Někdy mě napadá, jak svět vypadá v posmrtném životě. Jestli se opravdu převtělíme do někoho jiného, nebo jestli se dostaneme do Nebe, či do Pekla. Je o tom mnoho teorií, ale chlapíci z 3DO věří, že se jednou dostanou do Nebe. Aspoň tak tomu nasvědčuje hra, na kterou právě čtete recenzi, tedy Requiem: Avening Angel.
Příběh hry nás staví do kůže nebeského anděla (i když abych pravdu řekl, se svým obličejem mi teda jako moc anděl nevypadal, spíš jak z nějaké kroniky "odpudivých vražd"), který se jmenuje Malachi (čti Malakaj). Byl jste vybrán z několika jiných, skoro stejně statečných andělů k nebeskému úkolu: Vymítit všechno zlo na Zemi a zabít samotného Lucifera. Těžký to úkol pro vás.
Musím říct, že hra na mě udělala dobrý dojem už ve chvíli, kdy jsem ji spustil. Takový ten pocit, který mám rád, pocit temnoty. On už nápad, zahrát si v kůži anděla, který kouzlí nebezpečná kouzla, dokáže se prostřílet ze šlamastiky a neříct ani jedno sprosté slovo, (zato já jsem si zanadával za něj) (no to je ti podobné - by Vreco) je vynikající.
Po grafické stránce je pár drobností, na které bych chtěl upozornit. Především se jedná o samotný engine hry. Nedivte se, že uvidíte starý, oprášený engine ze SiNu. Ale i tak vypadá celkově dobře. Grafika v celé hře je převážně temná, takže většina hráčů uvítá, že Malachi má kouzlo na světlo.
Jednoduše opět řečeno: ve stokách to vypadá jako ve stokách, v opuštěném hotelu opravdu jak v opuštěném hotelu. Vaši nepřátelé i přátelé vypadají po většinou originálně, sice budete mít někdy problém, jestli střílíte do svých lidí nebo do protivníkových.
Zvuková stránka celé hry je velice dobře vymyšlená. Nejvíce vás pak bude mrazit v zádech, když budete hned ze začátku hry procházet peklem. Skřeky lidí mučených na křížích, umírající protivníkové, příšery z pekla atd. Bohužel zvuková část zbraní nebyla dotažena až dokonce. Nevím jak vám, ale já se svým SBLive jsem někdy slyšel výstřel brokovnice, pak zase, a ticho. A určitě to nebylo zvukovou kartou!!!
Příběh, jak jsem již říkal, není zrovna nejlepší, ale při velké dávce fantasie se vám bude líbit. Ale i tak je místy zapeklitá zápletka, rychlé zvraty, apod. Povězme si třeba takový menší příběh. Přicházíte do města jako naprostý neznalec místních poměrů a jako další žadatel o vstup do odboje. Přicházíte do místní hospůdky, kde se představíte barmanovi. Ten oznámí, že vás už očekávají. Ovšem, musíte se dostat k zástupci velitele. A tak po několika více bitvách a potocích krve se dostanete k její blízkosti. Ano, je to žena. Melijah, jméno toť její. Ta vás pošle, ať najdete jednu členku odboje, která se bez jakékoliv stopy zmizela.
Jediné, co jsme věděli, že byla poslána do jakési továrny (či co). Tak se k ní probiji, osvobodím a rychle odnáším do hospody. Bohužel, ztratila po cestě spoustu krve. Byl jsem poslán pro náhradní krev. Po asi hodině hraní a několika nových loadech odnáším krev na místo odboje. Ovšem zjišťuji, že je bohužel mrtvá. A tak využiji své schopnosti oživovat mrtvé (je to neuvěřitelné, ale na tomhle hloupém bodě jsem strávil půl hodiny svého hraní). Prozradí nám důležité informace, které jsou pro vás úkolem. A po opětném střílení a zabíjení zemře Melijah, seznámíte se s dalším členem odboje, zničíte elektrický reaktor a vrátíte se do napadené odbojářské stanice. Jediní, kdo přežili v odboji, jste vy a váš velitel. Avšak později zjistíte, že váš velitel je... (raz, dva, tři: rozhodčí je... velitel :-) - by Vreco)
Hru jak jsem zmínil hrajete v několika prostorách. Ze začátku se probíjíte podle mě nejlepší fází celé hry - peklem. Musím podotknout, že jsem zatím neviděl peklo v lepším provedení. Strach na vás dýchá z každé stěny kolem vás, lidské ruky po vás chňapají ze stropu, ze zdi, lidské tělo se svíjí bolestí a svým řevem vás bodají do srdce. Poté však vcházíte do města, už se bohužel nedostanete do takové scenérie, jako byla před tím. Když se zamyslím nad tím, jak by hra vypadala v té prvé fázi, mé srdce plesá. A k již k ohlašovanému městu. Město je rozděleno na několik částí. Jsou to ulice, ulice zrádné Když netušíte, kde se váš nepřítel nachází, jste většinou ztraceni. Po celém městě, je většinou samozřejmé, že v něm budou holubi. Pochopitelně i teď. A ještě když si vzpomenu na jeden hrůzostrašný seriál v pátek, kdy se vlastně andělé převtělují do holubů, střílel jsem je s radostí.
| ||||||||||||||||||||||||
Takže, pojďme si shrnout, co nám hra Requiem: Avenging Angel nabídla. Nabídla nám zcela zajímavý pohled na blízkou budoucnost, na nebe bojující proti peklu, zápletku a Bůh ví, co ještě. Ale zřejmě víme všichni, že nám hra nenabídla nový engine (kéž by už byl hotov Quake 3), v posledních fázích je hra bezduchá střílečka a někdy se mi zdálo, že questy byli nedomyšlené. Ale kdo ví...
