrdí jen proto, že se tam hezky rozpadají domečky. Ovšem abychom si to vyjasnili hned v úvodu – pokud na rozdíl od autora této recenze nejste ochotní ani schopní hrát na NDS měsíc vkuse cestou do práce a z práce japonskou verzi Puyo Puyo, pak je váš vztah k „typicky japonským“ hrám pravděpodobně zhruba takový, že dále již číst nemusíte.

Některým skutečně úsměvným momentům se tak ale stejně neubráníme.

A nás pět, kteří jsme tady zůstali, si řekne něco více. První část názvu hry naznačuje, že by se mělo jednat o sekanici velkých armád na velkých bojištích, druhá část nám zase podsouvá, že tu někde asi budou i nějací roboti. Zdánlivě podivná kombinace, ve skutečnosti ale až překvapivě zábavná věc. Samozřejmě pouze za předpokladu, že sérii Dynasty Warriors nepovažujete za druhý nejlepší vtip hned po tom, v němž se praví, že Jose Mourinho je fajn chlapík. A navíc by to nebyli Japonci, kdyby jim i sebepodivnější kombinace nepřišla jako moc fajn nápad.

Některým skutečně úsměvným momentům se tak ale stejně neubráníme. Celý svět Gundamu vedle války mezi Federací a Zeonem stojí a padá s s jednotkami zvanými Mobile Suits, což není nic jiného než obří bitevní roboti, v nichž vždy sedí pilot. V rámci nejlepších japonských tradic jsou tato monstra vybavena ultimátními zbraňovými systémy, ale zároveň mohou, respektive musejí třímat meč, což je vlastně i jediný oslí můstek k sérii Dynasty Warriors. A pokud pomineme různé speciální útoky a několik dalších případů, dá se říci, že kolosové dosahující zhruba výšky sedmi- až desetiposchoďového baráku se zde ponejvíce řežou právě svými meči. A to ve značně hektických melách, jichž se účastní desítky těchto mašin na každé straně. A to i přesto, že by po sobě teoreticky mohly pálit na vzdálenost stovek metrů. Je ale jasné, že sejmout jednou ranou naráz několik nepřátel je rozhodně větší zábava než půl hodiny seřizovat periskopy a mířidla, aby se vám následně nepřítel schoval za kopec. Úplně se bez střelby ale rozhodně neobejete, přestože se tedy s mečem žije o poznání pohodlněji.

Pokud tedy máte zhruba pojem o sérii Dynasty Warriors (myslíme tím hlavní sérii, jejíž šestý díl je zrovna aktuální), pak si místo vojáků představte roboty, místo bitevních polí jiná bitevní pole, případně vesmír, a máte zhruba jasno o tom, jak se DW Gundam hraje. Z mého pohledu tedy dobře, přestože je zde spousta věcí, které dokáží pěkně otrávit. Celkově se ale navzdory některým zahraničním recenzím jedná o vcelku zábavnou akci, již tradičně i s jistými strategickými a RPG prvky.

Celkově ale tuto hru nelze odsoudit.

Na začátku si tedy vyberete pilota a vydáte se s ním do bitvy. V rohu obrazovky vidíte mapku bojiště a na obrazovce každou chvíli vyskakují informace o tom, co se kde děje, což ale pro sérii DW typicky vede zpočátku spíše ke zmatku. Na rozdíl od klasických DW je ale potřeba říci, že je zde vše zjednodušeno poměrně normálními jmény, takže nejste zas tak zmatení jako na čínských bitevních pláních, kde vám hra zahlásila ze Zhen Sen ztratil pozici a Zeo Shang je v problémech, načež jste minimálně do půlky hry netušili, jestli je řeč o vás, spojencích nebo generálech nepřítele. Přesto ale v případě DW Gundam zvolte anglický dabing. Ten japonský je sice nesmírně stylový a nesmírně roztomilý, ale nepochopíte z něj absolutně nic a sledovat všechny titulky s hlášeními je v průběhu líté bitvy takřka nemožné. Ani v angličtině ale nemusíte mít strach, že byste se orientovali úplně dokonale. Dost často tak mise skončí neúspěchem proto, že nesprávně stanovíte priority, takže zatímco vy se tam někde budete šmrdlat s menší skupinkou nepřátel na postupu, mezitím vám jiná a větší skupinka začne šmrdlat třeba základnu, kterou je potřeba rovněž chránit, a kam se už nestihnete včas přesunout. A to je určitě škoda – lépe „dávkované“ povely a hlášení z pole by určitě prospěly plynulosti a přitom by rozhodně neznamenaly nějaké zjednodušení hry jak co do konceptu, tak i obtížnosti.

Fanatické okénko

V případě Dynasty Warriors Gundam se bezezporu jedná o titul, jenž se u nás asi kdovíjak masivně prodávat nebude. A docela by nás zajímalo, kolik lidí u nás japonský fenomén Gundam zaznamenalo a kolik se v něm navíc i orientuje. Kdyžtak se ke svému vyznání přiznejte v naší diskusi :-). Speciálně vás by ale pak mohlo zajímat, že hra obsahuje dva hlavní režimy. Ten první se jmenuje Official, a měl by přesně reflektovat dění v průběžně vycházejících komixech, seriálech a kdo ví, co všechno na téma Gundam vlastně existuje. Druhý režim se pak jmenuje „Original“ a se skutečným světem Gundamu má společné vlasně jen ty roboty, protože stojí čistě na fantazii tvůrců hry, a nelze v něm tedy vypozorovat jakékoliv souvislosti s událostmi v reálné sérii Gundam.

Hře příliš neprospívá ani fakt, že stejně jako ve všech předchozích řadovkách si všechno musíte uběhat a umlátit víceméně sami. Působí totiž značně komicky, když jeden nepřátelský robot postává vprostřed hloučku třiceti vašich soukmenovců a podle všeho si asi vyprávějí vtipy, protože ho musíte sejmout dvěma ranami až vy. Po nějakých příkazech ale rozhodně netoužíme. DW byli vždy v prvé řadě ukrutnou akcí a tak by to mělo zůstat. Ostatně nedávná Stoletá Válka dokazuje, že i s povely se dá stvořit nic moc hra.

Graficky hra rovněž příliš nezaujme, ale to je již další typický projev celé série. Na obrazovce se totiž pohybují desítky, místy možná až stovky robotů, takže kdovíjaké grafické orgie moc čekat nelze. Na druhou stranu ale grafice není možné upřít stylovost. Respektive takto, po množství lučištníků, kopiníků a dalších řemeslníků, kteří se kdysi vzájemně sekali v Číně, jsou roboti velmi příjemnou a osvěžující změnou. Zdánlivě je to jedno, ale v praxi to zkrátka zafungovalo. Škoda ale je, že na rozdíl od již výše zmíněného nedávného Mobile Suit Gundam zde nemáme příliš dobrý dojem z velikosti robotů. V bitvě jich jsou kvanta, všichni jsou vysocí zhruba stejně a pokud někde rozšlápnete nějakou menší budovu, přijde vám to spíše jako volně pohozená krabička, přes niž se prošel malý robůtek.

Celkově ale tuto hru přesto nelze odsoudit. Svůj hlavní úkol plní velmi dobře – má být akcí s hromadou jednotek, a je tedy akcí s hromadou jednotek. Klasicky si zde pak lze ještě i pohrát s nastevením nejrůznějších vylepšení nebo speciálních schopností, takže pokud v akčním žánru hledáte něco, co už znáte, ale zároveň něco ne zcela tradičního (zkrátka máte akční roupy:-)), minimálně 6 z 10 Chytrých Horákyň by vám doporučilo, že byste mohli zkusit dát Dynasty Warriors Gundam šanci. Zcela tradiční Dynasty Warriors ve zcela netradičním prostředí může místy působit až dost směšně, ale hraje se to jako vždy docela dobře.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.