RECENZE: Příběhový nášup k Watch Dogs nabízí nového hrdinu i autíčko na dálkové ovládání

Nejambicióznější hra letošního roku získala přídavek, který kromě nové zápletky nepřináší nic nového. Otázkou je, jestli je to vlastně dobře, nebo špatně.

Když před letošními letními prázdninami vyšla napjatě očekávaná městská akce Watch Dogs recenzenti pěli chválu a žebříčky prodejnosti se zase jednou otřásaly v základech (4 miliony prodaných kopií během prvního týdne prodeje). Všeobecná spokojenost? Ale kdeže.

Ubisoft udělal zásadní chybu, když odflákl PC verzi, a tak by nezaujatý člověk při letmém průzkumu internetu mohl nabýt dojmu, že jde o průšvih srovnatelný s Alien: Colonal Marines. Ale ať už je váš názor na Watch Dogs jakýkoli, čerstvě vydaný rozšiřující balíček ho nijak nezmění, protože kromě pár misí navíc nepřináší po stránce hratelnosti vůbec nic nového.

Zápletka plynule navazuje na předchozí události a svazuje několik dosud rozmotaných příběhových vláken. Chopíte se v něm ovládání Raymonda „T-Bonea“ Kenneyho, patrně nejvýraznější figurky, se kterou jste se v původní hře mohli setkat.

Zatímco Aiden u hráčů kvůli své zasmušilosti a absentujícímu smyslu pro humor příliš neuspěl, T-Bone s dready, piercingem v nose a bohémskou náturou je patrně přesně tím „cool“ hrdinou, jakého si dnešní doba žádá.

V desítce misí rozdělených do tří kapitol pomáhá opileckému příteli Tobiasovi, jemuž zlotřilá korporace usiluje o život. Žádné drama plné zvratů se nekoná, ale díky mnoha odkazům na dřívější události má příběh i v takto malém formátu jistou hloubku. A nezapomnělo se ani na české titulky.

Náplň hry pak samozřejmě zůstává stejná. Zběsilé honičky v autech střídají frenetické střílecí pasáže a celá hra neskutečně odsýpá. Příznivci nenápadného postupu mají opět smůlu, protože přímočaré řešení pomocí široké palety zbraní je pořád snazší a nutno říct, že i zábavnější.

Přibylo dálkově ovládané autíčko, s nímž se nenápadně dostanete kamkoli, ale poměrně rychle zjistíte, že je úplně stejně zbytečné jako všechno ostatní vybavení, které kdy ve Watch Dogs bylo, a kromě dvou míst, kdy vás hra donutí jej využít, si na něj ani nevzpomenete.

To kulomety namontované na bezpečnostní kamery jsou jiná káva a klasické obranné mise, kdy odoláváte náporům neustále se objevujících nepřátel, jsou díky nim skutečnou lahůdkou. Těch zhruba 4 - 5 hodin, které přídavek na nejtěžší obtížnost zabere, je přesně tak akorát, abyste si užili všechny prvky, které hra nabízí, a nedošlo ke stereotypu.

Ortodoxní fanoušci se pak mohou na libovolně dlouho zaseknout u náhodně generovaných „zločineckých“ misí, na které se můžou vydat i v kooperačním módu. Ale stejně jako bonusové mise v původní hře jsou si podobné jako vejce vejci a kdo viděl jednu, jako by viděl všechny.

Bad Blood mi zpříjemnil jedno kocovinové sobotní odpoledne a mám z něj zhruba stejné pocity jako z předchozí návštěvy restauračního zařízení.

Za zhruba 400 korun jsem získal předvídatelný zážitek, který mé mozkové buňky rozhodně nepřetížil, nicméně po všech stránkách splnil vše, co jsem si od něj sliboval. A že si z něj k dnešnímu dni moc nepamatuji, už mi ani moc nevadí.