Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: S Train Fever si s vláčky vyhrajete i se vyvztekáte

aktualizováno 
Na první kolej přijíždí opožděný osobní vlak. Existuje skupina hráčů, u nichž to vyvolává větší vzrušení než střelba do čehokoli. Příznivci dopravních strategií napjatě čekali, jestli se novinka Train Fever zařadí mezi legendy tohoto žánru. Nemá k tomu daleko. V lecčem nadchne, leccos je však nedotažené a překombinované.
75

Train Fever

Platforma: PC
Výrobce: .dat/Akella (PC)

  • pěkná detailní grafika
  • průběžně se měnící města
  • promyšlený způsob ekonomiky
  • propracovaná stavba tratí
  • absence mřížky
  • nelogičnosti, neprůhlednost herních mechanismů
  • úmorný management dopravních prostředků
  • relativně málo vozidel
  • chybí multiplayer a připravené scénáře
  • příliš drsné náklady na provoz vlaků

Herní karta

Pokusit se navázat na geniálně jednoduchý a v lecčem nepřekonatelný Transport Tycoon (a jeho klon Open TTD) bylo od malého nezávislého vývojářského studia ze švýcarského Schaffhausenu dost troufalé. Přes komunitní financování Gambitious se ale našlo dostatek těch, jež myšlenka na novou vláčkařskou strategii nadchla. Vždyť třeba od vydání Railroad Tycoonu 3 či Chris Sawyer's Locomotion už uplynula více než dekáda.

Train Fever jde trochu jinou cestou než jeho předchůdci. Nestavíte železnici napříč kontinenty ani nemusíte překonávat hřebeny Alp, nýbrž pomocí vlaků, autobusů, dodávek i tramvají budujete dopravní síť mezi vesničkami a městečky vzdálenými pár virtuálních kilometrů na území menším než průměrný český okres. V plně 3D prostředí vás navíc neomezuje žádná mřížka. Funguje to až na výjimky výborně.

Train Fever

Train Fever

Hráče přivítá celkem spartánsky působící úvodní obrazovka. Zvolíte-li novou hru, což se vzhledem k absenci nějakého tutorialu jeví jako logická volba, dostanete na výběr ze tří úrovní obtížností a tří velikostí mapy. Poslední, co můžete ovlivnit, je členitost terénu. I zde jsou tři možnosti a pochopitelně čím hornatější, tím náročnější. Víc toho není. Hrát se dá (zatím?) výhradně na generovaných mapách, neexistují připravené scénáře. Bohužel také není možnost utkat se s počítačem či dalšími hráči přes síť.

Budete bourat

Náhodně generovaná mapa s rozesetými políčky a vesničkami vypadá na první pohled parádně jak z ptačí perspektivy, tak po přiblížení. Kopce a hory působí uvěřitelně, stejně jako řeky a jezera. Snad jen těch lesů by mohlo být víc. Městečky korzují lidé a z komínů domů se kouří jako o závod. Těch měst je na velké mapě jen o něco víc než dvacet, a pokud máte pocit, že je máte za patnáct herních let propojená a pak se budete kochat, Train Fever vás rychle vyvede z omylu.

Začínáte v roce 1850 a jelikož vám nikdo žádné úkoly neklade, můžete si na mapě dělat, prakticky co se vám zachce. Dokud nezkrachujete, nebo se nestanete dopravním magnátem. Vedle nejdůležitějšího ukazatele stavu finančního konta je sice kolonka se zkušenostmi, které získáváte třeba za první železniční spojení či za první zakoupený autobus, ale v praxi vám tyto body k ničemu nejsou.

Naopak, hra vám v úvodu kromě stručné nápovědy, jak postavit koleje a autobusové zastávky, vůbec nepomáhá a vzhledem k její složitosti a ne úplně logickému ovládání a rozmístění nabídek vám leckdy nezbude než metoda pokus-omyl. Doporučuji přečíst skvěle zpracovaný návod na fanouškovských stránkách (v angličtině), jinak se můžete na mnoho hodin stát průkopníkem slepých uliček.

Nejvychytanější je samozřejmě stavba tratí. I zde však hra nechává všechno na vás. Neexistuje, že byste si třeba vybrali dvě města, u nich postavili nádraží a dvakrát klikli a počítač mezi nimi postavil relativně smysluplnou trasu. Budete stavět doslova zatáčku po zatáčce, kontrolovat sklon trati i poloměr oblouků. Nad budovanou tratí vidíte, jakou nejvyšší rychlostí zde vlaky budou moci jezdit a vyplatí se předvídat. V prvních letech v časech primitivních lokomotiv vypadá nejvyšší stodvacítka jako z vesmíru, ale třeba za půlstoletí se bude trať narovnávat jen těžko.

Train Fever

Train Fever

Zejména zpočátku je chytré stavět tratě podél řek nebo kdekoli, kde nejsou kopce. Protože tam, kde je svah příliš prudký, koleje prostě nepostavíte. Nebo leda za cenu mostů a tunelů přes půl mapy. Pomůže i mapka, v níž se dají zapnout vrstevnice. Jenže je umně schovaná v pravém dolním rohu obrazovky a objevil jsem ji přesně v roce 1907.

Čeká vás tedy hodně plánování, kompromisů a patrně také bourání, když se vám dva úseky zkrátka nepodaří propojit. Poněkud nemotorný nástroj budete rovněž proklínat, pokud se budete snažit vytvořit nějakou složitější křižovatku či soustavu výhybek, o semaforech ani nemluvě. 

Výsledné tratě ovšem vypadají na různých náspech i zářezech velmi pohledně a realisticky. A co teprve, když na ně pustíte vlaky, mimochodem velmi detailně propracované, s oblaky dýmu a páry.

Přes dvacet minut nejede vlak

Když máme dvě nádraží, depo a koleje, koupíme vlak a můžeme jezdit.

Ovšem to by nebyla Train Fever, kdyby to bylo tak jednoduché. Cestující, jejichž přeprava je jádrem hry (přepravu nákladu se dokonce tvůrci rozhodli dodatečně zapracovat až v průběhu vývoje), už nejsou jakási hmota, která se objeví na nádraží a nechá se kamkoli převézt.

Podobně jako v městské dopravní strategii Cities in Motion má každý občan své bydliště a svůj cíl. Jezdí nakupovat, do práce či se bavit. Může, ale nemusí jet směrem, kterým vedou vaše koleje. Vaším vlakem pojede jen tehdy, bude-li jezdit dostatečně často. To všechno zní celkem logicky. 

Jenže pozor, ať už cestující pojede jakkoli, jeho celá cesta nesmí trvat dohromady déle než (skutečných) dvacet minut, což je ve hře více než tři roky. Jinak zůstane doma. Netřeba dodávat, že tuto informaci si hra také nechá cudně pro sebe.

Train Fever

Train Fever

Takže se může snadno stát, že váš klíčový expres plazící se čtyřicítkou tratí, s níž jste si tak krásně vyhráli, bude jezdit zcela prázdný. Prostě proto, že neexistuje nikdo, kdo by se jeho pomocí dokázal za dvacet minut dostat tam, kam chce.

Pokud si tedy na začátku hry půjčíte 10 milionů a dvě největší města na opačných koncích mapy propojíte železnicí, skončíte bankrotem, frustrací a restartem. Lepší je vybrat dvě vesnice v rozumné vzdálenosti, ideálně ve stejné nadmořské výšce a věnovat se jim s maximální péčí. A možná si k počítači vzít i stopky.

Drahé a dražší vlaky

Neobejdete se tedy bez městských autobusů a tramvají (v rané fázi hry kočárů), kterými cestujícím zkrátíte cestu na nádraží. Čas od času budete muset udělat revoluci v MHD a trasy překopat s tím, jak město roste. Budování tramvajových a autobusových tras ve městech je ovšem mnohem snadnější a podstatně zjednodušené.

Pokud nebudete neustále myslet na magických dvacet dojezdových minut, budete na přepravě lidí i na střední obtížnost hry horko těžko vydělávat. A jakmile se začnete kochat nebo stavět jen tak pro radost, hra vám to rychle spočítá.

Train Fever

Train Fever

Poté, co moje „páteřní trať“ podél řeky začala relativně prosperovat, pustil jsem se do budování nákladné horské trasy přes menší obce (takový Posázavský pacifik nebo motoráček a la Beroun přes Rudnou). Nejenže jsem prodělal mnoho herních milionů, ale o dvacet let později jsem musel vlaky potupně prodat. Nikdo v nich nejezdil a jejich provoz byl neúměrně drahý.

Fotogalerie

Náklady na údržbu vlaků navíc brutálně rychle rostou s jejich stářím a s každým nově představeným modelem, takže udržet se v plusu může být oříšek i pro zkušenější hráče. Jako třeba i provozovat rychlovlak TGV tak, abyste neprodělali kalhoty.

Přeprava nákladů je naopak celkem přímočará. Vozí se jen několik základních surovin do čtyř druhů továren, které z nich vytvoří jedinou komoditu - zboží. To pak je potřeba dovézt do měst, která, mají-li dostatečný přísun zboží, se rychleji rozrůstají. A je radost na to koukat, když se místo původní chalupy objeví jeřáb a na jejím místě vztyčí třeba mrakodrap.

Je možná škoda, že typů surovin není více, takhle vypadají všechny nákladní vlaky v podstatě stejně. A vyplatí se z jedné továrny vozit zboží do více měst. Platí, že je-li poptávka, produkce továrny stoupá.

Tycoon vládne dál

Hra Train Fever oprášila koncept Transport Tycoona více než důstojně, ale z trůnu jej nesesadila. Je otázkou, jestli hře tvůrci přehnanou kreativitou při vymýšlení modelu přepravy cestujících spíš neuškodili. Zamrzí i absence multiplayeru nebo připravených scénářů.

Pokud vás však Train Fever hned zpočátku neodradí, užijete si desítky hodin zábavy, plánování i dřiny. Leccos by ještě stálo za vylepšení, kromě výše zmíněných složitostí hru trochu kazí i detaily. Lidé třeba dojdou na nádraží, pěkně se po peronu rozmístí, jenže místo nástupu do vlaku se prostě z peronu vypaří. Pěkně vypadající přejezdy také nefungují, kočár s koněm bez úhony klidně proklouzne skrz projíždějící vlak.

Je ovšem možné, že na lecčem z toho vývojáři ještě zapracují. Jako i na tom, že soubor s uloženou hrou nyní zabere třeba 250 MB a načítání je občas dost pomalé. Co pak neopraví vývojáři, to vylepší moddeři. Už nyní se na fanouškovských stránkách objevují první úpravy i nové vlaky. Oficiální stránku hry naleznete zde.



Hodnocení hry

Redakce

75 %

Čtenáři

70 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 274 čtenářů





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.