Reservoir Dogs – hráli jste někdy film?

Film, díky němuž se Quentin Tarantino dostal mezi režisérskou elitu byl převeden do herní podoby a jestli se herní adaptace vyrovná filmu, to se dočtete v naší recenzi.

Filmoví Gauneři mají po celém světě spousty fanoušků a byla jen otázka času, kdy se zajímavého námětu někdo chytne, udělá z něj hru a bude z něj chtít vytřískat nějaké prachy. Ten někdo je v našem případě Eidos, pod jehož křídly hra v dílnách vývojářské společnosti Volatile Games vznikla. Pokud jste neviděli filmovou předlohu, určitě to co nejdříve napravte, bude se vám to hrát daleko lépe (hra docela staví na tom, že jeho děj máte zmáknutý) a navíc shlédnete opravdu výtečný kinematografický kousek. Pokud jste film již viděli, následující odstavec můžete přeskočit.

Film
Šest borců je vybráno starouškem Joem, aby vybílili jedno klenotnictví. Aby se navzájem nemohli podrazit, mají zakázáno spolu mluvit o jakýchkoliv osobních věcech, takže neznají ani svoje jména a každý má přidělenou jednu barvu jako přezdívku. Při přepadení klenotnictví ale něco kixne a fíci jsou na místě prakticky okamžitě, skoro jako by o všem věděli předem. Film začíná až po přepadení, gauneři se rozprchli a pan Bílý veze postřeleného pan Oranžového do úkrytu na předem domluvené místo. Zde se postupně scházejí přeživší členové a události nabírají spád. Nechybí ani hádky, nařčení ze zrady, k tomu mučení uneseného policisty a spousta střílení. Osobně mohu s klidem prohlásit, že Quentin Tarantino nemohl natočit lepší debut, než právě Reservoir Dogs. Práce kamery i herecké výkony nemají chybu a podle mého předčí i tolik opěvované Pulp Fiction. A co hra?

Hra
Dějově hra prakticky kopíruje film, pouze s tím rozdílem, že všechny pasáže si vyzkoušíte na vlastní klávesnici a dozvíte se i to, co dělali jednotliví Gauneři když zrovna nebyli v záběru. Hra jako celek by se dala popsat jako mix Maxe Payna a městských honiček á la Need for Speed Underground nebo True Crime. Začnu těmi honičkami.

Ty jsou více méně klasické, unikáte v nich policejním hlídkám a vrtulníkům a snažíte se dojet do cíle většinou než uplyne čas. Švestky vám samozřejmě nedají pokoj ani na chvíli a začínají vás pronásledovat ihned po vizuálním kontaktu. Jde po nich sice střílet z okýnka, ale to je v drtivé většině platné jak bageta těm čičmondům, co u nádraží somrujou prachy „na jídlo“, protože na to není v té rychlosti čas. Navíc vaše auto nevydrží všechno a jakékoliv zaváhání a následné blízké seznámení s betonovou zdí mu neudělá zrovna moc dobře. Design města je perfektní a logický, občas je na výběr několik cest a sem tam je do cesty nastrčen i šikovný skokánek, po jehož přejetí se hra zpomalí, přepne se kamera a vy si můžete skok náležitě vychutnat. Po vzoru podobných her je v každém autě rádio, plnící funkci hudební kulisy. Přehazování stanic na jinou skladbu je samozřejmostí, ale stejně jako u střílení na to není většinou čas. Stručně řečeno celkově mě honící mise (jako že mě ty policajti honili v autě) celkem bavily, ale pokud jste odkojeni třeba NFS Underground, asi nebudete stejného názoru.

Bohužel většina misí se krátce po začátku zvrhne v prostou nudnou střílečku, protože braní rukojmí a patlání se s každým zmetkem za chvíli omrzí.

Misí na vlastní pěst je většina. Na gaunera, kterého zrovna ovládáte koukáte z pohledu třetí osoby a hra svým stylem připomíná Maxe Payna nebo třeba Punishera. V těchto misích budete prchat z vykradeného klenotnictví, prostřílíte si cestu skrz policejní zástupy nebo třeba dojdete pro ukryté diamanty. Tato část hry, přestože je v ní cílem pouze prostřílet se z bodu A do bodu B, má v sobě několik vychytávek. Kromě klasického ukrývání se za překážky nebo sbírání zbraní po nepřátelích můžete brát i rukojmí, čímž se dá i trochu taktizovat. Stačí přijít k civilovi (nebo i policistovi), stisknout patřičnou klávesu a gauner si ho vezme jako živý štít. Policisté na něj díky tomu přestanou střílet (kromě těch, ke kterým jste zády) a pokud rukojmí i pořádně majznete po palici, složí strážci zákona i zbraně. A protože máte rukojmí, je z vás policie úplně podělaná a nechá si i rozkazovat, takže není problém jim nakázat kam mají jít nebo ať si sednou čelem ke zdi s rukama za zády. Běda ale jak začnete střílet, usmrtíte rukojmí nebo se otočíte k fízlům zády, to přijde veškerá snaha vniveč a nezbude vám nic jiného, než postřílet všechno, co se pohne. Bohužel většina těchto misí se krátce po začátku zvrhne v prostou nudnou střílečku, protože braní rukojmí a patlání se s každým zmetkem za chvíli omrzí. Tady mohli autoři ještě zapracovat.

Zvuková stránka hry je víceméně klasická, takže uslyšíte jak známé melodie, tak i hlášky z filmu, tady vývojáři nemohli šlápnout vedle.

Zmínil jsem Maxe Payna, v čem jsou mu (kromě pohledu) Gauneři podobní? Střílením Gaunerům roste jejich hladina adrenalinu a po dosažení maximální hranice lze provést tzv. Bullet Festival, což není nic jiného, než velice krátký Bullet Time, během kterého stihnete zaměřit několik nepřátel a vyslat jejich směrem několik olověných dárečků. Po skončení tohoto krátkého časového interavalu se už jen pokocháte pohledem, jak kulky našly svůj cíl. Bullet Festival vypadá opravdu efektivně a často vám usnadní práci při obklíčení těžkooděnci.

Psychopat či lidumil?
Na konci každé mise se zobrazí statistika, podle které hra určí, zda jste jednali jako psychopati a postříleli kde koho včetně civilistů nebo jste si naopak počínali jako profesionálové. Jako motivace pro případné dobrovolné opakování mise vám budiž porovnání s filmem, které se zobrazí také, takže hned vidíte, jak moc jste se od dějové linie odklonili. Motivace pro opakování mise nebo celé hry je ale ještě jedna – hra má tři rozdílné konce v závislosti na tom, jak brutálně jste si za celou hru počínali.

Co se týká grafiky, tak v automobilových honičkách to není žádná pecka. Modely aut sice nejsou nic moc a ani okolí moc detailů nepobralo, ale to vše vynahrazuje design, o němž jsem psal výše. V akčních misích už si můžete prohlédnout každičký detail, kterých sice není moc, ale podle mého se graficky hra celkem vyvedla (tedy pokud nečekáte kdoví co od hry, která je současně vyvíjena i na konzole). Až na několik hluchých míst je grafika tedy celkem pěkná, obzvláště v exteriérech, ostatně posuďte z okolních screenshotů. Zvuková stránka hry je víceméně klasická, takže uslyšíte jak známé melodie, tak i hlášky z filmu, tady vývojáři nemohli šlápnout vedle. Bohužel jediný herec, kterého si EA zaplatili, je Michael Madsen jako Mr. Blonde, ostaní postavy namlouvá někdo jiný a ani postavy nejsou, kromě výše zmíněného pana Blonďatého, svým vzorům ani podobné.

Klady a zápory

Design města; některé dobré nápady
Hratelnost a rychlý spád
Věrnost filmové předloze

Umělá inteligence
Neskutečně krátké
Občas stereotypní

Bohužel hra má i své mouchy, které ji docela sráží. Předně jsem byl zklamán umělou inteligencí, která je vyloženě špatná. Policisté nabíhají do rány a vůbec nekooperují. Také hraní si na hodného nemá vůbec cenu. V praxi to totiž znamená braní každého nebohého civilisty jako rukojmí a neustálé piplání s každým policistou, díky čemuž se postup hrou o hodně zpomalí a žádná zábava to tedy není. Hra je také neskutečně krátká, dá se v klidu dohrát za čtyři až pět hodin, což je opravdu tragická doba i na dnešní dobu.

Verdikt: Vyřčení finálního verdiktu není nic jednoduchého. Na jedné straně je tu kvalitní námět a dobrá hratelnost, na straně druhé je to špatná umělá inteligence, chvílemi stereotyp a neskutečně krátká herní doba. Osobně se musím přiznat, že mě hra celkem bavila a přestože to není žádný herní zázrak, dohrál jsem ji bez nějakého přemáhání. Někomu se tedy bude zdát závěrečné hodnocení možná trochu vyšší, ale dle mého si ho hra docela zaslouží. Pokud vám ale stejnojmenný film nic neříká a akčním hrám neholdujete, ruce pryč.