Postavička Raymana patří již dávno mezi kultovní hrdiny řady herních systémů. Nedávno s konečnou platností Rayman dorazil i na GBA, kde právě zkouší své štěstí. Příběh nikdy nepatřil mezi stěžejní body arkády, ale není od věci si jej připomenout – jste to přece vy, kdo bojuje pro nějakou dobrou věc. I tentokrát si jedno blíže nespecifikované údolíčko žilo svým poklidným, mírumilovným životem, než do něj zavítal Mr. Dark a uvěznil všechny elektrony. Aby se svět dostal opět do rovnováhy, povolala Batilla na pomoc hrdinu, jenž však zklamal. Zkrátka nebyl dostatečně schopný a silný, inu stane se. Poslední naděje týkající se záchrany tedy spočívá na bedrech Raymana, jenž se právě oddává zaslouženému odpočinku kdesi na pláži. Povinnost však volá, překoná tedy příjemné lenošení a vyrazí na záchrannou misi. Nemohu říci, že by mě příběh nějak zvlášť oslovil, jedná se přeci jenom o projekt pro mladší hráče. Zakopaný pes může ovšem být i v tom, že jsem Raymana kdysi na PC hrál a pokud mě paměť neklame, jedná se jednoznačně pouze o konverzi. Je tedy nasnadě, že nenarazíte na žádné nové úrovně... ovšem, to se dalo čekat.
Rayman na první pohled vypadá jako sympatická animovaná postavička – ale jen do okamžiku, než se začne pohybovat. Nožky sice cupitají, ruce plandají podél těla a postavička ležérně pohazuje hlavou, jenže něco tady nehraje. Při bližším pohledu zjistíte, že mezi jednotlivými "díly" není žádný spojovací článek. Ruce plandají volně ve vzduchu, boty pohání neviditelná síla, kulaté tělíčko s uvázaným velkým červeným motýlem se pohupuje, jenom hlava s ohromnými kukadly téměř sedí. Tak takový je Rayman, který se pohybuje v pohádkovém světě plném nástrah a nepřátel. Princip hry není těžké uhádnout – snažíte se dojít z jednoho konce na ten druhý a tam se posunete zase do další úrovně. Cestu vám znepříjemňují všudypřítomní nepřátelé, ale i různé jezdící plošinky, kyvadla a bodáky, které vás při neopatrném pohybu usmrtí. Čas od času narazíte i na nějaký zpestřující prvek, třeba obtížnějšího soupeře, proti němuž musíte uplatnit složitější strategii. Samozřejmě nechybí ani úrovně, kdy se třeba na někom vozíte, což činí hru přeci jenom trochu přitažlivější. Mě by totiž stálé hopsání a drcení nepřátel nebavilo (to asi nikoho).
Ačkoli Rayman vypadá jako dobrodružstvími ošlehaný chlapík, zpočátku jsou jeho zbraní pouze rychlé, silné nohy (chodí rychle, umí skákat) a speciální obludná grimasa. Po stisknutí daného tlačítka totiž doširoka otevře svoji pusu a vyplázne ohromný jazyk, čímž své protivníky dokáže pořádně zastrašit. Většinou se dají na útěk a spadnou do nejbližší propasti či rybníka, což vám samozřejmě uvolní cestu. Popravdě řečeno, takováhle zbraň mi připadá nehodná slovutného hrdiny, proto po čase narazíte na vílu, jež vám zpřístupní atak speciální pěstí. Stačí stisknout příslušné tlačítko a během okamžiku vystřelí Rayman tuto svojí smrtonosnou zbraň. Záleží také na délce stisku – čím déle jej držíte, tím více se pěst roztočí a tím dále doletí. Jedná se o univerzální věc platící na většinu protivníků, jenže pozor. Oni se dokáží celkem účinně bránit. V okamžiku, kdy chcete svoji pěst roztočit, se někteří jednoduše sehnou. Chce to vystihnout ten správný moment překvapení, pak to jde jako po másle. Na cestě se čas od času povalují různé bonusy, které pěst a její sílu všelijak vylepší. Například pak doletí dále, rychleji se vystřeluje - což se určitě hodí. Obligátní bonusy zvyšující počet životů mají i zde své místo. Po sesbíraní sta modrých kuliček obdržíte jeden život k
dobru – ten se navíc dělí ještě na několik částí. Na začátku jeden život představuje čtyři podživoty, což znamená, že můžete čtyřikrát klopýtnout (zásah nepřítele a pod.). Ovšem když spadnete třeba do propasti, ztrácíte jeden regulérní život rovnou.
Za zmínku stojí i některé "věci navíc". Po absolvování několika úrovní narazíte na jakousi zmutovanou vosu s dlouhým sosákem, jež vydrží více než jeden zásah a snaží se vás férově pohřbít. Vy ji ovšem můžete trefit pouze v jednom jediném okamžiku, a to když se připravuje použít svůj sosák proti vám. Jinak ji zkrátka neublížíte a ona pořád dokola podniká své smrtonosné nálety. Po porážce "vosy" se s ní nakonec spřátelíte a následuje úroveň, kdy sedíte na jejích zádech a pilotujete. Cestou sbíráte bonusy, snažíte se vyhýbat nástrahám, které představují například padající bodáky. Ve druhé polovině úrovně už vosa dupne do pedálů, což má za následek, že se razantně zvýší rychlost pohybu. Tím se stává manipulace obtížnější, naštěstí však již dráha neobsahuje tolik nástrah.
Grafické zpracování nezůstává pranic dlužno svým předchozím vzorům, dokonce nedošlo ani k žádnému ošizení. GBA již zvládá prakticky všechno, co autoři potřebovali – tj. několik vrstev pozadí a vysoký počet animací. Vlastní postavička se pohybuje na jedničku, nepřátelé také, prostě nehrát to na GBA, říkáte si, že máte zmenšenou PSX verzi. Z obrázků lze rychle vyčíst i grafickou úroveň, všechny levely rozzáří displej do všech barev a samozřejmě se po odehraných pasážích mění. Celkově na mě Rayman udělal kladný dojem, několik let staré a hráči ozkoušené dobrodružství těžko zklame, ale i tak mám pocit, že šlo jít ještě o kousek dál. Pro představu, nedávno recenzovaná se mi líbí přeci jenom trošičku víc. Váhavým hráčům, co mají hluboko do kapsy, bych doporučoval ještě chvilku počkat, nebo se poohlédnout po jiné gamese pro jejich GBA (třeba po fenomenální Castlevanii).
| Rayman Advance | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
