Pro Evolution Soccer 2008

Pro Evolution Soccer se poprvé představuje v plně next-gen dresech. Monitorujeme průběh jeho přestupu do vyšší ligy.

Pro Evolution Soccer 2008

Už nějakou dobu si hráči kladou otázku, jak je možné, že nejlepší fotbalovou hru dělají Japonci a ne třeba Angličani, ale odpověď ve skutečnosti nikoho vlastně ani nezajímá. Pro Evolution Soccer holt již několik let drží titul ve svých rukou, to je zkrátka fakt a přestože se nemůže chlubit licencemi úplně na všechno, jako tomu je již dlouhá léta v případě konkurenční série FIFA, fotbaloví nadšenci vědí, která hra má ke skutečnému fotbalu blíže. Letos pak byla naše očekávání ještě o něco vyšší než obvykle, jelikož se tvůrci z Konami měli vytasit s prvním skutečně next-gen dílem. PES6 sice vyšel i na Xbox 360, ale bylo zřejmé, že hlavní pozornost byla při vývoji upřena v prvé řadě na starší platformy. Letos je tomu poprvé naopak. Nebo by alespoň mělo být.

S velkým zármutkem v hlase však musíme konstatovat, že naše divoké fotbalové sny byly naplněny jen zčásti, což je v případě série PES nebývale překvapivé a nebojíme se říci, že až šokující. Rozhodně se nedá říci, že by se kvalita někam vytratila, ale čekali jsme více. „Fotbalový tým“ Konami je již vcelku dlouho znám tím, že na rozdíl od konkurence se nežene do nějakých převratných inovací a věren názvu hry jde cestou pozvolné evoluce, ovšem upřímně řečeno, zase až tak pozvolná být taky nemusí. Zvláště když se jedná o ročník, jenž má potvrdit definitivní přestup do vyšší ligy mašin nové generace.

Na počátku ale jistému menšímu rozčarování vůbec nic nenasvědčuje. V prvním zápase budete žasnout nad krásnou ostrou grafikou a sice ne vždy zcela „živými“ a jemnými, ale přesto skvěle vypadajícími animacemi hráčů. Tomáš Rosický tak zase o kus lépe rozhazuje rukama při vedení míče, Christiano Ronaldo předvádí nejrůznější parádičky a Honza Koller vypadá jako živý. Jenže po chvíli začnete zjišťovat, že tyto grafické krásy mají i své protipóly – Libor Sionko vypadá tak trochu jako kdyby mu v patnácti nevystavili občanský průkaz, Paul Scholes je značně k nepoznání a gólman Van der Saar vypadá, jako by mu před zápasem někdo prohnal ústa mandlem. V opakovačkách se pak projeví něco, co by se dalo nazvat syndromem Potěmkinovy vesnice. Stadiony působí krásným dojmem „plného domu“ ovšem pouze do chvíle, kdy se po vstřeleném gólu hra nepřepne do pohledu přiblížené kamery. Pak je totiž vidět, že kostičkovaní fanoušci v pozadí se před zápasem byli rozehřát v Hostinci u vypitýho SNESu a že tráva je sice stále stejně zelená, ale najednou se na druhé straně plotu začne zdát značně hustější. Těžko říci, zda v případě diváků má jít o efekt rozostření, každopádně to ale vypadá dost pitomě. Na druhou stranu je ale potřeba ještě jednou zdůraznit, že pokud se nedějě nic „neobvyklého“, tedy když se normálně čutá a kamera vše zabírá z „televizní“ perspektivy, vypadá hra skutečně hodně dobře.

A tradičně dost dobře se to i hraje, přestože budeme zase spíše poukazovat na nedostatky. Předchozí díly nás ale namlsaly natolik, že zkrátka chceme stále víc. Skvělou plynulost a spád hry již totiž v případě PESu bereme jako samozřejmost, stejně jako možnost vytvářet nádherné kombinační akce zakončené výstavními góly. Nic z toho se pochopitelně nezměnilo, přičemž ti největší fandové by jistě dokázali najít i jistá dílčí zlepšení, nás ale poněkud zarazilo, že se hra místy chová poněkud neférově. Po desítkách odehraných zápasů se nám totiž zdá, že počítač „vidí“ za okraj obrazovky, takže se čas od času stane, že nakopne míč zdánlivě někam úplně do háje, ale po posunutí obrazu se zjistí, že si za vaši obranu šikovně naběhl útočník soupeře a než se stačíte zorientovat má s míčem dobrý pětimetrový náskok a už se řítí do vašeho vápna.

S tím souvisí i další ne úplně férová věc. Možná jsme si toho v předchozích ročnících třeba jen nevšimli, ale v PES 2008 se nám zdálo, že počítačem řízený soupeř má rovněž okamžiky, kdy zkrátka musí dát branku. Mnohdy to navíc bohužel vypadá tak, že se zkrátka nasune na vaší polovinu a nějak dá gól, kterému ani nepředchází nějaká vážnější kombinace, díky níž byste si řekli, že jste to třeba nezvládli sami nebo něco podobného. Mnohdy se tak strachujete o vítězsví i s týmy ze dna tabulky. Navíc se zdá, že byly posíleny individuální akce hráčů, a tak přestože jsou promyšlené kombinace stále základním klíčem k vítězství, dá se zde možná až příliš dobře kličkovat. To se většinou obrátí proti vám, takže se klidně může stát že v anglické lize (zde nazvané England League) vyškolí útočník sedmnáctého týmu tabulky celou obranu Manchesteru United (zde Man Red) – začne u Rio Ferdinanda, pak si pochutná na O´Sheaovi a jako zákusek si dá Vidiče. Jistě, je to do jisté míry o formě toho, kdo ovládá obránce, ale na druhou stranu se dá očekávat že třeba takový Rio Ferdinand, o němž hra tvrdí, že je aktuálně ve formě, by měl obírat řadové hráče o míč již jen pouhým pohledem.

Mimochodem, když byla řeč o formě, tak ta je zde značně důležitá, a je proto ještě více třeba sledovat ji u vaší základní sestavy a podle toho hráče střídat. Když je totiž hráč ve formě, hraje v rámci svých statistik naprosto skvěle, ale pokud je z formy, je to bída. Pokud nemají své dny, tak třeba i takoví plejeři jako Rooney s Giggsem nejsou schopni trefit bránu, Scholes je bez formy na hřišti zcela neviditelný. A když už jsme u toho Rooneyho – značnou část gólů dokáže nasázet po standardkách hlavou. Na druhou stranu Cristiano Ronaldo je ztvárněn s maximální přesností, takže dokáže nejen pěkně povodit hráče soupeře a následně vyslat přesnou jedovku, ale poměrně často se i „sám od sebe“ válí po trávníku. Na druhou stranu je v tomto kontextu velmi příjemné, že když se někdo svalí ve vašem vápně, není to automaticky pencle, ale sudí mnohdy neváhá vytáhnout žluťáska za filmování.

Posledním aspektem, který nás příliš nepřesvědčil, je průběh ligové sezóny. Na jednu stranu totiž dokážete obrat o body Chelsea (tušíme že London North), abyste v následujícím zápase dostali čtyřku od mančaftu bojujícím o záchranu. Těžko říci, jak to máme posuzovat, protože na jednu stranu jak se říká, míč je kulatý a i v reálném fotbale se rodí naprosto nečekané výsledky, takže jde vlastně o další krok blíže k realitě, ale na druhou stranu by člověk od videohry čekal jasnější vymezení stavu věcí. Každopádně oba přístupy jsou vcelku pochopitelné, takže se s tím smíříme, aniž bychom k tomu protentokrát zaujali nějaké hodnotící stanovisko. Ať tak či tak, je tento jev poněkud omezen v případě, že vstoupíte do tradičního „polo-manažerského“ módu Master League, jenž je stejně jako v předchozích letech koncipován tak, abyste se postupně zlepšovali a pilovali svoje dovednosti.

Prakticky všechno, co zde dosud zaznělo, ale platí i naopak, a proto to hře nelze příliš vyčítat. Mnohdy se tak naopak stane, že soupeř je výrazně lepší, ale přesto mu naložíte na jeho hřišti dva góly a nepustíte ani jeden. A zatímco po prohraném zápase budete mlátit vším okolo, jak je možné, že jste za celý zápas dostali tří góly z pěti střel, tak vězte, že není daleko zápas, kdy zvítězíte 1-0, přičemž na bránu vystřelíte zhruba třikrát. Prakticky cokoliv, co dokáže počítač, dokážete i vy. Snad jen s výjimkou těch dlouhých pasů „mimo obrazovku“.

Licence a reklama

Jak již bylo naznačeno v článku, ani letos není situace kolem oficiálních licencí zcela ideální. Zase sice přibylo několik nových licencí, ale těžko říci, na základě čeho jsou vybírány. Dochází tak ke vcelku paradoxní situaci, že anglická liga se jmenuje English League a hrají v ní vesměs „smyšlené“ týmy, ale několik z nich (tuším že tři) zde vystupují pod skutečnými názvy. Ve všech klubech anglické ligy bez rozdílu ale hrají skuteční hráči, alespoň tedy co můžeme posoudit podle těch známějších klubů. V „Chelsea“ tedy chytá Petr Čech (bez ochranné helmy), v „Arsenalu“ to uprostřed diriguje Rosa a „Liverpool“ zase vede Seteven Gerard. Pokud to tímhe tempem půjde dál, tak budeme mít kompletně licencované Pro Evo možná i do deseti let :-). Každopádně vzhledem k tomu, že se ve hře vyskytuje vcelku hojně evidentně placená reklama, doufáme, že by se peníze z těchto zdrojů daly použít pro nákup kompletních licencí již podstatně dříve.

V podstatě jedinou věcí, kterou tak můžeme zcela jednoznačně odsoudit, je technická nedotaženost. Čas od času se totiž hra lehce zacukne, přičemž se tak děje v okamžicích, kdy je zřejmé, že něco horečně počítá. Pikantní na tom je, že se jedná o akce typu ofsajd a podobně, zatímco fyzika míče či pohyb hráčů je počítán bez problémů. Těžko říci, zda již na ofsajdy a spol nezbyl při daném kódu hry výpočetní výkon nebo zda jsou v zájmu co největší přesnosti algoritmy těchto výpočtů tak náročné. Sice to při hře v podstatě vůbec nevadí, ale člověk se nad tím podiví. Ještě větší údiv pak ale panuje při různých meziherních animacích jako například oslava gólu, odchod ze hřiště a podobně, jelikož tyto animace jsou podivně trhané nebo těkavé nebo jak to vlastně nazvat. Zkrátka na nich toho zas tak moc nevidíte.

Ve výsledku tedy rozhodně nelze Pro Evolution Soccer 2008 označit za propadák. To nejdůležitější, tedy skvělá a plynulá hratelnost, která stále ční dost vysoko nad nejbližší konkurencí, totiž zůstalo. Vadou na kráse je ovšem letos pouze prakticky nulový počet výraznějších změn a problému technického rázu. Vývojáři z Konami si jsou ale těchto chyb vědomi a vedle omluvy majitelům PS3 verze zveřejnili nedávno i ujištění, že již brzy bude k dispozici opravý patch, jenž mimo jiné odstraní i problémy s online provozem.