Jímá mě velmi, ale skutečně velmi silné podezření, že vývojářské studio Capcom nám pomalu, avšak o to jistěji, začíná mizet v hloubi odpadního septiku. Proč? Jednoduše proto, že od vydání hry na babičku starou PSX, se tvorba této firmy ubírá poněkud, řekněme diskutabilním směrem. Druhý díl zmíněné ještěrobijecké akce totiž zaznamenal alespoň dílčí změny v herním konceptu a pokud si pamatujete, šlo o posun od typického schématu survival horroru do akčnější roviny. To ale jen tak mimochodem. Touto oklikou jsem se totiž chtěl dostat k tomu, že od té doby vydává Capcom vesměs samá pokračování sérií, které měly kdysi dávno fenomenální úspěch. Resident Evil Code: Veronica. Jistě, v tomto případě nešlo o nijaký brak, ale osobně mě klasický Resi v novém kabátě v ničem nepřekvapil a místy i docela zklamal. A když už jsem v tom vytahování špíny, nelze opomenout snad nekonečnou sérii stále stejných Megamanů (a na tomto místě bych radil se i strachovat, protože v dohledné době se recenze dalšího dílu dočkáte). A nyní, voilá, máme tu čest setkat se s další kapitolou Survivoru.
Již první Survivor na PSX byl velmi uspokojivý trapas na to, abychom došli ke zjištění, že Capcom hodlá ze svých úspěšných titulů (zde konkrétně samozřejmě z Residenta), respektive z koupěschopných hráčů, vyždímat doslova a do písmene poslední kačku. Ano, Resident Evil Survivor byl propadák jako vyšitý, ale přesto má několik vychytralých Japončíků tu drzost vydat druhý díl.
Upřímně řečeno, tato recenze je z kategorie těch v podstatě úplně zbytečných. Stačilo by prostě napsat číselné hodnocení a pokud by ve zbytku dne byla obzvláště nuda a rohlíčky nebyly obzvláště propečené, dalo by se uvažovat o jedné dvou větách zhodnocení slovního. A abych pravdu řekl, nejvíce je mi líto promrhaných DVD médií. Myslím si, že kdyby na ně Capcom místo tohoto výsměchu hráčům vylisoval třeba film „Na samotě u lesa“ s titulky v mnoha jazycích, dosáhl by rozhodně většího zisku, byť by cena pouze lehce převyšovala výrobní náklady. Proč proboha musíme být vystavení působení takovýchto her, proč musíme být vystaveni negativním vlnám proudícím na nás z pochybných herních exemplářů volně pohozených v regálech obchodů? A hlavně, proč to musím recenzovat zrovna já? :-)
Z nějakého neznámého důvodu mi na mysli poletuje úryvek písně Osvobozeného divadla „ ... podívejte se na ně, musíte naříkat“. Příruční Zeď Nářků by v tuto chvíli rozhodně nebyla od věci. Žalostné je v této hře totiž úplně všechno. Hratelnost, grafika, zvuky, design levelů, ovládání, prostě všechno! Už na první pohled je hra skoro tak odpudivá jako jedna bývalá spolužačka ze základní školy. Nechápu, proč se postavy pohybují jako by se potily na běžícím pásu. Nechápu, proč je jejich rozpohybování na úrovni starých PC adventur, kdy na kreslené pozadí byla přenesena zdigitalizovaná fotografie postavy. Nechápu, proč ve hře v podstatě nenarazíte (alespoň tedy co jsem si schopen i přes svůj amok zhnusenosti pamatovat) na jediný zaoblený objekt či tvar. Nechápu, proč místo "svých" rukou vidíte jakési dva nehybné pařáty zakončené něčím, co vypadá jako pistole. A už vůbec nechápu, proč je značná část textur jednobarevná ! No ale proč ne, že? Hnědá podlaha, šedá stěna, nádhera. Tak děti, dnes budeme ve výtvarné výchově kreslit a vybarvovat geometrické tvary. Ale ne, že někdo nakreslí kolečko, to může jenom paní učitelka.
Pro úplnost ještě doplním, o co ve hře jde (ve skutečnosti si ale nechávám to nejlepší až na konec). Děj se údajně odehrává jak časově tak prostorově někde kolem RE Code: Veronica X, což ostatně nejeden bystrý čtenář pochopí už podle nadpisu. Jakým způsobem je to ale všechno propojeno, po mně vědět nechtějte, protože příběhové propletence série Resident Evil jsem přestal sledovat úderem vydání třetího dílu. Hlavní ovšem je, že se musíte (konkrétně tedy v hlavním módu, prostřílet pryč z ostrova, na němž došlo ke standardnímu přemnožení zombíků. Celé to vidíte rádoby vlastníma očima, což by dávalo naději, že by mohlo jít o atraktivní FPS z populárního prostředí. Jak jste jistě pochopili, není tomu tak. Nebohý hráč pečlivě
studující obal v prodejně by ovšem mohl propadnout nadšení z avizované podpory světelné pistole (GunCon 45, GunCon 2). Pekelná akce ve stylu House of the Dead by jistojistě potěšila nejednoho virtuálního střelce. To ovšem neznamená, a po nedávných zkušenostech se to přímo vylučuje, že by onou utěšitelkou mohla být právě recenzovaná hra. Ta totiž nepotěší vůbec nikoho, ba co dím, drtivou většinu hráčů akorát tak na... ehm bude iritovat.
Když už by se třeba fanoušci série dokázali srovnat s grafikou z kategorie "eklhaft", rozhodně se nedokáží přenést přes naprosto otřesnou hratelnost. Na nevhodně zvolené možnosti ovládání si lze po čase zvyknout. Ale na to, že se v některých momentech vámi ovládaný hrdina (respektive hrdinka, je zde na výběr, hurá) otáčí jako kdyby měl s prominutím plné kalhoty, na to si nezvyknete ani náhodou. Oni se totiž okolní zombíci, potažmo váš partner/partnerka pohybují úplně normálně. Jedinou výhodou je tedy pouze to, že občas váš
kamarád v akci odrovná několik zombíků v době, kdy se trapně snažíte dotočit správným směrem. Zde bych chtěl varovat před smělými pokusy hrát Survivor 2 prostřednictvím
světelné pistole. Jelikož i s ní musíte ovládat celkový pohyb po scéně včetně otáčení a úkroků, je vám asi jasné, že zde se dostáváme velmi blízko k hodnotě absolutní nehratelnosti. K dobré hratelnosti nepřispívá ani implementace typických
Resi "loadovacích dveří". To znamená, že pokud projdete dveřmi, zobrazí se jejich otevírání a v mezičase se nahraje další místnost. Přesně takhle to funguje i zde,
ovšem místo zvýšení napětí to má za následek totální frustraci hráče. Ona je totiž dvěma docela dlouhými nahrávacími pauzami ohraničena třeba i prázdná desetimetrová chodba, kterou proběhnete za tři sekundy a dosti často se stejnou cestou i vracíte. V rámci levelu totiž musíte nejprve najít v budově klíč a pak dveře, kterými díky naleznuvšímu klíči projdete k bossovi. Pokud byste si ovšem mysleli, že se můžete v komplexních budovách eventuelně ztratit a dlouho bloudit, pak vězte, že na zemi jsou nakresleny výrazně barevné šipky, které vám nedovolí sejít z cesty. Stejně jako se první Resident stal definicí survival horroru, pak se Survivor 2 zcela jistě stane definicí pojmu absolutní linearita. V rámci dodržení společenského bontonu ještě zmíním fakt, že cestou můžete nalézt i různé zbraně silnější než je váš základní arzenál, ovšem jejich efektivita a zejména nábojová kapacita je více než diskutabilní. Nakonec se stejně prostřílíte základními pistolkami a ani vám to nepřijde divné.
A nyní zlatý hřeb večera. Zvuky. Jaké myslíte, že tam jsou? Výborně, žádné! Ve hře sice slyšíte střelbu zbraní, řev Nemesis a jakés takés projevy kreatur, ale dohromady bych to tipnul tak maximálně na deset zvuků v celé hře. Meziúrovňové sekvence jsou navíc úplně bez zvuků!! Prostě ticho jako v hrobě. Postavy na sebe koukají, snaží se tak nějak trhaně hýbat ústy (asi počínající obrna) a k tomu běží v dolní části obrazovky text s tak banálními prohlášeními, až jsem dokonce běžel pro slovník v domnění, že některá slova musí znamenat zcela jistě něco jiného, než je mi známo.
Jak to shrnout? Myslím, že žádného shrnutí netřeba. Pokud jste dočetli až sem, víte naprosto přesně, oč tu běží. A pokud jste se podívali rovnou na závěr, pak buďte rádi, že jste neztráceli čas čtením o průjmu jakým Resident Evil Survivor 2 Code: Veronica bezesporu je. Přičemž tak "vysoké" závěrečné hodnocení je pouze pro potenciální sběratelskou hodnotu pro Resi fanatiky.
| Resident Evil Survivor 2 Code Veronica | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
