Nesmazatelná stopa v herní historii
Existuje málo herních vývojářů, kteří by v herním byznysu drželi tak neotřesitelnou pozici jako Richard Garriot a stále překvapovali novými nápady. Množství herních "oscarů" za vývojářskou práci dokazuje Garriotovu váženost v oblasti digitální zábavy, přitom mu sláva nestoupla do hlavy a stále je především vášnivým hráčem. Stejně jako ostatní slavní v oboru, začal Garriot na začátku osmdesátých let minulého století, kdy vytvořil vlnu fantasy RPG her, na které surfujeme do dneška. Pakliže někdo nepostaví fantasy mimo zákon, bude se i za sto let vzpomínat na Garriotovu Ultimu jako na prapůvodního předka definujícího žánr. Ultima sice nebyla první dobrodružnou hrou, ale vytvořila RPG mainstream a našla masy fanatických vyznavačů. Vždyť i dnes vznikají amatérské projekty remapující celou sérii z osmdesátých let do moderního 3D engineu, což je královská pocta. Srovnejte životnost Ultimy s přechodností moderních her, na které se zapomíná po několika měsících. Garriot Ultimou narazil zlatou krávu a dojil jí až do roku 2000, kdy celou sérii a firmu Origin opustil, aby se věnoval hraní budoucnosti - online hrám.
Byl jednou jeden nápad...
Garriotův otec byl astronaut, což okrajově vysvětluje Richardovu lásku k fantasy a ne ke scifi. Na bratra Roberta měl Garriot starší větší vliv - Robert se postaral o slavnou ságu Wing Commander, která mimojiné vyniká realistickou simulací beztížného prostředí. Robert založil žánr vesmírných simulátorů, ačkoliv byl, co se mediálního vystupování týče, skromnější než Richard - toho se svět naučil znát jako lorda Britishe. Garriotova slavná přezdívka nevznikla náhodně. Na střední škole Richard rozesmíval spolužáky britským přízvukem, který do státu Texas přivezl z Anglie a posměšné označení posléze využil ve všech svých hrách - lord British se stal vládcem fiktivní Britannie, ochráncem počestných a bojovníkem proti zlu. 
Posměváčkům zklaplo. Jelikož je lord British sám o sobě králem, nemůže riskovat vlastní smrt v boji a povolává si mýtického bojovníka - avatara. Slovo původně znamená "zástupce boží na zemi" - Kristus nebo Buddha byli v náboženském pojetí avatary. Přejatý význam se dnes používá pro reprezentaci hráčova ega na monitoru - nejčastěji v online hrách. Ultimácký Avatar tedy přichází Britishovi na pomoc a během několik dílů najde osudového nepřítele: padoucha Guardiana. Ultima se stala natolik populární, že vznikly přístavky jako dvoudílná Worlds of Ultima (Savage Empire, 1990, podle Ztraceného světa AC Doylea a Martian Dreams, 1991, o verneovské cestě na Mars) a Ultima Underworld I+II (1992/1993), kde se projevil talent lidí z Looking Glass Technologies, tvůrců pozdějšího Thief a System Shock. Hráči byli komplexním světem Britannie a přecházením postav mezi díly tak nadšeni, až Garriot zjistil, že ho vlastní svět nutí zachovávat britishovskou image. Vousy a sestřih lorda Britishe se skutečně nelišily od Garriota a přezdívku dokonce zaregistroval jako trademark. A to není vše! Garriotův dům v Texasu vypadá jako...
- a) vesmírná stanice
b) hrad
c) jako dům
...pochopitelně jako středověký hrad. Excentrický Garriot do hradu umístil podzemní dungeon, tajné dveře a únikovou chodbu. Doslova tedy platí, že jeho dům je jeho hradem. Z dalších výstřelků jmenujme účast v expedici do Antarktidy, kde se potápěl na dno moře ve speciálně upravené miniporce nebo sbírku kuriozit, ve které zaujímá čestné místo tančík připravený k průzkumu Měsíce. Říká se, že méně než dvacetpět miliónů dolarů vybavení domu nestálo. Profitování na Ultimě je evidentně výnosné.
Projekty
Roku 1979 naprogramoval devatenáctiletý Richard první hru pro počítač Apple - Akalabeth. Distribuce proběhla vlastními silami a celkový náklad šestnácti kusů byl prodán, až na jednu autorskou kopii. Za několik dní se o hře doslechl distributor a od Garriota jí koupil, aby prodal třicet tisíc kopií. V podstatě šlo o Ultimu 0, ale první hra s tímto názvem přišla až roku 1980 - Ultima. Následující Ultimu II sponzorovala za dva roky firma Sierra, Garriot od ní však nespokojeně odešel a v texaském městě Austin založil s bratrem firmu Origin. Třetí díl proběhl rokem 1983 bez většího ohlasu, čtvrtému se naopak podařilo vzbouřit vlnu zájmu. Garriot konečně uplatnil v plné míře RPG filozofii a do roku 1994 stačil vydat osm pravověrných Ultim. Byl čas překročit vlastní stín - Ultima Online nastoupila roku 1997 a nahradila osamělé hraní perzistentním světem a maximální interakcí s ostatními hráči. Byl by omyl domnívat se, že Ultima Online byla první onlineovkou. Předběhla jí Meridian 59 a nekonečné řady textových MUDů. Electronic Arts zprvu UO nevěřila. Patnáct tisíc prodaných kopií a vzrůstající poptávka jí přesvědčily. Následovala hardwareově náročná Ultima IX , která uzavřela ságu offline Ultim a umožnila Richardovi pracovat na Ultima Online 2. V tu dobu se v týmu objevil také zasloužilý designér MUDů Raph Kostter, dnes pracuje na Star Wars: Galaxies. Projekt UO2 přestala Electronic Arts před dvěma lety podporovat a Garriot znechuceně odešel k NCSoft, k firmě vvíjející především onlineovky. Již naprogramovaná LineAge, kopie Ultimy Online, se stala dalším Garriotovým vlajkonošem. Vloni proběhl restart herního světa a následkem úprav vylétla hra na vrchol žebříčků popularity. Podpora online projektu City of Heroes a nepojmenovaný projekt Tabula Rasa jsou dalšími aktivitami lorda Britishe.
Richard Garriot se projevil jako metodický návrhář se schopností uvažovat nad dopadem her na společnost. Jeho cílem už není špičková audiovizuální online hra, ale onlineovka s nejpropracovanějším systémem - taková, aby se dala hrát za rok, za dva, za tři... za čtyři... za pět. Na Richarda Garriota pak rozhodně nezapomene.
