Resident Evil 4 - krve se opět dořezal

Všechno ostatní by mělo jít stranou, když přichází dlouho očekávané pokračování krále hororových her. Natůrujte kardiostimulátory, zhasněte světla a zapalte doutnáky s mrtvolným aroma. Noční můra se vrací.

Petr Havlíček
Předtím, než se do toho pustíme podrobněji, dovolte mi jednu poznámku k zaníceným fanouškům série. Tak tedy, milí zanícení fanoušci, raději se netěšte na další porci toho, na co jste zvyklí. Byli byste z toho zklamaní a to je u téhle perly vážně zbytečné. Resident Evil 4 není rozvážně vyčkávajícím strašidlem, v klidu naslouchajícím klapotu vašich zubů, když berete za kliku rozvrzaných dveří s prstem na spoušti, připraveni k úprku. Jak říká reklamní slogan, zlo se dočkalo evoluce. Pohled kamery zpoza hrdinova zátylku (hrdinou není nikdo jiný než starý známý z RE2 Leon Kennedy) vystřídal strnule tajuplné pohledy na předrenderované scenérie a namísto atmosférické adventury s nějakým tím střílením si tentokrát zahrajete atmosférickou akci s nějakými těmi jednoduššími hádankami. Příběh neoplývá bůhvíjakou originalitou, ale zato je docela nový, i když, jak vyjde najevo, minulost se nedá jen tak hodit za hlavu a vazby na staré události přece jen existují. Každopádně zapomeňte na zombie, ty zde nepotkáte. Od krachu korporace Umbrella a srovnání Raccoon City se zemí uběhlo šest let. Leon je teď americkým vládním agentem, vyslaným do Evropy zachránit unesenou dceru svého prezidenta. V jakési vidlácké španělské vesnici ji údajně někdo viděl ve společnosti podivných individuí. Úkol je jasný - za pomoci špičkového vybavení (mimo jiné videotelefon sloužící k briefingům s brýlatou fešandou Hunniganovou, devítimilimetrový revolver a kudlu nezjištěných rozměrů) dívku jménem Ashley vypátrat, vyrvat únoscům ze spárů a dovléct na místo setkání se záchranným vrtulníkem. Jak se bohužel ukáže, všichni obyvatelé vesnice chtějí Leona zabít. Bodají do něj vidlemi, házejí sekerami, později i kusy dynamitu. Hnusné řvoucí španělské babky se šátky na hlavách se na něj s jasným úmyslem vrhají s noži v rukou (asi jsou to fanynky Věry Chytilové). Co má chudák agent dělat, tak je všechny zabije. Ale jak postupujete hrou dál, je jich nějak čím dál tím víc. Mnohem víc. Naštěstí z většiny mrtvol vypadávají věci jako jsou peníze, léčivé předměty a náboje.

Zbraně a jak na ně I

Strategický element střeleckých soubojů možná není úplně očekávanou součástí akční hry, nicméně zde se rozhodně vyjímá víc než dobře. Nejde jen o standardní "headshoty". Střelbou do nohou leckoho položíte na zem (případně shodíte z vyvýšeného stanoviště), míření na ruce zase zbaví protivníka držené zbraně. Obzvláště půvabné je to u někoho, kdo drží k hození připravenou výbušninu, případně zapálenou pochodeň.

Obchodník je v téhle hře podivné individuum, jakoby nezasažené událostmi, které se kolem něho odehrávají. Stejně jako psací stroje (u nichž se hra ukládá tentokrát bez omezení) jsou i jednotlivé obchodníkovy inkarnace rozmístěny po hře v pravidelných intervalech. Můžete mu prodat cokoli ze svého inventáře nebo u něj nakoupit velice zajímavé věci. Co se prodeje týká, jenom taková poznámka k pokladům - zkoušejte je mezi sebou kombinovat, dostanete víc peněz. Při nakupování bude vaší prioritou rozměrnější zavazadlo. Kromě toho si můžete vylepšit stávající zbraně, případně dokoupit nové. Osobně preferuji výběr rozepsaný v následujících infoboxech.

Přestože je zde kladen velký důraz na akci, byl bych nerad, kdybyste si to automaticky doplnili na "bezhlavou" akci. Spolehnutí se na zběsilé střílení všemi směry je cesta k sebezáhubě, stejně jako naběhnutí na plac s tím, že "už je všechny nějak sejmete". Proti přesile je potřeba bojovat systematicky už proto, že nikdy nemáte dostatek nábojů příliš dlouho. Jakmile se vám totiž začnou v batohu hromadit, můžete si být jisti, že jste nedaleko od místa, kde se vám jich dobrá polovina bude setsakramentsky hodit. Tohle prazvláštní pravidlo mě doprovázelo celou hrou a pokaždé jsem přemýšlel, zda je to pouhá náhoda nebo skutečně natolik skvělý design. Nesčetněkrát jsem byl v situaci, kdy jsem počítal poslední kousky munice do všech zbraní a div jsem se nezačal modlit, aby už proboha přestali odevšad vylézat další a další polykači olova. Nikdy se mi ale nestalo, že bych byl proti nim úplně bezbranný. Souboje s bossy pravidelně končily nejenom s poloprázdnými zásobníky, ale rovněž s vyplýtvanou životní energií téměř nadoraz. Z toho všeho mi vyplývá, že buď můj způsob hry nějak extraordinérně harmonizuje se záměry šikmookých capcomáckých vývojářů, nebo má Resident Evil 4 opravdu až neuvěřitelně vyváženou obtížnost.

Po chvíli se přehraje video zobrazující místo, kde jste před minutou stáli, a v tu chvíli je z nějakého důvodu docela těžké dýchat pravidelně.

Rozdílná premisa k novému akčnímu pojetí hry přímo vybízí; dá se říct, že do tohoto prostředí by klasický nemotorný survival horor příliš nezapadal. Nepřáteli zde nejsou tupé chodící mrtvoly, ale myslící tvorové, ať jsou to lidé nebo ne (nápověda: ne tak docela). Nejenže jsou rychlí, ale jsou schopni elementárních bojových strategií, často vás obklopí či třeba bojují na dálku. Už jsme mluvili o vrhání předmětů, kromě toho natrefíte i na týpky se samostříly, později dokonce přijdou ozbrojenci s kulomety, ale největší frajeřina je pár dotěrných tvrďáků s motorovou pilou. Radím vám dobře, nenechte si tyhle extrémní produkty generace odkojené Doomem přijít moc blízko k tělu. Nebo jinak, pokud jste zvědaví, jak vypadá uříznutí hlavy po dřevorubecku, klidně stůjte a rýpejte se v zadku. Ano, ano, jako bych to řekl podesáté - jakkoli je to opět skvělé, už je to prostě všechno o něčem jiném. Ovšem, abyste si tedy nemysleli, že se nebudete bát. To by vám to, holomci, prošlo zase moc lacino. Jsou tu takové chvíle, kdy jdete sami špatně osvětlenou chodbou, přijdete na křižovatku a monotónní hudba znenadání na jediný okamžik vytočí volume na maximum. A zase je ticho, ale znatelně nervóznější než předtím. Po chvíli se přehraje video zobrazující místo, kde jste před minutou stáli. Ale ten pohled je červený, roztřesený a je slyšet jakési zběsilé funění. V tu chvíli je z nějakého důvodu docela těžké dýchat pravidelně, obzvlášť jsou-li tři hodiny v noci.

Kromě čistě chodícího/střílecího hlavního obsahu hry se dočkáte velkého množství zpestření. Hádanky a puzzly nejsou nijak zvlášť obtížné, ale rozhodně potěší. Hra rovněž obsahuje přehršel odkazů na jiné herní žánry, přičemž k těm povedenějším pokusům bych řadil "válečnou akci" za podpory vrtulníku, a stejně fajn je i ostřelování zloduchů sniperkou, zatímco Ashley něco kutí někde, kam za ní nemůžete. Méně povedená je závěrečná zdrhačka na vodním skútru, která má dost nesmyslné ovládání. Z tohoto hlediska je ovšem zbytek hry možno označit za téměř bezchybný, snad až na pomalejší otáčení s namířenou zbraní a nemožnost dělat úkroky. Od každé bouchačky vede laserový zaměřovač, takže se nekoná žádné střílení odhadem, kdykoliv je možné pohodlně zapauzovat do inventáře a tam v mžiku vyměnit zbraň nebo se uzdravit. Poté, co se k vám přidá Ashley, jediné tlačítko postačí k jejímu komandování, ať stojí na místě nebo jde za vámi. Pokud se vyskytne nějaká nestandardní situace, třeba je nutno uhánět před valícím se šutrem nebo se vymanit ze spárů obludy, začne na obrazovce blikat příslušná nápověda, abyste si vzpomněli, jak se to dělá. Mimochodem, víte co je legrační? Já vám to povím - legrační je, jak disciplinovaně jsem od jisté doby dobíjel zbraně pokaždé, když byla volná chvilka nebo když jsem našel náboje do nenabité bouchačky. Taková disciplína má svůj smysl, protože ve chvíli, kdy se na vás řítí horda krvežíznivých šílenců, je lépe mít do nich čím kropit - doba nabití se sice dá zkrátit vylepšením zbraně u obchodníka (viz rámeček), leckdy se však zbytečný hazard nemusí vyplatit.

Co jiného než nejvyšší kvalitu byste čekali od něčeho, co dokáže být neustále zábavné takřka po celých téměř pětadvacet hodin hraní?

Kdykoliv pohlédnete na obrazovku s běžícím Resident Evilem 4, uvidíte grafiku, která nejednoho recenzenta přiměla k blábolení o nejkrásnější hře na konzolích a podobně. Inu, já se samozřejmě pokusím podobných blábolů vyvarovat, učiním tak ale s určitým sebezapřením. Grafika nového Resiho samozřejmě stále je z tohoto světa, a tudíž není bez chyb. I přesto působí hra z technického hlediska vybroušeněji než většina věcí, co jsem dosud viděl (a to včetně PC). Mluvím samozřejmě o celkovém dojmu - například mnohé textury mají pochopitelně relativně nízké rozlišení, což je cena za jejich rozmanitost. Nejenom na grafice, ale na hře jako celku by se dalo najít bezpočet věcí, které jsou někde jinde udělány o něco lépe. Byly tu už hry s rozsáhlejšími prostředími, hry s mnohem realističtějším přístupem k destrukci všeho kolem sebe, s větší svobodou pohybu a podobně. Na tohle všechno ale rozhodně nemyslíte ve chvíli, kdy ustřelujete palice posedlým Španělům nebo když hledáte slabá místa některého z monumentálně pojatých bossů nebo při sledování fantastických enginových videosekvencí, zatímco zpocenými prsty tisknete ovladač, protože se od vás každou chvíli může chtít, ať rozhodnete některý klíčový moment zmáčknutím správných tlačítek (přibližně na způsob Shenmue). Ruku v ruce s vizuální stránkou jde i hudba, tvořící notnou část zdejší hutné atmosféry. V kontextu celku je to všechno samozřejmě takové obyčejné, až by člověk řekl fádní. Co jiného než nejvyšší kvalitu byste čekali od něčeho, co dokáže být neustále zábavné takřka po celých (v mém případě) téměř pětadvacet hodin hraní? Od něčeho, co si hnedle z fleku můžete dát znova, protože prostě nemáte dost? Jistě, člověk si musí občas odskočit k průměrnému zboží, aby mu došlo, že Resident Evil 4 není samozřejmost. Vám doporučuji, ať už právě teď hrajete cokoli, abyste toho co nejdřív nechali a tenhle kousek si alespoň na nějakou chvíli vyzkoušeli. Věřte tomu, že nebudete litovat.

Zbraně a jak na ně II

Devítímilimetrová pistole - standardní vybavení. Není žádný důvod se jí zbavovat, ale je dobrý nápad zakoupit lepší typ, když se objeví v nabídce. Ostatně jako u všeho ostatního. Nebývá příliš velký problém ustřelit s ní něčí hlavu, zejména poté, co upgradujete palebnou sílu. Jinak prostě univerzální zbraň, kterou dáte z ruky převážně v nějakých zapeklitějších situacích.

Brokovnice - Dobrá zblízka, a to i proti většímu množství nepřátel. Nemusíte s ní moc mířit a destruktivní účinek je působivý. Většina protivníků, pokud nejsou rovnou mrtví, se po zásahu musí zvedat ze země, což je taky určité plus.

TMP - Jó, rychlopalný automat, to je žůžo. Kupte si k němu takový ten stabilizátor nebo jak se tomu říká. Osobně jsem tuhle věc využil málokdy, ale když do všeho ostatního dojdou náboje, hodí se. Nemluvě o několika místech ve hře, kdy je takřka nezbytná.

Ondřej Škoch
Zahrát si Resident Evil 4 poté, co jste touto geniální sérií prošli od počátku, je podobné tomu, když hrajete Metal Gear Solid 3 krátce po dohrání legendárního MGS. V obou případech jste úplně někde jinde a přesto máte stále silný pocit, že to tu znáte. Autoři se vás snaží přesvědčit, že tentokráte půjde o něco úplně jiného, ale vy dobře cítíte, že to není pravda, že se vám jen snaží kdosi nahnat před oči mlhu.

Zpočátku jsem měl dojem, že se Shinji Mikami rozhodl pouze využít popularity RE postav a nenápadně připomínat své minulé hry ze série. Leon vzpomíná na prožitky v Racoon City, ovšem jak zpočátku hrou postupujete, říkáte si "tohle vůbec není Resident Evil, ale prostě nová akční hra, zneužívající známou značku". Jenže pak to přijde a vy náhle vidíte, že zlověstné zvuky potácejících se zombií nejsou tak úplně zapomenuty, i když se s nimi přímo nesetkáte. Resident Evil 4 není hrou, která by vyměnila živé mrtvé za posedlé vesničany a mnichy a šla si svou vlastní cestou, ve skutečnosti RE 4 dále rozvíjí příběh.

Genialita RE 4 spočívá v jeho neuvěřitelné propracovanosti, díky níž se nikdy nebudete nudit.

Nejste sice v Americe, ale partička z Racoon City stále existuje. A vy ve hře zjišťujete, že nic není, jak se zdá, čím dál tím víc skládáte hold autorovi hry a je vám také stále jasnější, že Resident Evil jako série svým čtvrtým dílem v žádném případě nekončí. Jistě, avizovaný pátý díl to naznačil, stejně jako nová hra pro PSP, ale sužovaly mě obavy, zda to nebude jen pouhopouhé ředění již zdánlivě velmi řídké kaše. Nene, v tomto případě se příběhová polévka ze sekerky nevaří, k dispozici jsou vydatnější suroviny.

Když hrajete RE 4, první, co vás napadne, je úžas nad grafikou. Nerad se příliš rozplývám, ale zcela realisticky musím přiznat, že dojem, který na vás z vizuálního zpracování dopadne, nemá obdobu v žádné dosud existující hře. Je jedno, zda se budete brouzdat vesničkou za podzimního dne, nebo v noční bouři prchat před hordou vesničanů s pochodněmi, nezáleží na tom, jestli se budete nacházet v lávovém poli pod plameny draků, nebo na jezeře při boji s příšerou, vždy vás bude pronásledovat jediná myšlenka. Takto realisticky vypadající grafiku jsem dosud neviděl. Jistě, Half Life 2 je nádherný, Doom 3 nepochybně také, ale až budete v noci na hřbitově, temné noční nebe roztrhne blesk a na vás se bude v jeho záři řítit deset vesničanů s úžasně plápolajícími pochodněmi, tak na tyto hry zapomenete. Až odrazíte žebřík, po kterém se na kostelní věž za vámi budou drát posedlé lidské kreatury se sekerami a vzápětí skočíte dolů, aby vám maník s motorovou pilou odřízl kulantně hlavu, pak pochopíte, o čem mluvím.

Autoři RE byli vždy šikovní taktici. Předrenderovanými pozadími se v dobách PSOne postarali o to, že RE2 vypadal tak úchvatně, že se tajil dech. Když tuto techniku dovedli do dokonalosti v RE Remake či , vypadaly tyto hry božsky a člověk prominul programátorům podvod. Je tomu tak i s RE 4. Celá hra, jak vám brzy dojde, je vlastně množství různě velkých místností spojených tunely. Ty vedou lesem, po dřevěných lávkách a konstrukcích, ale de facto jste ve stejné situaci, jako kdybyste chodili trubkami z neviditelného materiálu. Takže sice vidíte nádherný les, ale nemůžete do něj, je před vámi propast, ale nespadnete do ní, prostě nemůžete, kam byste chtěli. Zní to děsivě, ale naopak, přesně díky tomu RE 4 vypadá, jak vypadá, tedy zázračně. A omezení? I ta lze obejít. Stačí akční tlačítko. Díky němu přeskakujete ploty, vyskakujete z oken, lezete po žebříku, posunujete předměty a množství jiných činností, které dělají hru atraktivní. Až budete stát na lustru, rozhoupávat ho, abyste přeskočili na druhou stranu lokace, porozumíte mi.

Zbraně a jak na ně III

Puška - díky dalekohledu a velice výrazné efektivitě s ní můžete některá přehlednější místa ve hře vylidnit v pohodě na dálku. Na většinu řadových vidláků opravdu stačí jediný výstřel a nemusí dokonce zasáhnout hlavu!

Magnum 0,45mm - Málokdy do ní najdete náboje. Proto jsem ji koupil až hodně pozdě, ale vzápětí jsem kupodivu přišel na to, že jsem dobře udělal. No, popravdě, i závěrečná střela směrem k hlavnímu bossovi šla právě ze zástupce těchto mazlíčků. Palebná síla je spektakulární, skládat výsledky jeho "práce" dohromady musí být vážně dřina.

Ještě je tu raketomet a minomet, ale bez těch jsem se v pohodě obešel. No, a dál tu najdeme několik bonusových zbraní, které si laskavě odemkněte sami, jako já.

V tom je totiž genialita RE 4. Je neuvěřitelně propracovaný, nikdy se nebudete nudit. Žádné prostředí nebude tak dlouho před vašima očima, aby se vám zprotivilo. Nikdy se nedostanete do situace, abyste hloupě zakysli, na druhé straně si zapotíte jak svaly na prstech, tak mozkové závity, abyste pokračovali. O to jde. O dynamiku. O zábavu. O vyhnutí se přihlouplému přešlapování na místě. Právě proto je RE 4 tak geniální. Bude vás bavit neustále. Prožijete napětí i strach, budete zvědavi na to, co bude následovat, i spokojeně si pochrochtávat nad tím, co jste už zvládli. A přesně z těchto důvodů je možné na závěr napsat: Ano, toto je špičková hra, kterou si vychutnáte. A věřte mi, budete napjatě čekat na to, až Capcom ohlásí cokoliv z chystaného RE 5

Resident Evil 4

Výrobce/Vydavatel	Capcom/Capcom
Platforma	GameCube

Multiplayer:	ne
Vibrace/Analog:	ano/ano
Paměťová karta:	9 bloků

Verdikt:

Fakt „hustej“ nářez.

Hodnocení:

90% (info)