Těžko říci, co si o tom vlastně má člověk myslet, ale vypadá to, že legendární roztomilý hrdina, kterému již odjakživa chybějí nejen končetiny, ale i dokonce i krk, je skutečně nesmrtelný. V nějaké podobě se totiž objevil snad na každém herním systému poslední doby, a tak se vlastně ani není co divit, že u startu nového handheldu od Nintenda samozřejmě nechybí. Tentokráte to ale bude mít pekelně těžké, protože na startovní čáře vedle něj stojí sám velký guru Mario, který rozhodně není snadným soupeřem. Rayman sice sází na staré dobré osvědčené zbraně, ovšem otázkou zůstává, zdali nebude problémem právě ono slůvko „staré“. Časem prověřená kvalita je sice určitě fajn věc, ale na druhou stranu, inovovat arzenál občas skutečně není na škodu.
Již od prvních chvil ve hře nebudete místy vědět, kam vlastně jít.
Rayman DS totiž přichází s tím, co jsme již v jeho podání viděli mnohokrát. To sice nový Mario rovněž, ale přeci jen je v jeho případě rozšíření o pár nových věcí výraznější. Pokud nás totiž paměť neklame, tak se nám zdá, že se v
tomto případě jedná o přesný port starého Raymana 2 z PC s podtitulem The Great Escape s tím, že přibyla víceméně pouze lehčí podpora dotykového displeje, který byste ale teoreticky nemuseli vůbec využít. Nasvědčuje tomu úplně všechno: svět ovládají síly temna a Rayman je uvězněn. Do žaláře mu ale kamarád Globox propašuje dárek od víly Ly, díky němuž Rayman získá zpět své schopnosti a velký útěk následovaný cestou za opětovným nastolením pořádku může začít. Stejná je i obrazovka v níž si poté volíte, do kterého z levelů se pustíte a dokonce jsme po těch letech poznávali i staré známé lokace. Stejný je i herní princip, stejné jsou i úkoly. Vzhledem k tomu, že původní PC verze byla ve své době skutečně prvotřídním kouskem, nemuselo (a vlastně ani nemělo) by to pořád ještě vadit.
Bohužel to ale docela vadí. A to v prvé řadě proto, že na Nintendu DS hra nevypadá tak pěkně, jako před lety na PC.
Nejde ale ani tak o technickou kvalitu, jako spíše o značnou nepřehlednost. Hra se odehrává povětšinou v dosti potemnělých lokacích a ani perspektiva, z níž je na zdejší dění nahlíženo na přehlednosti nepřidá. Již od prvních chvil ve hře nebudete místy
vědět, kam vlastně jít, a občas vám bude i chvilku trvat, než si všimnete, že tam někam by se vlastně mohlo dát skočit na nějakou „maskovanou“ římsu. K tomuto poněkud neutěšenému stavu ovšem svým dílem samozřejmě přispívá i ono technické zpracování, kdy je grafika občas docela zubatějšího rázu a rozplizlost některých textur nemá zase až tak daleko k označení ostudná.
I zde se mluví typickou „raymanštinou“, která je reprezentována roztomilým žvatláním.
Přestože se celkově jedná o vcelku slušnou záležitost, bohužel na ní nedokážeme najít skoro ani jedinou věc, která by výrazněji stála za pochválení. A tak holt budeme zase ještě chvíli kritizovat. K ne úplně ideální hratelnosti přispívá i poměrně
hrubé ovládání, díky němuž budete jednak docela často někam padat (naštěstí se ale Rayman umí často v poslední chvíli zachytit okraje) nebo docela dlouho zjišťovat, kdeže to nad vámi vlastně je ta bludička (zdejší ekvivalent klasických plošinovkových předmětů, které je potřeba sbírat v co největším množství), pro kterou se snažíte vyskočit, nehledě na potíže s přesným zamířením kuliček, které Rayman umí házet a kterými musíte aktivovat různé spínače či eliminovat protivníky. Při soubojích je ale
naštěstí možné si stiskem pravého postranního tlačítka svůj cíl trvale zaměřit a pak můžete již jen dělat úkroky s tím, že Rayman bude stále natočen čelem k nepříteli a jeho střely budou nacházet cíl tak dlouho, dokud protivníka neudolá. Takže alespoň jedno pozitivum bychom tu už měli.
Tím druhým jsou zdejší zvuky, které vždy patřily k ozdobám celé série. Různé zvukové efekty jsou v zásadě docela standardně pohádkově laděné, ale pozornost si jistě zaslouží dialogy postaviček. Ty jsou vkusně nadabovány, ale kdo by čekal angličtinu nebo jakýkoli jiný existující jazyk, ukrutně by se spletl. I zde se totiž mluví typickou „raymanštinou“, která je
reprezentována roztomilým žvatláním v případě Raymana či nejrůznějšími pazvuky v případě ostatních postaviček. Doprovodné titulky jsou již ale naštěstí anglicky :-). No a třetím pozitivem je příběh, respektive jeho podání. Stačí v zásadě vědět jen to, že je potřeba zachránit svět, sebrat co nejvíce všeho a jít stále dál a dál. V meziherních animacích nám ale aktéři předvádějí komicky a docela i vtipně podané scénky, které vám samozřejmě nezachvátí bránici, ale úsměv z vás vydolují téměř pokaždé. Což je
samozřejmě zcela jistě fajn, ale na druhou stranu, k čemu to je, když se to celé nehraje zrovna ideálně? Je to škoda, protože se ve své podstatě jedná pořád o toho starého dobrého Raymana, jak jej máme rádi již celé roky, ale bohužel díky výše popsaným neduhům se jeho nejnovější inkarnace nehraje úplně ideálně. Pokud tedy chcete pro svůj nový handheld nějakou tu plošinovku, doporučíme vám rozhodně spíše aktuálního Maria, který je sice rovněž „prachsprostým“ portem, ale netrpí tolika neduhy technického rázu a tudíž je o dost hratelnější.
|
| Rayman DS | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
