Na konzoli Xbox se objevuje konvertovaná FPS klasika, která oproti PC originálu nabízí řadu příjemných vylepšení a také asi jedno neoddiskutovatelné mínus. Začněme tím druhým - jedná se o absenci podpory myši, takže si v průběhu zdejšího hraní holt musíte vystačit s jinak vcelku schopně nadefinovaným ovladačem a drobnou korekcí náměru díky auto-zaměřovacímu systému napomáhajícímu při likvidaci pestré přehlídky vojáků. Pro ty, kteří ještě neví oč tu vlastně jde, připomenu jenom tolik. Píše se rok 1943 a ocitáte se v roli rangera B.J. Blazkowicze, který má nesmírně delikátní úkol. Musí infiltrovat nepřátelské území a odhalit plány Třetí říše, jež chce zvrátit průběh druhé světové války. S tím přímo souvisí vývoj nových zbraňových technologií a podivné genetické pokusy, což před vás ve finále postaví nikdy neviděné bojovníky ve službách nacistického Německa. Zápletka je poměrně zajímavá a díky FMV sekvencím se dočkáte příjemného příběhového podkreslení zdejší akce, která vám díky řadě skutečností vystačí na opravdu hodně dlouho.
Return to Castle Wolfenstein: Tides of War (dále jen RtCW) je tedy dlouhá hra, tady i s ohledem na výběr obtížnosti, jíž můžete (pokud vám z nějakého důvodu nevyhovuje) v průběhu hraní pro začátek každého levelu pozměnit. K tomu si připočtěte fantastickou možnost zahrát si tohle dobrodružství v kooperativním režimu a dostanete ve finále velice návykovou herní partii! Dva hráči se přitom mohou zapojit i do již rozehrané singleplayerové kampaně, za což patří tvůrcům velká pochvala. Samozřejmostí je nicméně i hraní již dokončených levelů, které sice jsou veskrze lineární a nikterak dlouhé, ale příležitost vrátit se zpět a zopakovat si oblíbené herní úseky jistojistě znovu potěší. Zvláště když se RtCW prezentuje v opravdu výborné audiovizuální podobě, která konkurenci typu Red Faction 2 ošklivě zahanbuje. Na druhou stranu by bylo fér přiznat, že RtCW oproti zmiňovanému kusu nenabízí ve svém žánru de facto nic nového, je tu toliko obvyklé "pěší" střílení četných protivníků za využití vskutku pestrého zbrojního potenciálu, sem tam nějaké to aktivování přepínačů a pák, či plnění dílčích úkolů pro zdar celé mise, z čehož vám ale určitě hlava neupadne. Ale zase. Velice dobře se to hraje,
design levelů je poměrně rozmanitý a nápaditý a vše podtrhuje skvělá atmosféra, která vás do hry maximálně vtáhne - ať už se jedná o klaustrofobické podzemní kobky s nečekaně se objevujícími zombiemi, nebo střechy rozbombardovaného města plné schovávajících se nacistů. Vyzdvihl bych sympatický pokus o jasné zohlednění interakce okolního prostředí - díky charakteristické ikoně získáte vždy jasné povědomí, že např. těmito dveřmi lze projít, atp. Úsměvná je sice skutečnost, že se každé dveře vždy otevírají směrem od vás, ale je to zase poměrně praktické:o) Interakce sic nenabízí očekávané rozstřelování světel a destrukci objektů, ale i tak si přijdete na své při demolici židlí, tabulí a okenních tabulek, nástěnek a podobného materiálu.
Zaměřovací kříž svým zbarvením zase zohledňuje, jestli je aktuální nepřítel opravdu v hledáčku vaší zbraně - mezi nimiž nechybí ani speciální odstřelovačka - takže nemusíte zbytečně plýtvat municí. Během cesty pak standardně narazíte na jednorázové uzdravovačky, pěkný je nápad s doplňováním životní energie skrze jídlo či víno, které navíc lze schraňovat v inventáři. Vedle férových přestřelek občas dojde i na stealth manévry, kdy může zapracovat váš nůž, ale abych řekl pravdu,
uvedené souvisí s místy podivně naprogramovanou AI vojáků; tito jednak dokáží překvapit svými promyšlenými aktivitami (krytí se za objekty, sledování vaší maličkosti, při kterém je nezastaví ani žebřík, apod.), stejně jako telepatickou schopností odhalení vaší přítomnosti ještě předtím, než vás vůbec spatří. Ještě že fungují headshoty a hlavně - je tu vítaná alternativa kdykoliv uložit váš postup, takže se nikdy nedočkáte eventuální frustrace z nutnosti nesčíslněkrát opakovat nějakou delší herní pasáž! Již shora citovaná absence myši se nicméně promítá do skutečnosti, že pokud se dostanete do opravdu velkých potíží, těžko dokážete dostatečně pohotově reagovat. I proto je žádoucí velmi opatrný postup vpřed s nasloucháním zvuků okolí, jež občas dokáží prozradit přítomnost nepřátelských sil.
Za pozornost rozhodně stojí, že tu je (oproti PC) řada nových herních lokací a díky službě Xbox Live se nadějete i bohaté nadílky multiplayerových režimů. Podpora 16-ti hráčů naráz a kupa všech možných módů zní samozřejmě velice slibně, nicméně v tuto chvíli je uvedené v našich končinách jenom těžko splnitelný sen, který si však
můžete alespoň částečně splnit s hodně velkou partou Xbox kamarádů a propojovacích kabelů. Takže přejděme pomalu k finálovému rozuzlení.
RtCW je každopádně výborná FPS. Na případné problémy s ovládáním tu je jeden univerzální lék, který se jmenuje čas, AI je přese všechno vcelku akceptovatelná, stejně jako místy legrační pohybová fáze všech zúčastněných, ostatně tolik typická pro tento žánr (vše výše uvedené má jednu výjimku - jmenuje se Halo), a zbytek pak tvoří skvělá hratelnost a zábava od začátku až do samotného konce - umocněná navíc možnou kooperací. RtCW sice opravdu nenabízí nic nového, ale jde o mimořádně dobře odvedenou profesionální práci, jejíž kvality nelze přehlédnout! Co tedy říci úplně nakonec? Máte-li rádi tento žánr, pak je tahle FPS téměř jistá koupě.
A to nejlepší na úplný závěr. Po kompletním dohrání RtCW se vám otevře a připomene stará dobrá klasika ve Wolfenstein 3D! Co tomu říkáte?
| Return to Castle Wolfenstein: Tides of War | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
