Jednu z komerčně nejúspěšnějších sérií 3D akčních her s pohledem z vlastních očí (FPS) - Quake - vám asi není zapotřebí představovat. Všichni si dobře vzpomínáme na sci-fi laděný druhý díl i na multiplayerové šílenství v Q3A. Pamatujeme si ale ještě dobře na titul, který celou sérii odstartoval? Pokud ne, tak si můžeme dnes paměť řádně osvěžit, protože následující článek bude hře Quake věnován.
Ještě dnes, tedy celých pět let od uvedení na trh, má původní Quake pro hráče svoje kouzlo. Nemá sice extrémně kvalitní zápletku, chybí mu ona propracovanost multiplayeru, na jakou v současné době sází tolik titulů, dokonce ani inteligencí nepřátel či vizuálními efekty vás dnes již nijak nepřekvapí. Přesto se jedná o legendu, která nedala dlouhé noci spát nejen nám, hráčům, ale i vývojářům z konkurenčních společností. Pracovníci idSoftware totiž dokázali své hře vdechnout takovou dávku temné atmosféry, že ostatní mohli jen tiše závidět. Řekněme si tedy o Quakovi něco víc.
Jak již to bylo před nějakým tím rokem zvykem, u akčních her stál samotný příběh jen jaksi stranou a nikdo se o něj nezajímal. Zde se idSoftware pokusil udělat menší výjimku a alespoň trošku nás vtáhnout nejen do akce samotné, ale také do děje. Stručně si jej tedy shrňme. Na
zemi vládne chaos a zděšení - objevují se temné vraždící stvůry a armády krvelačných žoldáků, jež zabíjí každého a bez rozmyslu. Je zapotřebí, aby s tím někdo něco udělal, a asi nikoho nepřekvapí, že to jste právě vy, kdo je onen „někdo“. Vydáváte se tedy teleportem na místo hlášení největších nepokojů. Však co to? Co se nejdříve zdálo být rutinní záležitostí, zavání teď peklem, černou magií a bůhví čím ještě. Poté, co projdete sérií portálů a zabijete první stovku nepřátel, si uvědomíte něco hrozného. Za tím vším stojí Shub-Niggurath, Matka Temnot, nejděsivější stvoření, které kdy spatřilo světlo světa - ať již tohoto, nebo jakéhokoliv jiného. Ta pojala úmysl zničit na Zemi vše živé, k čemuž potřebuje čtyři magické runy. Musíte je najít a s pomocí jejich síly Shub-Niggurath zničit. To je vaše jediná šance, jak vrátit světu naději na přežití.
Rozdělení do čtyř epizod je v Quakovi provedeno nadmíru originálním způsobem. Místo abyste si vybírali v nějakém menu, objevíte se před třemi teleporty, z nichž každý představuje jednu obtížnost hry. Jakmile projdete jedním z nich, objevíte s v místnosti, z níž vedou čtyři východy - každý z nich směřuje do jedné epizody. Než se ale vrhnete do víru boje proti stvůrám temných mocností, musíte se probojovat přes úvodní úroveň, ve které jsou ještě normální vojáci - pozemští přisluhovači Shub-Niggurath. Až poté se ocitnete v nějakém
temném hradu, katakombách či jiném nepříliš veselém místě. A ve chvíli, kdy budete mít zdárně zakončené všechny čtyři epizody a v kapse vás bude pálit čtvero run (Země, Černé magie, Pekelné magie a Starší magie), budete se moci vydat do boje se strašlivou stvůrou z oné zvrácené dimenze...
Jak tedy asi tušíte (nebo, pokud jste Quaka hráli, sami víte), největší devizou této hry je její báječná atmosféra. Někomu sice možná učaroval po této stránce Doom nebo nějaký jiný titul, ale nelze jakkoliv zastřít, že Quake si zachovává vysokou míru atmosféry od začátku až do konce. Mise se postupem času nestávají jednotvárnými, což se např. o Doomu II rozhodně říci nedalo. Jistý podíl na tom bezpochyby má fakt, že kromě rychlé ruky na myši a dobrého postřehu také musíte občas prokázat jistý stupeň obratnosti, protože kromě řady nepřátel na vás číhá velké množství nástrah, pastí a pastiček, které vás dokáží pěkně vyvést z míry. Temná nálada je ještě umocněna drobnými detaily, kterých si sice na první pohled nemusíte všimnout, ale jakmile tak uděláte, budete toho docela litovat. Co se mě týče, ještě dnes nerad vzpomínám na ony svíjející se mrtvoly ukřižované vysoko na zdi... Fuj.
Veškerou svou konkurenci předběhl Quake také úrovní svého grafického ztvárnění. Jeho engine byl na svou dobu revoluční jak po stránce technické, tak i vizualizační.
Neoplýval sice velkým počtem efektů, ale dokázal si poradit se zpracováním údajů ve 3D, aniž by za to byl nucen zaplatit onu krvavou daň v podobě „krychloidní grafiky“, které jsme byli svědky např. u Rise of the Triad. Spíše naopak, množství polygonů, které dokázal zobrazit během jednoho okamžiku, bylo na tu dobu nevídané. Výsledek byl prostý - nikde jsme dosud nemohli spatřit tak detailně propracované prostředí, tak výborně rozanimované nepřátele či, lidé se slabšími žaludky mi snad prominou, tak krásně rozprsknuvší se mrtvoly.
A propos, když už jsme u těch mrtvol, nelze se nezmínit o nepřátelích jako takových. I oni totiž mají svou zásluhu na tak poutavé atmosféře. Jejich umělá inteligence je sice na ubohé úrovni, ale jinak jim toho nelze moc vytknout. Každý typ je naprosto jiný, používá jiný typ útoku, má jiné slabiny a platí na něj jiná taktika. Setkáte se tedy s běžnými vojáky (v úvodních úrovních), rytíři, děsuplnými hrbáči s motorovou pilou, duchy, neustále se oživujícími zombiemi a stvůrami, které byste opravdu nechtěli potkat v noci v lese (a upřímně řečeno, ani ve dne na rušné ulici). Pochopitelně, že proti nim nestojíte s prázdnýma rukama. Kromě dvou brokovnic máte ještě elektrickou pušku, nailgun a supernailgun, klasický raketomet i mnohými lidmi oblíbený granátomet, v nejhorším případě pak ke slovu přijde vaše zkrvavená požárnická sekera.
Poněkud zamrzí skutečnost, že tvůrci ani do Quaka, stejně jako do Doomu, nezačlenili inventář. V té době se přitom nejednalo o žádnou novinku - Heretic jej měl již o dva roky dříve. Tvůrci se zřejmě domnívali, že se obejdou bez něj. Je pravda, že sem ale na rozdílu od Doomu alespoň začlenili několik různých power-upů - pentagram ochrany, prsten neviditelnosti a hlavně nezapomenutelný QuadDamage. Co si budeme povídat, bez něj by Quake nebyl tou hrou, kterou jsme se naučili znát a milovat.
O Quakovi bychom se mohli bavit ještě hodně dlouho. Mohli bychom se zaměřit na zvukovou stránku hry (s vibračními sluchátky to byl opravdu zážitek), mohli bychom se rozplývat nad vyvážeností obtížnosti a originalitě úrovní, mohli bychom také nakousnout téma „Vliv Quaka na vývoj žánru FPS“ a podobně. Na to ale není čas a dostatek prostoru - Quake by totiž mohl být inspirací pro celou knihu, možná několikasvazkovou. Zkrátka, ačkoliv Quake nebyl rozhodně první FPS, až on nám naznačil, kam až může tento žánr dospět. A jestli už dospěl? Na to raději ještě neodpovídejme a počkejme si, až pracovníci idSoftwaru odhalí více podrobností o připravovaném třetím dílu Doomu. Může se totiž stát, že i on bude stejně vizionářský jako první Quake.
