Razer Tarantula
Doménou Razeru byla oblast myší. Ovšem co je myš bez klávesnice. Proto se do, pro společnost Razer, nových vod vtrhl hned s luxusním, avšak i s účelným hardwarem, který stojí za to prozkoumat.
Obsah balení
Razer u své nejnovější klávesnice štědře vybavuje i krabici a nejen samotný produkt. Samotná krabice dává tušit jakousi exklusivitu, kterou si majitel vyžaduje. Působivé je pak otevírání krabice na suchý zip. Zpět ale k příslušenství klávesnice Tarantula. Balení s sebou přináší kromě klávesnice též i „starting guide“ manuál s detailním popisem všech funkcí, zbytečný ale i přesto exklusivní certifikát spolehlivosti, samolepku Razer o rozměrech CD či další manuál, tentokráte s popisem „master guide“.
Instalace
Mnozí nepříliš zkušení jedinci začnou koumat k čemu jsou dva USB porty trčící z klávesnice společně se zvukovými konektory. Důvod je jednoduchý, Tarantula totiž slouží též i jako USB hub, což je praktická a ještě více vítaná vlastnost. Ale jakým USB tedy připojit k PC? Jednoduše tím, že připojíte jeden, a když nebude správce zařízení nic hlásit, zkusíte druhý a ten už na 99,347% ohlásí klávesnici PC. Jinak jděte reklamovat. USBčka nejsou, bohužel, nikterak označená. To druhé USB, totiž, které nic nedělá (zatím), slouží jen jako prodlužovačka dalším dvoum USB portům, kterými Tarantula disponuje.
Poté už jen nainstalovat software.
Bližší pohled
Ještě než začneme testem, chceme se omluvit za ochrannou fólii ponechanou na klávesnici. Důvodem je přání zápůjční společnosti. Děkujeme za pochopení.
Razer Tarantula je orientovaná, stejně tak jako samotný výrobce Razer, na progamery. Z tohoto důvodu nechybí deset plně programovatelných tlačítek, rychlá odezva samotných tlačítek a také snížená dráha stisku, a samozřejmě, jak je u Razeru zvykem, pozlacené konektory, jež někdo přímo vyhledává a někoho nechávají naprosto chladnými.
Ovšem i přes počáteční specializaci na progaming myslí výrobce i na běžnou prácí s počítačem, kvůli které vybavil klávesnici postranními multimediálními tlačítky pro práci s internetovým prohlížečem, multimediálním přehrávačem či s fotografiemi a jinými různými dokumenty.
Design a zpracování tohoto produktu patří k té vyšší sféře, kterou můžeme na trhu najít. Důkazem je například ocenění Red Dot Design.
Zpracování a volba materiálu, jež Razer učinil, dala zelenou lesklému tvrzenému plastu a to po celém povrchu klávesnice. Tím tak klávesnice působí velice elegantně, ovšem z oné jemnosti předává plno energie potřebnému hráčskému duchu.
Rozměry klávesnice jsou jedny z těch větších, konkrétně 510 x 218 x 29 mm. Výška se dá ještě ovlivnit dvojicí nožiček v horních rozích spodní části. Kabel je také jeden z těch tlustších a tužších, jelikož vede informace ke čtyřem různým konektorům (2 x USB, zvukový vstup a výstup).
Pojďme ale k detailnějšímu popisu jednotlivých částí. Začněme klávesami, a to všemi. Razer u nich použil technologii HyperResponse, která zaručuje co možná nejkratší odezvu. Také jim dal do vínku kratší dráhu stisku, než kterou udělají běžné klávesnice na trhu s cenou menší jak 500 Kč. Na stisku je to skutečně znát, a pokud byste měli přecházet z těchto levných klávesnic na Razer Tarantula, pak vám bude delší chvilku trvat, než si zvyknete. Stále se však jedná o klávesy s membránou, a bohužel, nějakým záhadným způsobem při nedostatečném stisku klávesy se nic nestane. A stejně záhadným způsobem se toto stává jen u nějakých kláves. Tento fakt je pak kritickým faktorem například u psaní textů pro které ale klávesnice není přímo určena. Ovšem pokud klávesa nic neudělá například při hraní, může to dotyčného hráče stát hodně.
Dalším špatným faktem je, že klávesnice neoplývá českými popisky, co ale není zas tak hrozné, protože se dají za cenu okolo 20 Kč koupit.
Pokud bych si mohl dovolit srovnání s nůžkovitým systémem stisku kláves u Logitech diNovo Edge, pak o vlásek vítězí právě Logitech.
Změny doznal panel pro pohyb v textu (Home, …,Page Down). Z něj utekl Insert nad Numpad a Delete teď zaujímá rozměr dvou tlačítek nad sebou. Směrové šipky byly vtěsnány do prostoru pod tento panel a napravo od těchto šipek je již notoricky známý Numpad. Ten pro změnu nedoznal žádných změn, ovšem nad ním jsou klávesy typu Scroll Lock či Print Screen a Pause a onen Insert. Nad těmito tlačítky pak ještě indikace zámků v podobě modře podsvícených piktogramů. Modré podsvícení je pak použito i na dalších místech, na které narazíme v tomto popisu i dále.
Vlevo je tlačítko klávesa „Profile“, jejíž účel je v přepínání profilů.
Zcela po stranách jsou dvě řady po pěti programovatelných tlačítkách s označením „L“ a „R“. Ty se dají pomocí praktického nástroje pro vyjímání kláves snadno zaměnit za některou z dalších dodaných kláves s různými piktogramy pro snadnější zapamatování té či oné funkce či makra přiřazeného onomu tlačítku. Ovšem stejně tak se dají i zaměnit klávesy například z hlavního psacího bloku kláves. I zde si dovolím porovnat Tarantulu s jinou klávesnicí, avšak ze stejného segmentu trhu, a to s Logitech G15. Ta takto propracovaný systém ani zdaleka neměla, proto zde Logitech maličko pokulhává.
Další odstavec začnu s další „featurkou“. Tou je BattleDock, což je USB vstup, který dokáže s vhodným dalším hardwarem pěkné kousky. Do tohoto doku umístěného uprostřed klávesnice nad funkčními klávesami se dá připojit například webkamera či osvětlení klávesnice, ale pouze a jen od Razeru a to speciálně navržené pro tuto klávesnici. Nutno také dodat, že veškerý tento hardware se prodává zvlášť, proto, pokud máte zájem, si připravte další peníze nejen na klávesnici, ale i její vybavení.
A nakonec horní části jsem si nechal multimediální tlačítka „rozesetá“ po stranách klávesnice. Nutno nejdříve dodat, že jsou opravdu pěkně zpracována. Lesklý plast a zaoblené rohy, tak přesně tak vypadají. Zřejmě to byl ale i důvod výrobce, aby tato tlačítka šla stisknout s o hodně větší silou, jak „normální“ tlačítka.
Levá strana disponuje tlačítky pro přepnutí do režimu spánku a pro spuštění internetového prohlížeče. Kousek pod tímto blokem je další trojice těchto tlačítek, tentokrát ovšem pro práci se zoomem. Tady se ale koná menší zkrat. Pracujete-li s fotkami a používáte tyto tlačítka, je vše v pořádku. Začnete-li však psát nějakou práci ve Wordu, tlačítka honem rychle ztrácejí své původní funkce a začínají se chovat naprosto jinak, třeba tím, že po stisknutí chtějí do dokumentu vložit hypertextový odkaz.
Opačná strana skýtá mnohem více tlačítek, a tím pádem i možností, avšak pouze v rámci multimédií. Hlavní plus je práce s multimediálním přehrávačem a s hlasitostí. Praktické je pak ale i umístění na pravé straně, tedy blízko myši. Na opačné straně by se tento panel dle mého moc neuchytil.
V úvodu jsem mluvil o USB hubu, tak pojďme k němu. Nachází se na hraně viditelné od monitoru, tj. na hraně, ze které ústí kabel, a kousek od LED indikace „zámků“. Zde se vyjma dvojice USB konektorů nachází i zvukový vstup a výstup pro sluchátka a mikrofon. Příchozí ani odchozí zvuk nijak neztrácí na kvalitě, což je samozřejmě žádoucí.
Chcete-li však využívat tento hub, je potřeba zapojit druhý USB kabel, jenž ústí z klávesnice. A stejně tak chcete-li zapojit headset do klávesnice, je potřeba zapojit zvukový vstup a výstup zezadu do PC.
Inženýři Razeru mysleli prakticky i v dalším ohledu, kterým Tarantula oplývá. Pod klávesami se skrývají otvory, které slouží k odvodu tekutiny, kterou jste si omylem polili klávesnici. V případě obyčejné vody pak stačí pouze vysušit klávesnici a naopak v případě sladké vody či kafe pak vyndat klávesy a vyčistit.
Spodní část klávesnice skrývá v každém rohu gumovou nožičku a také dvojici výškově variabilních nožiček, o kterých jsem mluvil hned v úvodu kapitoly.
Ovladače
Díky originálním ovladačům Tarantula teprve dostává ty ony grády a potenciál, který ji posouvá o třídu výš. Tradiční tmavý interface v kombinaci se zelenou barvou a přehledné upravování různých nastavení, tak bych v jedné větě popsal software ke správě klávesnice od Razeru. Pojďme se však blíže podívat na jednotlivé prvky a možnosti nastavení.
Velice užitečnou vlastností je možnost přiřazení klávesových maker pětici tlačítek po každé straně klávesnice. A nejen maker, nýbrž i je lze použít jako hotkeys pro vámi vybrané aplikace a též je i přidružit určitému profilu. „Advanced“ uživatelé pak mají možnost pohrát si s dobou stisku v případě klávesových maker. Pro přehlednost je pak nasnadě použití například kláves s piktogramy přiložených v balení, o kterých už tu byla řeč. Zcela nahoře jsou pak na výběr předdefinované programy, jenž je třeba určit pro korektní spolupráci s multimediálními tlačítky rozesetými po klávesnici. Negativem je bohužel jejich množství, jedná se pouze o nejčastěji používané, a v počítačích nejčastěji k nalezení, programy pro přehrávání audio/vizuálních souborů a prohlížení fotografií. Naopak dole lze pracovat s profily a též každému profilu přiřadit dvě různé verze klávesových map, tzv. „keymap“.
|
Závěrem
Oblast progamingu skýtá ještě mnoho příležitostí pro uchycení, a obzvlášť lídři tohoto odvětví, jakým Razer bezpochyby je, vědí jak na to. Tarantula je kombinací designu a elegance spolu s účelností pro oblast her. Vylepšené klávesy s kratší dráhou stisku, integrovaný USB hub spolu se zvukovým vstupem a výstupem pro připojení headsetu a nakonec další potenciál v podobě ovladačů Tarantula. To jsou jen hlavní vlastnosti, kterými oplývá. Klávesnice Razer Tarantula je pro svého výrobce skutečně cenným dítkem. Proto si za něj účtuje tolik. Avšak to je právě to, co většina hráčů nepřekousne a na stůl se dostane jen těm nejvěrnějším a majetnějším. Za nějaký čas by ale mohla být vskutku vydařenou investicí.
Za zapůjčení produktu Razer Tarantula děkujeme internetovému obchodu Alza.cz.
