Bojíte se rádi a nevadí vám pohled na scénky „explicitního násilí a prolité krve“? Pomáháte rádi krásným ženám v nesnázích? To by pro vás měl Resident Evil: Deadly Silence být jasnou volbou. Žánr survival hororu už zakousl své pařátky i do hrdla dosud panenského herního systému – přenosného Nintenda DS.
Když v roce 1996 majitelé prvního PlayStation (ano, toho, co si mohly babičky splést s malou plotnou) na svých mašinkách spustili první Resident Evil, obvykle byli u vytržení digitalizovanými sekvencemi, hororovou atmosférou a vůbec herním systémem jako takovým. Přitom Resident Evil žánr survival hororů jen oživil – starší hráči si určitě vzpomenou na sérii Alone In The Dark, jejíž čtvrtý díl vyšel i díky velkému úspěchu Residenta, nebo „kulaťoučká“ Ečtatica (i s tím háčkem nad „c“, který měl hře zřejmě dodávat na exotičnosti).
Nový Rebirth mód využívá dotykového displeje pro některé přídavné bojové scény s nožem a hádanky.
Poté se hnijící zombie s virem v těle začaly objevovat i na dalších a dalších herních systémech a v dalších a dalších dílech, až vše vyvrcholilo před cca rokem, kdy na GameCube vyšel v půlročním předstihu Resident Evil 4 – další pořádný krok vpřed. Nyní se dočkali i majitelé Nintenda DS, na co se tedy můžou těšit?Prakticky na stoprocentní kopii původní hry a nový herní mód, který do hry občas zapojí dotykový displej, pomocí kterého buď rubete zombie pěkně po řeznicku nožem nebo luštíte hádanky, a také mikrofon. V originálním módu se hra liší jen v pár detailech - občas pár sekund navíc v nějaké animaci, zamčené bedny, jejichž otevření je záležitostí malé logické minihry atd. Digitalizované sekvence, dialogy, ukládání pozic u psacích strojů či slavné časoprostorově paradoxní bedny, to vše zůstává v nezměněné podobě, přesně tak, jak se zapsalo do hráčského povědomí. Na scénu se tak opět vrací hlavní postavy Chris Redfield a Jill Valentine, jejichž úkolem je seskupit rozprášenou jednotku (Barry Burton, Albert Wesker a další), najít zbytky té předchozí a nějak se vypořádat s celou paletou bubáků v té obrovské usedlosti poblíž Raccoon City. Stejně tísnivá zůstala i atmosféra, nervózní až depresivní hudba a napětí.
Resident Evil: Deadly Silence je zdařilou konverzí legendy.
Některé z výše jmenovaných prvků by ani nechyběly, ale na druhou stranu – je hezké se po deseti letech vrátit k něčemu, co měl člověk opravdu rád, a zjistit, jak to vnímá dnes. No, minimálně některé dialogy a animace jsou opravdu k pousmání, ale tak nějak neodmyslitelně dotváří kouzlo hry.Nezměnil se ani systém statických kamer. Je snadné za něj Resident Evil hanit, je to ovšem stejné jako si stěžovat, že Kotek s Mádlem točí další teenagerské komedie. Každý dělá, jak umí. U Residenta jsou statické kamery sice technologická z nouze ctnost, ovšem nakonec s pozitivním efektem na atmosféru. Když s poslední energií slyšíte charakteristický zvuk zombií, jak se šouravě pohybují po místnosti a občas do toho ještě zabučí, a přitom je nevidíte, jen víte, že tam někde jsou, nábojů je málo ... však víte, o čem je řeč, že? :-)
|
|
Resident Evil: Deadly Silence je zdařilou konverzí legendy, která i v nových podobách stále dokáže překvapit a zaujmout. Malý displej Nintenda DS se sice nemůže rovnat televizní obrazovce, i tak ale mají majitelé tohoto handheldu možnost alespoň částečně zažít napětí, které tahle hra nabízela.
Resident Evil: Deadly Silence | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|