Red Ocean - akce pod hladinou

Už se nemůžete dočkat Bioshocku? Těšíte se, jak se vrhnete do zdrásaného světa pod mořskou hladinou? Čekání by vám aspoň trochu mohl zkrátit Red Ocean, v němž se podíváte do tajné základny na dně moře. Dějí se tam nekalé věci.

Novinky a preview, které před vydáním Red Ocean stačily vyjít, často poukazovaly na možnou snahu autorů z hannoverské firmičky Collision Software svést se na vlně zájmy, jež se rozhořela kolem jednoho z nejočekávanějších titulů dneška, Bioshocku. Stejně jako on se Red Ocean odehrává pod mořem – ale tím veškerá podobnost končí. Dalo by se říci, že odlišnější póly akčního žánru snad ani neexistují. Tam, kde se Bioshock chystá přinést přemýšlivý postup a desítky možností, kterak plnit úkoly, poskytuje Red Ocean prostou akci bez ambicí být něčím více. Jakékoliv poslání tu nečekejte, ale pokud jste si přišli zastřílet, jste tu správně. Ačkoliv totiž Collision dosud tvořili výhradně hříčky pro mobily, nástup do světa velkých her se jim povedl. I když Red Ocean tak úplně velký není – s omezeným rozpočtem ale asi více udělat nešlo a pokud se bude prodávat za rozumnou cenu, jakože nejspíš bude, není nejmenší důvod nad ním ohrnovat nos.

Tam, kde se Bioshock chystá přinést přemýšlivý postup a desítky možností, kterak plnit úkoly, poskytuje Red Ocean prostou akci bez ambicí být něčím více.

Jak už bylo naznačeno, autoři se rozhodli děj hry zasadit do stále populárnějších mořských hlubin – oklikou přes vesmír se tak zájem hráčů vrací k mýtům a legendám o tajemstvích oceánu. Hra je zasazena do současnosti, kdy „podmořský průvodce turistů“, tedy zkrátka potápěč s drsným jménem Jack Hard zabloudí někam, kde není tak úplně vítán. Hluboko pod hladinou objeví jakýsi industriální komplex, a jelikož mu nic jiného nezbývá, vydává se ho prozkoumat, ale záhy zjistí, že hlavní bude se odsud dostat se zdravou kůží. Ale pochopitelně se dozvíte, k jakým ďábelským plánům podmořská fabrika vlastně měla sloužit, než jste neohroženě dorazili a vše zhatili. Nečekejte spletitý příběh, ostatně už začátek je vpravdě strohý – in-game video mající vás uvést do děje končí po několika sekundách, pak už slyšíte pouze hlas jakýchsi agentů, kteří na dálku vedou vaše kroky a jejichž prostřednictvím se dozvídáte o všem potřebném. Atraktivita děje tak končí s jeho umístěním. Prostředí je totiž vybráno vhodně a jistě samo o sobě přiláká mnoho hráčů. Jinak se ale připravte na kupení jednoho klišé za druhým.

VIDEO

Ona vůbec celá hra nepobrala originality ani co by se za nehet vešlo. Jde o naprosto klasickou střílečku z pohledu vlastní osoby, jejíž ovládací rozhraní je takové, že snad ani nepotřebuje vysvětlení. To pochopili i tvůrci, a tak vás neotravují se zdlouhavým tutoriálem a po navolení obtížnosti se jde rovnou na věc. Intuitivně položíte ruce na myš a notorické WSAD – světe div se, ono to stačí. I ty skoky, otevírání dveří a baterku upotřebíte jen minimálně. Neměli bychom zapomínat ani na granáty. Pokud se je naučíte používat, je s nimi docela sranda, ačkoliv se jedná o jediný druh a hra navíc vůbec nevyžaduje, mnohdy dokonce ani nepodporuje jejich využití. Chcete-li, můžete na ně na celou dobu hry zapomenout, aspoň si ušetříte loadingové obrazovky poté, co se jejich neumným pohozením ve stísněných prostorách sami zabijete. Ale zkrátka granáty tu jsou a pro zpestření poměrně stereotypní hry není od věci občas nějaký pohodit.

Zmínili jsme stereotyp, jenže je nepopiratelným faktem, že se mu v doomovkách těžko vyhnete, hlavně když tyto nepřichází s žádnými novými vychytávkami, které by mohly hratelnost zpestřit, ale také poničit. Collision neexperimentuje, naopak se drží osvědčeného „střílet, pálit a drtit“ jako klíště. Ano, takových her tu jsou stovky, ale v budgetovém segmentu povětšinou trpí nejrůznějšími nemocemi, od špatné vyladěnosti, problematického akčního modelu, přes příšernou umělou inteligenci až po bugy znemožňující titul (do)hrát. S ničím z toho se u Red Ocean nesetkáte – autoři si vysekli jen to, co je zapotřebí udělat dobře, a svůj cíl splnili.

Hluboko pod hladinou objeví jakýsi industriální komplex, a jelikož mu nic jiného nezbývá, vydává se ho prozkoumat, ale záhy zjistí, že hlavní bude se odsud dostat se zdravou kůží.

Úrovně jsou značně lineární, jen občas se chodba rozdvojuje, aby se záhy zase spojila. Prakticky není možné seběhnout z té správné cesty, obzvlášť když vás na ní svou činností udržují nepřátelští vojáci. Mluvíme tu o podmořské základně, tedy relativně stísněných prostorách, ale ne v takové míře, aby se klaustrofobii museli začít strachovat. Čas od času narazíte i na větší areály, jako jsou různá překladiště apod. Celková rozloha báze nakonec asi nebude tak mizivá, vždyť se po ní vesele prohání například vlaky. Na ty pozor: když jim vběhnete do dráhy, většinou utrpíte fatální zranění. Slušné atmosféře vadí pouze nesmyslné blokády prostřednictvím jakýchsi elektromagnetických polí, kterými neprojdete, ani kdyby jste se rozkrájeli. Jinak je pocit ze hry příjemně ponurý, čemuž dopomáhají i nejrůznější, především naléhavé odstíny červené v potemnělém prostředí. Do toho se navíc ozývá ledový ženský hlas jakéhosi bezpečnostního systému, který koordinuje nepřátelské vojáky.

Od nepřátel nečekejte zázraky – nakonec ani nemají kdovíjaký prostor na jejich předvedení. Svou práci nicméně odvádí spolehlivě. Často nabíhají ve skupinkách po třech či čtyřech, zvládnou se rozmístit po místnosti a krýt se za překážkami. Společný postup od nich ale nečekejte. Na budgetový kousek ale rozhodně nadprůměrná AI.

Klady a zápory

Slušná oddychová akce
Vcelku atraktivní prostředí

Vůbec nic nového
Krátké

25 Euro
Anglicky

Vedle řadových vojáků, kteří se opakují stále do kola, narazíte i na nějaké ty bossy se speciálními zbraněmi. Nečekejte ovšem sofistikované metody jejich likvidace. Zpravidla vydrží pouze více a mají nebezpečnější kvér. I to ale stačí. Red Ocean na vyšší obtížnosti není úplně jednoduchou hrou, ačkoliv se s častým ukládáním dá projít za dobu nepřekračující osm hodin. Ještě dodejme, že zbraňový arzenál se skládá především z konvenčních pistolí, brokovnic a samopalů, velmi oceníte i nález lékárničky.

Red Ocean na vyšší obtížnosti není úplně jednoduchou hrou, ačkoliv se s častým ukládáním dá projít za dobu nepřekračující osm hodin.

Grafika spoléhá na zahlazení mnoha rozporuplných míst temnotou a docela jí to vychází. To, co vidíte, vypadá k světu, byť ve většině případů minimalisticky, kdovíjaké efekty nečekejte. I díky tomu běží hra na slabších konfiguracích. Zvuky i hudba patří k dobrému průměru. Takže, co z toho? Z Red Oceanu jsme sice nebyli odvaření, na druhou stranu není mnoho důvodů tuto čistokrevnou střílečku v celkem zajímavém prostředí zatracovat. Prakticky ničím nepřekvapí, ale svou práci – krátkodobě pobavit – odvádí velice dobře. Máte-li chuť si dobře a nenuceně zastřílet, připadá Red Ocena za slušnou cenu jistě v úvahu.