Série R-Type je fenoménem svého žánru. Žánru, který bohužel téměř zmizel ze všech herních platforem v tom podání, v jakém je my, pamětníci, známe již drahných pár let. Všichni ti starší, ale i mladší hráči, kteří se obeznámili např. se stroji jménem Amiga z našich článků, moc dobře vědí, co znamená pojem „střílečka“. Žádní žoldáci se zbraní v ruce, ploužící se volně 3D prostorem. Žádné oprsené hrdinky, skotačící s kolty v rukou mezi ozbrojenými nepřáteli. Žádná FPS, 3D. Jenom vaše malá a zcela nenápadná 2D raketka, opuštěná dávno explodujícími méně zdatnými spolubojovníky v hlubinách vesmíru a obklopena 2D vesmírným šmejdem, který se snaží zamořit naší krásnou 2D planetu – plesnivku Zemi. Slabý stroj díky svým obranným systémům, avšak vyzbrojen takovou palebnou silou, že při velké šikovnosti pilotově se rovná svými lasery, samonaváděcími raketami a protonovým dělem malému armageddonu… A vy, smrtelně vytočený pilot, rozhodnutý vyčistit tu verbež ze všech zákoutí hlubin hyperprostorů a televizních obrazovek… Barevné peklo, hodiny a hodiny záblesků v pařanském doupěti, třesoucím se dunícími explozemi. A to vše již od samotného pravěku herní zábavy. Nejprve nahráno z kazetových magnetofonů, poté ze tří a půl palcových disket, následně z CD a nyní, definitivně z DVD média.
Svět sice ubíhá mílovými kroky a vše spěje k technické dokonalosti, jenže existují prastaré esence hraní. Magická slova jako neuvěřitelná hratelnost, případně slovní spojení typu „v jednoduchosti je síla“. A toho si naštěstí byli japonští tvůrci vědomi a obdařili hrstky zbývajících maniaků, neustále prohánějících takové tituly, jako je Project-X, Disposable Hero, Banshee, XP-8 či R-Type veskrze skvostným závěrečným dílem ságy posledně jmenovaného. A tento se zároveň stává poctou žánru, což dokládají i poděkování pamětníkům, kteří nezapomněli a trpělivě čekali od posledního R-Type Delta na PSX. Dosti ale nostalgických vzpomínek, přátelé v kokpitech! Zatlačme slzu a vrhněme se na popis jmenovaného titulu!
Výjimečnost R-Type Final dokladuje už první seznámení s krabičkou. Po jejím otevření totiž budete nevěřícně kroutit hlavou nad nezvykle tučným manuálem. U zdánlivě jednoduché střílečky je 48 stran opravdu zarážejících. Celá tiskovina není ale prázdným plkáním do větru, nýbrž velmi šikovným pomocníkem plným důležitých dat, která byste si měli rozhodně poctivě nastudovat. Appendixem je totiž studium různých typů raket. Leckdo si řekne při jejich finálním počtu - 99, že v takovém typu hry, kdy „jen“ letíte zleva vpravo, „jen“ střílíte a „jen“ se vyhýbáte nepřátelským projektilům, případně „jen“
musíte přijít na to, jak zlikvidovat několik sub-bossů či finálního tuhého enemáka je to množství k ničemu. Ten leckdo se ale ošklivě mýlí! Ono totiž v R-Type sérii nikdy nešlo jen o palebnou sílu a zmatek z ní plynoucí. Kromě velmi dobře vyvinutých buněk pro reflexy, maximální šikovnosti zacházení s ovladačem a koňské dávky trpělivosti totiž každý správný „ertajpr“ potřeboval znát slabá a silná místa všech nepřátel, jejich formace, odolnost a navíc plně zvládat načasování sebrání té či oné zbraně a její následné upgrady. Na jedněch místech byl potřeba plamenomet, pod nějž jste schovali horní a spodní partie lodi, na jiných laserové dělo, či plasma kulomet, nemluvě o nutnosti posílat samonaváděcí či ručně řízený modul přímo do klubek nepřátel a tak zároveň oslabovat vlastní obranyschopnost. Snad žádná akční hra tohoto typu nekladla takový důraz na tyto principy. A když vám sdělíme, že síla zbraní primárních či sekundárních se pro každý z těchto nepřeberných 99 prototypů liší, je vám všem jasno, jak pestrou se hra stává, když začnete jednotlivé lodě odemykat… 8 z nich si dokonce můžete připravit do tzv. „rychlých slotů“ pro nastartování hry z velmi pěkně vyvedeného vojenského hangáru, kde si jednotlivé kusy můžete podrobně prohlédnout plně ve 3D.
Další atraktivní částí hry je pestrost levelů, která díky pěkné grafice, ke které se ostatně ještě vrátíme v některém z dalších odstavců, opravdu zaujme nejednoho alespoň částečně esteticky vnímavého hráče.
Na celé dohrání musíte projít rovných 7 lokací. Někomu se to může zdát jako velmi směšné číslo, ale věřte, že při jejich designu a variabilitě to trvá setsakra dlouho, než se prokoušete k závěrečnému bossovi a porazíte jej „na hlavu!“. Kupříkladu hned druhý svět je zastoupen hned v pěti mutacích, jednou plně pod vodou, podruhé zamrzlý, dále jen z části potopený, v dešti, či absolutně vysušený i s písečnou bouří. O tom, že nepřátelé v různých klimatických obdobích této sekce se mění, se snad ani nemusíme zmiňovat; pro nápady hýřící autory je to automatická věc.
Další samozřejmostí, která byla vždy jednou z několika přitažlivých esencí série jest výborně odladěná křivka obtížnosti. Ta přesně odpovídá následnosti levelů a naprosto perfektně a čistě graduje. Nikdo z lidiček, soupeřících s tvůrci Finalu jistě nedohraje celou hru najednou. Budete muset studovat hodiny a hodiny zákonitosti navazující na palebné síly různých typů raket pro různé levely a pachtit se za vytouženou metou. Opravdu velká výzva, na jejímž konci čeká sladká odměna. Odměna, která může být v dalším hraní doplněna o snahu překonávat v módu „score attack“ dosažené bodové rekordy pro každý odemčený level. A to jsme se ještě nezmínili o 5 stupních obtížností, které se odlišují agresivitou a množstvím nepřátel, jejich výdrží a rychlostí. A věřte, že poslední z nich symbolicky
nazvaná „r-typer“ je opravdu tuhým oříškem i pro ty nejtvrdší z nás, kteří u této hry tráví několik hodin denně.
Dalším důvodem k opětovné kompletaci hry by mohla být např. i galerie velmi povedených artworků či statistiky vyčíslující vše od počtu vystřelených projektilů, mrtvých nepřátel přes kompletace a odemykání levelů až k údajům o secretech. Kapitolou sama pro sebe je tzv. Bydo laboratoř. Zde si můžete prohlédnout všechny nepřátele, nastudovat o nich všechna důležitá data nebo si prohlédnout jejich „fotografie“ přímo z vašeho válečného tažení… Jak vidíte, důvodů, proč se k R-Type Final vracet je opravdu mnoho, a to jsme ještě pro sběr prototypů nestihli nastudovat bizarní versus AI bitvu dvou předvolených raket, jimž udělujete pokyny k palbě…
Co by to bylo za hru, kdyby byla oděna v mizernou grafiku provázející tento celý žánr, řekne si možná zarytý odpůrce stříleček. Ha! Proti tvrzení takového člověka máme velmi silné zbraně. R-Type Final totiž disponuje vpravdě skvostným vizuálním kabátem. Z PS2 japončíci v tomto případě vytáhli opravdu maximum, čehož budete svědky již od prvního levelu. Nic není ošizeno; jak plně
rozpohybované background vrstvy, plné neuvěřitelných detailů a vyplněné pastelovými barvami obloh či vesmírných scenérií, tak detailně prokreslení nepřátelé, či nápaditě modelovaní bossové. Když jsme už u toho 3D modelingu, musíme vás upozornit na nápaditou práci kamery. I když je totiž R-Type Final vlastně plošnou hrou, budete často měnit úhly pohledu na 3D scenérii. V praxi to vypadá např. tak, že v levelu třetím se nad nočním městem vznáší obří mimozemská loď a vy jí postupně kompletně obkroužíte vašimi lasery a „ohoblujete“. Takže nejprve uvidíte náhled na scenérii z boku, posléze se vyhoupnete nad horní segment plavidla kolem gigantického laserového děla, kamera se přemístí shora nad vás, postupně rozstřílíte několik bloků oceli a hurá dospod; destrukce - otočka z boku a pak zase zpět. Při tom všem vás provází pohled na město shůry, postupně se propracujete těsně nad křižovatky v plném provozu (doprovázeno občasnou likvidací mrakodrapů), až se vyhoupnete do pěkné výšky a stále sledujete odpadávající kusy plechu mezi nebohé obyvatele. A to je, prosím, příklad jen z jedné části hry. V tomto bodě musíme zmínit maličký neduh, který se párkrát (nebojte se, tak kritické to zase nebude!) objeví během hry, nezávisle na tom, jestli zvolíte NTSC, či PAL normu obrazovky – pokles frameratu. Naštěstí je hra provázena tímto maličkým neduhem na místě, kde to zase až tolik neruší.
Po nápadité a neuvěřitelně propracované grafice musíme také zmínit příjemnou zvukovou stránku. Velmi zvláštní hudba doplňuje nezvyklé pocity ze hry. Nečekejte žádné drsné kytarové riffy, ani neustálé a repetivní techno. První level uprostřed zničené pevnosti na moři je vybaven směsicí psychotropních zvuků, připomínajících vzdáleně mystické zpěvy velryb. Ve druhém vás na planetě zamořené nepřátelsky smýšlejícími živočichy z produkce Bydo kultury bude provázet lehčí ethno melodie s nenápadnými dozvuky australského domorodého nástroje. A level třetí, zmiňovanou pompézní a destruktivní plavbu kol nepřátelské lodi pro změnu doplňuje příjemná a klidná vesmírná hudba, evokující pocit kosmické opery á la Space Odyssey 2001. Tečkou za vším je kromě úchylného prostředí závěrečné pasáže i naprosto ujetá skladba, zavánějící lehce depresivním podtónem. Hudební doprovod tedy báječně doplňuje výjimečnost R-Type Final. O různých zvucích pestré škály zbraňových systémů a „uprděných“ projevech nepřátel se není třeba zmiňovat. Berte to tak, že prostě plně odpovídají celkové atmosféře hry.
Uzavřít naší recenzi tedy můžeme tedy takto: R-Type Final je skutečně důstojným zakončením celé série. Vynikající grafika, nápaditý level design a doslova božská hratelnost dávají jasně najevo, že každý příznivec žánru by měl okamžitě běžet do obchodu a pořídit si tento skvost. Hodiny a hodiny se k němu bude vracet a objevovat nové a nové lodě, bonusy, data o všech nepřátelích či překonávat nejvyšší skóre. Nezbývá, než poděkovat I-Remu za to, že mysleli na nostalgii a dovedli své dílo k téměř naprosté dokonalosti!
| R-Type Final | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
