Minulý rok byl rokem návratu jedné velké strategické (pravda – kdysi) legendy. Svého času platil Red Alert za úžasnou herní událost, jakých se na scéně rodí naprosté minimu.
Tyhle doby ale už přece jen pominuly a realtime strategie jedoucí podle mustru Duny 2 už nejsou tak žádaným zbožím jako kdysi. Proto mnozí nevěřili v úspěšný návrat Red Alertu a tvrdili, že Electronic Arts jen využívá slavného jména ve snaze vyrazit z nostalgicky smýšlejících lidí nějaký ten dolárek. Obzvlášť, když je ta finanční krize a nové značky nějak netáhnou. Jistota je jistota, že.
Určitě je na tom přinejmenším pár zrnek pravdy. Nakonec se ale naštěstí ukázalo, že to v Electronic Arts (nakonec hru dělalo losangelské studio, kde má bývalý Westwood stále hodně silné kořeny) vzali vážně a rozhodli si jednu ze svých značek nezprznit jako třeba Need for Speed.
Většina kritiků na celém světě se proto shodla, že Red Alert 3 je povedenou, byť nijak přelomovou hrou. Sklízel povětšinou osmičky, prodával se dobře a jakž takž zabodoval i v multiplayeru, ač to zase taková sláva nebyla.
Pro Red Alert 3 bylo důležité umné namíchání koktejlu z tradic, které tvořily klišovité hrané scénky s velkou porcí vtipu, uživatelské rozhraní, některé jednotky a pár typů příběhových misí. Překvapivě se ale nešetřilo ani novotami: do hry se dostala třetí, japonská frakce, velkou roli zaujal vodní element, objevila se příběhová kooperace (pravda, ta vnucená v případě umělé inteligence moc nenadchla) a mise byly střiženy příjemně svižně.
Zkrátka úspěch a jasná pobídka pro datadisk. Ten byl ohlášen překvapivě brzy – již na konci minulého roku. A byť přídavkům obvykle tolik prostoru před vydáním nevěnujeme, tenhle si to zaslouží. Ale rozhodně ne pro samá pozitiva.
Na Ameru Ajanim je vidět zaujetí pro jeho hru. Při prezentaci údajně zářily hlavnímu producentovi Red Alert 3: Uprising oči, když obkličoval s hrstkou japonských jednotek kompletní spojeneckou bázi a záhy ji proměnil v popel. Přítomní žurnalisté měli také cosi v očích. Dalo by se to však popsat spíše jako zděšení. Vždyť takové akce nebyly v originálu možné. A poprávu.
Takové záležitosti (rozuměj nevyváženost a příliš mocné jednotky) patří do béčkových strategií, ve kterých autoři nemají čím jiným zaujmout. V Uprising tak působí poněkud nepatřičně a vyvolávají dojem samoúčelnosti. Jistě, mocné jednotky je hezké krátkodobě ovládat a užívat si jejich převahu, ovšem historie ukázala, že hráči mnohem více ocení kvalitní balanc.
Vysvětlení Amera Ajaniho je spíše popisem: „Propůjčili jsme jednotkám dosud nevídanou sílu,“ vysvětluje producent. A dodává důvod, proč si to nakonec mohli dovolit, aniž by to skončilo katastrofou: „Uprising totiž rezignuje na multiplayerový komponent. Tím pádem jsme si nemuseli dělat starosti s balancingem a mohli jsme datadisk směřovat na notu absolutní zábavy.“
Odůvodnění, které stojí na hliněných nohou, myslíme si stejně. Potenciálně chybějící výzva totiž od hry odhání přesně tu cílovou skupinu, pro níž jsou datadisky určené. A tou jsou zkušení hráči. V případě multiplayeru dokonce profíci. Ale toho se nedočkáme.
| Command & Conquer Red Alert 3 CZ - recenze |
| "Command & Conquer Red Alert 3 je důstojným nástupcem série a hraje se opravdu skvěle. Ke dvěma stálicím přibyla třetí strana konfliktu, což s sebou nese další a další strategie a možnosti.
Originálních prvků oproti předchozím C&C strategiím zde sice moc nenajdeme, ale to ani nebyl účel. Tuto hru by skutečně neměl minout žádný fanda strategií. Některým z vás budiž i výhodou oficiální český překlad (pouze titulky, dabing naštěstí ne) přímo od výrobce. Najde se v něm sice nějaká ta chybka, ale lepší než drátem do oka. Když k tomu připočítáme rozsáhlou komunitu multiplayer milujících hráčů, vychází nám Red Alert 3 jako jasné řešení situace, co s nadcházejícími temnými zimními večery," píše Petr Kárník v listopadové recenzi. |
Red Alert 3: Uprising začne po skončení spojenecké kampaně originálu a nabídne netradičně solidně širokou singleplayerovou nálož o sedmadvaceti misích. Ty se přesně rozpočítají na tři strany, takže na Spojence, Sověty a Japonce vyjde po devíti misích.
K příběhu Electronic Arts dosud nic neprozradili. Zato demonstrovali devět nových jednotek. Jako například japonský Pacifier, což je létajících tank, který svými „miniguny“ pálí po pěchotě a je v tom zatraceně dobrý. Hodně ulítlí jsou takzvaní Giga-Forstress, což jsou v podstatě obří robotí hlavy, které svými laserovými kanóny devastují celé základny během několika sekund.
Jak už jsme si zvykli z původního Red Alert 3, disponuje každá jednotka nějakou tou sekundární funkcí. Tak například Pacifier se dokáže proměnit ve stacionární obrannou věž s enormní palebnou silou a dosahem. To se samozřejmě hodí a dává to prostor k dalšímu taktizování.
A pak je tu ještě Yuriko, což není nikdo jiný než známá japonská sólo bojovnice, která se v Uprising dočká jakési vlastní minikampaně.
Zcela osamocená se bude Yuriko v rámci třech misí probojovávat komplexy podzemních základen a bude zde využívat svých propracovaných schopností.
A ty opravdu stojí za to. Například nepřátelské kulky se od ní odrážejí a cestují zpět. Dokáže také přemluvit nepřátelské vojáky k dočasné dezerci. A co teprve jediovské pohazování předměty! To vše vypadá skvěle a hru to ozvláštňuje. Jen doufáme, že tato RPG část kampaně nezačne po čase nudit.
Ale větší pochyby máme o módu jménem Commanders Challenge. Ten je pojat jako deathmatch zápolení proti umělé inteligenci, kdy postupujete po padesáti mapách a snažíte se je vyhrát. Většinou se liší pouze terénem a výchozími podmínkami (jako třeba počáteční kapitál nebo některé vyfiltrované technologie). Ale kdoví – třeba to skutečně bude zábava. Ale variabilitu bych moc nečekal.
Je docela zvláštní, že se Electronic Arts v případě Uprising rozhodli pro ryze singleplayerový datadisk. Obvykle jsou to právě přídavky, kdo posiluje multiplayerový komponent. Obzvlášť když tento bude distribuován čistě online.
Dále si klademe otázku, proč jsou některé jednotky tak silné, že bychom mise vyhrály i ve spánku. Podle všeho bude chybět také kooperativní mód.
To všechno je na pováženou. Stále však doufáme, že autoři vědí, co dělají a jen nezkoušejí publikum experimentem. Tenhle datadisk si totiž přes všechny ty otazníky chceme zahrát!
