Obecně na PSP sice vycházejí zajímavé a zejména pohledné tituly, ale celkově nad nimi stále panují tak trochu rozpaky. Až nepříjemně často se totiž v zásadě jedná víceméně pouze o pouhé předělávky věcí, které si můžeme zahrát, a většinou je i raději hrajeme, na domácích konzolích na pořádné obrazovce. S tím souvisí mnohdy i poměrně náročné ovládání a zejména skutečnost, že řada her na PSP není zase až tak vhodná na cesty, jelikož je potřeba je ovládat poměrně přesně, a jedno zaváhání v podobě neposedné výhybky nebo výmolu na silnici se tak může stát pro další postup hrou osudným. Představitelé Sony jsou si toho moc dobře vědomi, a tak se ze všech sil snaží rozšířit portfolio her na PSP o co největší počet různých v jádru jednoduchých, ale o to hratelnějších hříček.
Vedle likvidace skokem vykazuje LocoRoco i další klasické znaky plošinovek.
A LocoRoco je přesně ten případ. Těžko říci, o jaký žánr se vlastně jedná, s největší pravděpodobností asi o plošinovku. Účelem je totiž dojít úspěšně na konec každé úrovně a přitom posbírat co nejvíc různých věcí. Pokud bychom tuto hru měli k něčemu přirovnat, jako první si vzpomeneme na vynikajícího Kirbyho na NDS. I v LocoRoco totiž ovládáte kuličku, kterou ale tentokráte musíte provést nástrahami čtyřicítky levelů rozdělených mezi pět světů. V rámci jednotlivých světů jsou jednotlivé levely od sebe poměrně dost odlišné, takže moc nechápeme, k čemu toto dělení na světy vlastně slouží, ale zároveň je potřeba dodat, že to je v případě této hry poměrně častý jev. Věcí, které zde bez hlubšího studia nebudete chápat, je
poměrně dost, ale netřeba to řešit, jelikož celkové pojetí této hry je tak ulítlé, že vám to stejně bude jedno.
Pokud se nepleteme, opět se vše točí okolo záchrany světa, které je potřeba dosáhnout tím, že cestou seberete co nejvíce Loco kuliček. Začínáte jako osamocená kulička, která se kutálí směrem ke konci levelu a cestu sežere, na co přijde. Nejdůležitější je ale chroustat květy jakýchsi tulipánů, v nichž jsou „zakleté“ ostatní Loco kuličky. Poté, co se vám to podaří, se vaše původní kulička zvětší a jede se dál. Když už vaše koule bude čítat nějakých deset a více členů, bude se jednat už o pořádného macka, který jen tak nějakou škvírou neprojde ani přesto, že váš tvar je poměrně dost deformovatelný, takže si spíše připadáte jako hrouda želé než jako kulička. Pokud se ale někam nevejdete, existuje snadná pomoc. Prostřednictvím jediného stisku tlačítka se amorfní sliz rozpadne na jednotlivé kuličky, které již projdou úplně všude. Až pak na konci z nějakého úzkého profilu zase vylezete, vypadnete nebo z něj budete vyhozeni či vyfouknuti, stačí tlačítko opět déle podržet a kuličky se opět spojí do jednoho celku.
Co se týče technického zpracování, existuje pro něj jen jediné slovo: okouzlující.
Asi netřeba zvlášť zdůrazňovat, že účelem je sebrat cestou pokud možno všechny Loco kuličky a úspěšně je dopravit do cíle. V tom vám ale budou bránit nejrůznější potvory a nástrahy, takže to bude místy chtít docela dost dobrou koordinaci pohybů, abyste do cíle dorazili bez ztráty kytičky, respektive kuličky. A když už jsme u té koordinace, tak nesmíme zapomenout se zmínit o výborné ovládací metodě. Celá hra se totiž ovládá pouze postranními tlačítky, pomocí kterých nakláníte scénu zobrazenou na displeji, případně jejich uvolněním provádíte skoky, a tlačítkem se symbolem kolečka, které slouží k rozpojování na jednotlivé kuličky a opětovné spojování. A to je úplně všechno. Nejste ale samozřejmě úplně bezbranní, a tak můžete s nepřátelskými
potvorami klidně bojovat. Porazit je můžete klasicky tak, že na ně skočíte, což ale zase není až tak jednoduché, jelikož je potřeba dobře vyměřovat vzdálenost i načasování, což je v případě podivně se přelévající hromady slizu ne zcela triviální.
Vedle likvidace skokem vykazuje LocoRoco i další klasické znaky plošinovek od několika různých typů předmětů ke sbírání až třeba po skryté lokace, kde se často nachází cenné předměty, dost často i ty nejcennější v podobě Loco tulipánů. Tím se tak dostáváme k tomu, že projít level, třeba již jen některý z prvních, s plným počtem sebraných Loco kuliček není rozhodně žádná brnkačka a chce to dost trpělivosti a snahy jak při hledání tajných prostor, tak třeba i při hledání způsobů, jak se dostat na nepřístupná místa.
|
Co se týče technického zpracování, existuje pro něj jen jediné slovo: okouzlující. Zdá se, že konečně někdo pochopil, že výkon PSP je sice fajn věc, ale zdaleka neznamená všechno. Jednoduchá grafika se prezentuje naprosto nezaměnitelným výtvarným stylem a zvuky jsou sice na první poslech možná trochu divné, ale nelze jim upřít, že jiné by se k této hře rozhodně nehodily. Ať už mluvíme o brblání či hulákání Loco kuliček nebo zvukových projevech nepřátel, jsou minimálně na stejné úrovni jako v nedávném Chibi Robo! na GC. A k tomu všemu navíc hraje naprosto příšerná, ale zároveň vyloženě skvělá hudba. Některé songy ze zdejšího tracklistu jsou vyloženě infantilní, jiné poměrně dost uhozené a jiné jen prostě divné. K tomu jak hra vypadá graficky a jak se hraje ale všechny zdejší skladby sedí téměř dokonale. Hrozí sice nebezpečí, že po více jak hodině hraní vám kombinace nejrůznějších podivností s názvem LocoRoco
|
Instantní hratelnost
Celkový styl pojetí nemusí sednout každémuHra je navíc poměrně dost imunní vůči hraní na cestách, což je jedině dobře, a pokud se vám díky drcnutí autobusu nějaký level nepodaří, žádná škoda. Jednotlivé úrovně nejsou nikterak drasticky velké a jejich průchod trvá zhruba 5 – 10 minut, takže vám případný restart rozhodně nebude trhat žíly. LocoRoco je zkrátka velmi povedenou, i když zároveň i velmi netradiční hrou. Zajímavé bude sledovat, jak moc osloví masy hráčů, jelikož se jednoznačně jedná o první pořádnou odpověď PSP na koncepty a přístupy, které jsou tak populární na konkurenčním NDS.
| LocoRoco | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
