Snad každý malý kluk měl, nebo alespoň snil, o skvělém autíčku na dálkové ovládání. Autu, které by zvládlo každou překážku, jezdilo velkou rychlostí a mělo skvělý design. Ne každému se toto přání vyplnilo, tak alespoň přijměte moji nabídku a ponořte se do světa R.C. Cars (Radio Controlled Cars), kde se zhostíte role človíčka, který ovládá své auto a závodí proti ostatním.
O co vlastně jde?
Jak už jsem naznačil v úvodu, v R.C. Cars se vžijete do role majitele dálkově ovládaného terénního autíčka a vaším úkolem bude v zvítězit na celkem deseti tratích. Tratě nejsou nikterak dlouhé, ale jezdí se většinou na pět kol. Na trati je několik checkpointů, takže pokud se vám stane, že své autíčko obrátíte na střechu (věc poměrně častá), stisknete klávesu pro „reset auta“ a objevíte se na posledním checkpointu. Samozřejmě vám ostatní auta ujedou a není nikterak lehké je dohonit, ale naštěstí i počítačem řízení protivníci dělají chyby, tak to není nemožné. Dobrá věc je tzv. „turbo boost“, kterým disponuje každé auto. Pokud podržíte klávesu, auto použije turbo a výrazně zrychlí. Samozřejmě turba není neomezeně a velice rychle se vybíjí, takže je dobré si ho šetřit na horké chvilky. Postupně se sice 
dobíjí, ale nijak závratnou rychlostí, ale naštěstí vám přibude i po projetí checkpointu - nebo třeba jako bonus po nárazu do soupeře.
Jak už jsem psal, tratí je celkem deset, což je sice trochu málo, ale tvůrci do hry zakomponovali systém placení vstupního poplatku do dalšího kola. Abyste rozuměli – na úplně první trať je vstup volný a tím, že se v ní umístíte na maximálně třetím místě, získáte finanční odměnu. Na druhou trať už je vstup padesát dolarů a v případě výhry dostanete samozřejmě i více peněz. Pokud si ale trať pořádně nenatrénujete v tréninku (který je zdarma), valnou šanci na úspěch nemáte, protože na nejlepší umístění si musíte zapamatovat doslova pozici každé překážky, každého kamenného výčnělku, apod. Na poslední tratě už je vstupné pořádně vysoké a pokud se vám nebude dařit, je jediná možnost se zase vrátit k první trati a to je, řekněme si to rovnou, „pěknej vopruz“. Představte si, že už v tréninku po několikáté jedete tu samou trať, pak uděláte malou chybku a neumístíte se. Na opětovný závod nemáte peníze, tak se musíte vrátit zase na staré tratě. To za moc dobrý tah nepovažuji, protože na to skutečně nemám nervy.
Samotný design tratí je všehovšudy průměrný. Podíváte se na pláž, do starého hradu nebo například do vojenské základny. Okolní prostředí sice detaily nikterak nepřekypuje, ale základní věci, jako jsou pískové hrady a kyblíčky na pláži, děla a hromady dělových koulí v zámku nebo raketové rampy a džípy ve vojenské základně do tratě pěkně zapadají. Tratě jsou také zpestřeny takovými vychytávkami jako jsou třeba turisté na pláži, kteří se budou snažit nakopnout otravná autíčka nebo třeba přivázaný pes, ke kterému když se přiblížíte, tak autíčko zakousne a třeba ho otočí na střechu. Dobrá věc byla i přítomnost vojáka v jedné mapě, který po autíčku střílel ze samopalu. Po zásahu samozřejmě autíčko vyskočilo jak na jehlách, chvíli se převracelo a jeho další osud byl minulý checkpoint. Takové věci musíte mít přesně vypočítané, protože jedno malé zaváhání znamená ztrátu cenných vteřin, za které vám můžou soupeři vzít roha.
Co dává hře trošku šťávu je přítomnost multiplayeru a to nejen klasicky třeba po síti, ale hra umožňuje i režim „splitscreen“, tedy rozdělení obrazovky horizontálně na dvě stejně velké části a tedy i hru dvou hráčů na jednom počítači. Hráči si vyberou druh auta (ano, hra obsahuje i několik druhů aut – např. velký Hummer nejezdí moc rychle, ale jen tak ho něco nerozhodí, na rozdíl od formulky, kterou otočí každý kamínek, ale 
v rychlosti na ni nikdo nemá), pneumatiky a další vzhled, vybere se trať a jede se. Může se nastavit i podmínka vítězství, že pokud se od soupeře vzdálíte na určitou vzdálenost (sto metrů, jedno kolo, …), závod končí prohrou hráče, který se loudal.
Audiovizuální stránka hry
Začnu zvukovým zpracováním. To mi přišlo jako celkem povedené. Zvuků si sice moc neužijete, maximálně uslyšíte zvuky motorků, nárazů, apod., ale hudba se opravdu povedla. Po dobu závodů a v menu hraje nervy drásající elektronická hudba. Nejsem sice stoupencem podobného žánru, ale ani na chvíli jsem neměl chuť ji vypnout. Hudba prostě perfektně dokresluje napínavou atmosféru závodů.
Grafika je také celkem povedená. Modely autíček jsou hezky vyvedené, jsou potažené hezkými texturami a pokud s nimi vjedete třeba do kaluže, budou efektně zacákané. O grafice tratí jsem už psal, jen zmíním ještě různé zkratky nebo naopak chytáky jako třeba díry v mostu, což je dobré zpestření na jinak celkem suchých 
tratích. Grafika je naštěstí nenáročná, a tak si zahrajete i v rozlišení 1024x768 na průměrném počítači. Tratě se nenahrávají nikterak dlouho, prostě pohoda.
Do dokonalé hry má bohužel daleko
Přestože R.C. Cars jsou hra s celkem velkým potenciálem, její hodnocení výrazně sráží několik faktů. První je již zmíněný systém postupu hrou, který mi opravdu nesedl. Další věc je celkový stereotyp hry. Těžko si tuto hru zahrajete pokud budete mít rozehrané takové pecky jako třeba Star Wars: Knights of the Old Republic nebo třeba Call of Duty. Jedná se spíše o oddychovku, ale věřím, že spousta z vás si radši sedne k něčemu jinému.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
