Příležitost udělat si vlastní představu o zvláštní mentalitě amerického národa jsme měli již nesčetněkrát, obzvláště pak v herním průmyslu – vzpomeňme třeba na celou škálu směšných simulátorů myslivosti, rybaření nebo dokonce horské turistiky. Skutečnost, že se tyto „hry“ za oceánem prodávají mnohdy lépe než některé opravdové herní skvosty, dnes nikoho nepřekvapí. Mezi společnosti, které se zabývají výrobou podobných podivností a rýžují na tom docela slušné prašulky, patří i Legacy Entertainment. Jejím záměrem ale není tvořit simulátory víkendových sportů, nýbrž přibližovat hráčům rozličná v reálném životě zajímavá povolání; možná si někteří z vás vzpomenou třeba na simulátor práce lékaře nazvaný Emergency Room, o jehož nekvalitách vás před časem podrobně obeznámil Mondy. Dnes se podíváme na zoubek další takzvané „Reality Game“, která nás tentokráte přivádí do role právníka před americkým soudem.
Hned úvodem je třeba si ujasnit jednu věc – pokud vás netradiční námět této hry čirou náhodou zaujal a slibujete si od ní bůhvíco skvělého, musím vás vrátit z oblak zpět na pevnou zem. Pursuit of Justice není žádná napínavá detektivka, v níž byste podlehli tajemné atmosféře a vyšetřovali spletitý případ sériového vraha blonďatých vysokoškolaček z Detroitu. Naopak - ujmete se role mladého a nezkušeného státního zástupce, který bude
postaven před prakticky vyřešený případ a vaším jediným úkolem je seznámit se s nalezenými důkazy a posléze dostat od počátku známého zločince za katr právní cestou, tedy u soudního přelíčení. Vyjádřeno třemi slovy – nuda, nuda, nuda (a já bych dodal ještě „šeď, šeď“... - pozn. mondy).
Je mi jasné, že tímto stručným konstatováním skutečnosti se mi tak jako tak některým z vás nepodařilo hru dostatečně znechutit, takže se vrhneme na její podrobnější popis. Začínáte v budově státního zastupitelství, kde od svého šéfa dostanete přidělený případ vraždy jistého Číňana v jednom z barů v čínské čtvrti. Chudák nebožtík si tu v poklidu hrál pool, když tu vtrhl do baru znepřátelený čínský gang a jeho šéf provrtal (v tu chvíli ještě žijícímu) nebožtíkovi čelo kulkou ráže sedm.pětačtyřicet. Spousta svědků, spousta stop – prostě vše je na nejlepší cestě, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Jenže to bych se do role žalobce nesměl dostat právě já – v právničině absolutně nezkušený člobrda, který by před soudem nedokázal prokázat vinu ani Usámovi bin Ládinovi.
Tvůrci naštěstí brali v potaz tu skutečnost, že se k jejich výtvoru dostanou i lidé mě podobní, a tak do hry zahrnuli velice podrobný popis, jak v případu správně postupovat. Číst desítky stránek nudného textu však nepatří k mým nejoblíbenějším činnostem, takže jsem se pustil
do práce rovnýma nohama a pěkně po svém. Hra je prakticky rozdělena na dvě části – v jedné z nich je nutné shromažďovat důkazy a analyzovat je, v té druhé pak stanete v soudní místnosti a musíte chytře prodat vše, co se vám v předchozí části podařilo získat.
Nejdříve se tedy vrhnete na zmíněné shromaždování důkazů. V této části hry budete nejčastěji pracovat se svým příručním notebookem, v němž je nahrán takový speciální prográmek. Umožňuje vám uspořádávat důkazy do souvislých celků, zadávat laboratoři příkazy k analýze důkazů nebo jednoduše cestovat mezi herními lokalitami. Těch je všeho všudy pět. Můžete se mrknout na místo činu, policejní stanici, do vězení, pitevny a nakonec i do zmíněné laboratoře. Každá lokace sestává jen z několika málo obrazovek, takže pojem „rozsáhlost“ raději rychle zameteme pod koberec. Většina vámi hledaných důkazů se nachází samozřejmě na policejním okrsku a v pitevně, kde se můžete těšit na ohledání nechutně vybledlé mrtvoly (mňam :o)). Na těchto místech nacházíte nejrůznější materiály týkající se vašeho případu, mezi něž patří třeba kulka vytažená z hlavy oběti, osobní předměty vraha, videozáznamy výslechů svědků a tak podobně. Téměř každý z nich si můžete oskenovat a poslat na analýzu do laborky, kde vy sami provedete jednoduché testy kupříkladu na otisky prstů, druh vlasů, balistiku atd. Se všemi materiály se pak vydáte do soudní místnosti, kde můžete očekávat neuvěřitelná psychická muka a zkušenosti vašeho protivníka vás během
několika minut doslova svlečou z kůže.
Pokud se ještě někdo z vás domnívá, že by pro něj mohla být tato hra zajímavá, jsem nucen ho obeznámit s několika vysloveně negativními fakty. Předně – celá přípravná fáze hry je jedna velká nuda. Už samotné sbírání důkazů je absolutně nezáživné a sledování záznamů z výslechu svědků dvojnásob, protože všichni aktéři hovoří jednak slangovou angličtinou a navíc je zvuk značně nekvalitní, takže jim rozumíte přinejlepším každé druhé slovo. Navíc jste zcela nepochopitelně časově limitováni a během těch deseti až dvaceti minut prostě nelze stihnout prošetřit vše, co je zapotřebí. Pak to taky u soudu dopadá tak, jak to dopadá. Nejdříve je na řadě výslech svědků, jimž je třeba klást správné a přesně formulované otázky. Jakákoliv chybička či zaváhání je tvrdě trestáno námitkou obhájce, který je schopen vás před porotou totálně znemožnit. Soudci i jednotlivým svědkům je pak třeba předkládat příslušné důkazy a i zde je třeba pečlivě zvážit, komu co strčit pod nos. A opět – sebemenší chyba je krokem zpět v dotažení případu do zdárného konce. Uspět u soudního přelíčení se vám tedy rozhodně nepodaří na první, druhý, třetí… a snad ani desátý pokus.
Tak co, stačilo? Doufám, že ano. Á, ještě támhle Pepíček si pořád chce na vlastní kůži vyzkoušet, jaké je to hájit právo u soudu ve hře Pursuit of Justice. I ty si to ještě
dobře rozmysli, protože tahle hra je nejen nezábavná, ale taky odporně vypadá. Ostatně kdokoliv se podíváte na minimální konfiguraci PC, okamžitě vám musí být jasné, že tady si o nějakých vizuálních hodech můžete nechat jen zdát. Hra je zpracována prakticky jako interaktivní film a ze všeho nejvíc se taky podobá svým sestřičkám z poloviny devadesátých let. Lokace tvoří amatérské digitální fotografie a většinu dat na třech CD zabírají mizerné filmové sekvence v nízkém rozlišení, z nichž některé jsou navíc ještě prokládané! V jaké době to proboha žijeme, když na nás někdo vyrukuje s TÍMHLE?
Vidím, že i Pepíček už sklopil oči a smutně odchází zpět ke svému rozehranému Diablu. Pokud byl účel téhle hry znechutit všem obyčejným lidem nelehké povolání advokátů a právníků, tak se jí to podařilo skutečně na výbornou. Tak nějak jsem ale přesvědčen, že záměr tvůrců byl trochu jiný… Kdy si ale výsledky svého marného snažení konečně uvědomí? Zřejmě ne dříve, dokud za podobné antihry nepřestane početná skupinka obyvatel USA utrácet své lehce či tvrdě vydřené doláče a nezjistí, že třeba u takového Gabriela Knighta 3, jehož prodejnost byla v Americe prachmizerná, se pobaví nesčetněkrát více a déle.
| Pursuit of Justice | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
