Původní Resistance si jako launchový PS3 titul odnesla jak oprávněnou kritiku, tak uznání. Zklamaní byli ti, kdo čekali revoluci, nadšeni pak ti, kdo si chtěli kvalitně zastřílet. Resistance 2 uspokojí, zdá se, všechny.
Jestli existuje jediné slovo, kterým lze druhý díl Resistance výstižně charakterizovat, pak je to jednoznačně přídavné jméno „velký“. A to ve všech směrech. Z oblohy se snáší monstrózní stroje, které velikostí jako kdyby utekly z Dne nezávislosti, pozemní chodící tanky Chimér pak ční do výšky jako nějaké biomechanické Godzilly. I samotné Chiméry už nejsou jenom „nějaká ta zubatá monstra“, jako v prvním dílu, ale vzbuzují sakra větší respekt. S designem si tu Insomniaci zkrátka vyhráli a my to kvitujeme. Velká je i rozmanitost. Konec holým prostorám, vesnicím či maloměstům, podzemním tunelům a bizarním strukturám samotných Chimér jako jediného prostředí, se kterým jsme se v prvním díle mohli setkat. Tentokráte jsou tu vedle (obvykle právě ničených) metropolí i husté lesy, kde větve a listí propouští světlo na bitevní pole, na němž se pohybuje (a 
jsme zase u toho) opravdu velký počet postav.
Kvalitní multiplayer už dávno neznamená jen arény pro Deathmatch a podobné roztomilosti.
Insomniac vše, co zlepšit šlo, výrazně zlepšil. Ono si stačí pustit videa z obou dílů a před prací programátorů musí člověk hluboce smeknout a poklonit se k zemi. A to jsme se přitom nedostali ke klíčovému prvku, jenž z Resistance 2 dělá hru, která bude patrně katapultovaná do čela popularity PlayStation 3 exkluzivních her. A tou je multiplayer. Od grandiózního úspěchu Call of Duty 4, který nyní následuje Grand Theft Auto IV je jasné, že pokud má hra propracovaný multiplayer, má o úspěch postaráno. Dalším důkazem je Warhawk, původně budgetová hra, která stále expanduje díky tomu, jak kvalitně se podařilo její online mechanismy skloubit. První 
Resistance měla výborný multiplayer, ale proti tomu, co nabízí díl druhý, je to legrace.
Kvalitní multiplayer už dávno neznamená jen arény pro Deathmatch a podobné roztomilosti, do čela se totiž dere kooperativní mód (Halo 3 by mohlo vyprávět). U Resistance 2 je možností několik. Dva hráči na jedné PS3, ale také osm hráčů online. K dispozici je i speciální kampaň, která je v singleplayeru nehratelná. A pak už přichází na řadu totální vřava. Šedesát lidí online. Rozděleni na oddíly po čtyřech až osmi, malé bitvy uprostřed velkých bitev, to je to, oč tu běží. Nevyčerpatelnost hry. A to je to poslední, ke kterému se adjektivum velká, váže. Ideální by bylo napsat spíše nekonečná hratelnost.
VIDEO
To vše, co jsme zhodnotili, by však nemělo naději na skutečný úspěch, pokud by v týmu Insomniacu nefungovali skvělí scénáristé. Ti, kteří se postarali o to, že nás čekají gigantické bitvy v amerických městech, kaňonech, ale i ve volné přírodě. 
Protože Chimérám už Evropa nestačí. Na řadě jsou Spojené Státy. Nathan Hale, se kterým jsme si prožili občas nervy drásající situace v prvním dílu, samozřejmě nechybí, jako správný hrdina přece nemůže propásnout okamžiky, kdy obří stroje Chimér drtí jedno americké město za druhým. Všechno mohou tvůrci hry udělat dokonale, ale jakmile se ztratí atmosféra, je to fatální problém. Tedy problém, který Resistanci 2 rozhodně nehrozí.
Hoši z Insomniacu totiž mají dvě velké výhody. Fakt, že se ochotně poohlédnou po inspiraci na japonské ostrovy a jsou ochotni uspokojit touhu hráčů po gigantických strojích a monstrech. Jenže nestačí se jen podívat, musí se to umět. Právě fakt, že Insomniac strávil dost času se sérií Ratchet and Clank, mu usnadnilo práci s obřími stroji Chimér. Právě jejich velikost jim dala do ruky další možnost, jak udělat hratelnost výrazně zábavnější. Je to totiž problém, odhadnout, kdy je monstrum ještě smysluplně veliké na to, aby dokázalo hráče zaujmout. V Insomniacu na to jdou chytře. Ty největší stroje Chimér v singleplayeru nezničíte, čekají na vás v 
kooperativní kampani.
Dá se s klidným srdcem říct, že od Resistance 2 čekáme jednoznačně jednu z největších pecek podzimu.
Vývojáři mimoto zdůraznili, že se hráči mají připravit na to, že sebeintenzivnější palba z obyčejných zbraní na největší titány platit jednoduše nebude. Bude nutné najít si na ně cestu. Tady vidíme trochu inspirace v Shadow of the Colossus, kde mladík s lukem a mečem neměl proti kolosům ze směsi kamene a živé tkáně nejmenší šanci, tedy pokud se mu nepodařilo dostat se k jejich slabým místům. Tedy ne, že bychom čekali šplhání po kovových pavoucích Chimér, kterým sahají tanky sotva po kotníky, ale nějaký fígl tu bude. Každopádně výpravy proti ohromným strojům v kooperativním módu budou patřit mezi další lákadla hry. Jsme zvědavi, zda 
podobnou taktiku nezvolí i Epic v souvislosti s největšími příšerami Locustů v Gears of War 2, když slibuje, že nás ve hře čekají takové obludy, proti kterým dosud největší boss této hry, desetimetrový Brumak bude jen jako nevinný plyšáček. Tenhle trend se nám líbí. Jen houšť a větší kapky.
Dá se s klidným srdcem říct, že od Resistance 2 čekáme jednoznačně jednu z největších pecek podzimu. Společně s Far Cry 2 a Gears of War 2 půjde o titul, od kterého nevstaneme, dokud se neobjeví závěrečné titulky. Pak začne dlouhé čekání na díl třetí.
Index očekávání 95%
