Během návštěvy Londýna těžko uniknete tomu, abyste se nepodívali do obchodů s filmy, hudbou, hrami, poněvadž výběr je podstatně bohatší než u nás a koupě často daleko výhodnější. Nintendo DS ve zdejších krámech celkem frčí, a tak ani příliš nepřekvapila solidní nabídka her. Kromě povedených pouzder na přístroj mě na první pohled zaujala pestrobarevná krabička s nápisem Retro Atari Classics, poněvadž kdo by si rád nezavzpomínal na takové pecky jako Asteroids či Missile Command. Dohromady kolekce obsahuje deset her, navíc jak hlásá přebal, každá je vyvedena v původním a novém módu. Po dobrých zkušenostech s klasikou z GameBoyové série Game & Watch Gallery jsem dlouho neváhal a hru si pořídil v dobré víře, že na tom snad ani nelze nic zkazit. Při zpáteční cestě v letadle ale s hrůzou zjišťuji, že jsem si, alespoň podle kolegů z Nintendo Official Magazine, koupil zatím asi tu nejhorší hru, co na Nintendo DS vyšla. Po vlastních zkušenostech přiznávám, že Retro Atari Classics opravdu není příliš zábavným společníkem (což je z mé strany celkem eufemismus).
Původní hry vypadají skutečně tak, jak si je pamatujeme – dosud vše v pořádku.
Co za klasiku nám v Atari nachystali si rozebereme konkrétněji níže, nejdříve se podívejme na největší úskalí hry. Na klasiku každý
rád vzpomíná pouze v tom nejlepším, když pak ale přijde na lámání chleba a člověk zkusí to, nad čím se bavil před lety, dostaví se rozčarování. Právě proto u tohoto typu her existují nové verze her, které zachovávají původní princip, ale přinášejí lepší grafiku, případně i nové herní možnosti. Hráč si tak zahraje staré dobré hry v aktuálním zpracování a je spokojen. Jenže Retro Atari Classics právě v tomto smyslu selhává. Původní hry vypadají skutečně tak, jak si je pamatujeme – dosud vše v pořádku. Jenže potom si spustíme nové zpracování a člověk se nestačí divit vlastním očím, poněvadž proklamovaný "remake" vypadá jedním slovem uboze. Vlastně vypadají skoro stejně jako původní verze, u některých her jsem si dokonce myslel, že hraji právě originál a nikoliv předělávku.
Asteroids
Hráč se stává pilotem vesmírné lodě v bouři meteoritů, které musí rozstřelovat na menší kousky. Občas přiletí UFO. V nové verzi se změnil pouze podklad a celkově se jedná o vydařenější kousek z celé kolekce.
Breakout
Jedná se o klasický Arkanoid, kdy ve spodní části pohybujeme plošinkou, kterou odrážíme míček. Nová i původní verze vypadají téměř totožně, ovládají se celkem dobře dotykovým perem.
Nové verze her vypadají uboze, vlastně velmi podobně jako původní klasika.
GravitarStřílíme do nepřátel, sbíráme palivo – totálně nehratelné v obou verzích.
Lunar Lander
Přistáváme s lunárním modulem na povrchu planety. Původní verze je ve třech barvách, nová ve čtyřech, opět žádná sláva.
Missile Command
Missile Command je jedna z těch zábavnějších her, kdy sestřelujeme rakety dopadající na naše města. Dobře se zde využije dotykové pero pro zaměřování, nová verze přináší statický obrázek města na pozadí a animaci plamene – opět promrhaný potenciál.
Pong
Hráč ovládá plošinku na jedné straně, počítač na druhé, oba se snaží odrazit míček tak, aby jej druhý nevybral. Remixovaná verze vypadá úplně stejně, žádný pokus alespoň o grafickou inovaci.
Sprint
Závody malých autíček vypadají zábavně, velkou naději jsem vkládal do nového zpracování – marně. Tedy pokud vás baví
každé 2 sekundy bourat.
Tempest
Vetřelci se snaží dostat trubkou k hráči, který jim na plátku posílá jejich střely zpět. Nová verze mohl být hodně zábavná, není, protože je zmršená jako všechny ostatní předělávky.
Centipede
Hráč střílí do stonožky ukrývající se za řadou hub – musí ji zlikvidovat dříve, než se proplete na jeho úroveň. Novou verzi netřeba komentovat, houby nahrazují srdíčka, jinak vše při starém.
Warlords
Asi nejzábavnější z dostupných her. Přiletí drak, jenž do prostoru vychrlí jeden fireball. V rozích stojí hrady čtyř pánů, kteří se snaží odrážet projektil štítem jezdícím po obvodu na hradby oponentů. I přes to, že nová verze vypadá jak z roku 1988, dokáže tahle klasika pobavit.
Co k tomu dodat. Nové verze her vypadají uboze, vlastně velmi podobně jako původní klasika. Vzpomínky jsou jedna věc, ale objektivně, už po pár minutách se člověk raději dívá z okna autobusu, než aby si ukrátil čas "tímhle". Navíc u her, kde se využívá obou displejů – třeba odrážení míčku v Pongu – nedokázali autoři ani zajistit, aby balónek opticky správně vyplul při přechodu mezi displeji. Překvapivě nechybí hra více hráčů u vybraných her, jenže jak jsme zjistili, potřebujeme k tomu dvě hry, což je výsměch (ostatně jako celá tahle kolekce). Marná snaha, Atari na tom musí být asi vážně špatně.
| Retro Atari Classics | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
