Je docela zajímavé pozorovat, že na konzolích v závodním žánru tak drtivě dominují tituly automobilové, přestože závodních her vycházejí každý rok mraky. Autoři prostě buď nějakým nepochopitelným způsobem tíhnou hromadně k autům nebo je tvorba motocyklových her nějakým způsobem specifická a možná i obtížná a nikomu se do toho nechce. A přestože je mnohokrát krásnější svobodnější pocit, nechat vítr profoukávat vlasy na pořádném chopperu, tvůrci her nás neustále usazují do uzavřených automobilů. Proto provolejme v tomto místě oslavná hesla na adresu Namca, které se na pole téměř neorané pustilo se svou dnes již třídílnou sérií Moto GP.
Jako druzí se pustili do boje s automobily vývojáři Riding Spirits. První díl ale z nejrůznějších důvodů zapadl v regálech díky prakticky minimálnímu zájmu hráčů. Programátoři z firmy Spike ale nehodili klávesnice do žita a přinášejí nám již druhý díl. A cíle mají nemalé. Riding Spirits jsou totiž již od prvního dílu prezentováni jako motocyklový ekvivalent k zatím stále nedostižnému Gran Turismu. Takže žádná arkáda, žádná cihla na plynu (zde pak spíše závaží na plynu), tady jde o nefalšovanou simulaci. Žádný trikový motokros, žádné arkádové čtyřkolky, zkrátka simulace nejvyššího dnes dosažitelného stupně.
Realismus je určitě fajn, ale je pro motocyklovou hru vhodné, aby byla realistická až takto?
Jenomže to je právě patrně paradoxně důvod, proč si hra Riding Spirits nezískala oblibu hráčů a proč patrně velice podobně dopadne i druhý díl. Míra simulace je zde totiž tak vysoká, že pravděpodobně odradí drtivou většinu hráčů. Dokonce i autor této recenze, který si dovoluje počítat se mezi závodně velmi pozitivní hráče, skřípal v úvodu zuby až létaly jiskry. A jsme tedy zpět u myšlenky vyslovené hned v prvním odstavci. Vypadá to, že rozumné zpracování motocyklových závodů asi bude poněkud těžší nežli u automobilů, respektive se zřejmě hůře odlaďuje poměr mezi simulací a hratelností. Plyne to samozřejmě z povahy samotných motocyklů jako jednostopých vozidel, takže je potřeba do hry rozumně implementovat třeba takové věci jako je přenášení hmotnosti na stroji, klopení v zatáčkách nebo i samotnou fyziku méně stabilního vozidla na dvou kolech. A jelikož to tvůrci Riding Spirits II vzali hodně od podlahy, všechny výše uvedené faktory najdeme ve hře implementovány s maximální možnou mírou realismu. Je to ale dobře?
Podívejme se na to i z druhé stránky. Realismus je určitě fajn, ale je pro motocyklovou hru vhodné, aby byla realistická až takto? Z mého pohledu zase až tak ne. Tam, kde v Gran Turismu vyjedete zatáčku s lehčím přejetím přes obrubník aniž by se vám cokoli stalo a vesele upalujete dál, tak v Riding Spirits II následuje tvrdý pád. Je to logické, s naklopenou motorkou a plynem
na maximum se v reálu nemůže stát nic jiného, ale hře to dle mého soudu poněkud ubírá na zábavnosti a motivačním faktoru. Tahle hra prostě ani drobné chybky neodpouští. Musíte se vyznat v tom, jak pracuje fyzika motocyklu v reálu, jinak budete zpočátku dost tápat a potom si na zdejší zákonitosti spíš jen zvyknete. V nastavení sice lze navolit parametry hry tak, aby se jednalo víceméně o arkádu, ale ruku na srdce, alespoň možnost pádů a neasistované brždění by to pro realistický zážitek chtělo. Naštěstí je ve hře ale přítomen základní tutorial, který vám vysvětlí, jak správně zatáčet, jak správně pracovat s plynem a brzdami nebo jak zhruba volit stopu, takže ani naprostí začátečníci zde nebudou úplně ztraceni. Ale pokud to zvládnete, bude vám odměnou krásně plynulá a rytmická jízda, kdy bude radost s vaší motorkou jezdit.
Podobně jako v Moto GP zde totiž máte rovných sto úkolů, které zde ale nejsou jen tak pro to, aby se plnily.
Pro milovníky motocyklů bude ale tato hra představovat opravdový ráj. Podobně jako v Gran Turismu je zde i možnost své miláčky v mnoha směrech ladit, od nastavení tlumičů přes nastavení motoru a vzdálenosti převodových stupňů až po typy pneumatik. Hra je velkorysá i v oblasti nabídky motocyklů. Jejich škála se táhne od běžných silničních stopětadvacítek, přes závodní speciály, naháče, choppery, a endura až po motokrosová žihadla a cruisery. Celkem je ve hře plných 330 modelů od všech významnějších výrobců (Honda, Yamaha, Cagiva, ale třeba i Husquarna a BMW). Všedchny se samozřejmě dají ještě dál
upravovat a se všemi se dá přirozeně i závodit. Nabídka je tedy příjemně pestrá a dá se říci, že v tomto ohledu se RSII Gran Turismu docela dokáží vyrovnat. Možná jen tratí mohlo být ještě o něco více, ale je sympatické, že se zde závodí jak na sterilních závodních okruzích, tak i na tratích vytyčených ve městech, městečkách nebo na běžných dopravních komunikacích. Asociaci s GT ale vyvolává i hlavní režim hry. Tam vstupujete vždy do nějaké skupiny závodů, v nichž je samozřejmě vaším cílem uspět co nejlépe. Musíme ale říci, že o něco zábavnější a více motivující se nám zdál režim Battle 100. Podobně jako v Moto GP zde totiž máte rovných sto úkolů (každý s jiným motocyklem!), které zde ale nejsou jen tak pro to, aby se plnily, ale představují jakousi výzvu pro vás jako začínajícího závodníka. Na počátku se nacházíte na konci stovky jezdců v pomyslném žebříčku a v rámci těchto úkolů se s nimi utkáváte, přičemž v případě úspěchu se mimo jiné posouváte výš v závodní hierarchii. Jezdíte zde jak na silničních motorkách, tak i v terénu a vaši oponenti vás vyzývají jak po jednom, tak k závodům proti početnějšímu startovnímu poli. Režim Battle 100 se tak stává poměrně pestrou záležitostí, která velmi oživuje standardní postup trénink-kvalifikace-závod v hlavním módu.
Celkově tak působí Riding Spirits II hodně rozporuplným dojmem.
A když už to bylo zmíněno, trénink a kvalifikaci rozhodně nepodceňujte. Rozhodně ne v případě, že chcete vítězit jako Valentino Rossi. Ale to vám určitě dojde v okamžiku, kdy se vám hned první závod vyhrát prostě nepovede. A to věřte, že nepovede. Budete si totiž muset lehce zvykat i na ovládání, které sice není nikterak špatné, ale vzhledem k míře místního realismu si budete muset na zdejší zákonitosti více zvykat. Pro mě osobně pak RSII jsou první závodní hrou, kde jsem dobrovolně upřednostnil ovládání levým analogem před směrovými šipkami. Na šipkách se to totiž hraje hodně špatně. Lehčím zklamáním pak je i umělá inteligence soupeřů, která opět není nijak odbytá a ve většině případů funguje víceméně v pohodě, ale pokud se na rovném úseku po rychlejší zatáčce, která mě vynesla dost daleko do kačírku, vracím zpět na trať (opět opakuji, že dost daleko od zatáčky a z dost velké dálky) a někdo ze soupeřů mě prachsprostě sejme, nemohu se o tom nezmínit. Spíše jako klad ale v tomto případě hodnotíme skutečnost, že v nejranějších fázích hry zajedete pole-position i s docela ubohým časem, do kterého se vám přičetl i jeden lehčí pád. Ale nebojte, v závodě vám už soupeři nedají zadarmo ani centimetr tratě. Nehledě na to, že postupem ve hře začíná přirozeně přituhovat i v kvalifikacích.
|
Co se týká technického zpracování, běžní hráči určitě nadšeni nebudou (a vlastně ani žádní jiní). Hra vypadá přesně tak, jak je dnes docela v módě říkat: ne moc detailně, ale funkčně. Opravdu, pastvu pro oči hledejte jinde, tady vám musí stačit, že uvidíte trať, na ní dokážete identifikovat motorky a kolem tratí občas docela pěkně ztvárněné okolí. Co ale v případě takovéto simulace opravdu zarazí je fakt, že pokud spadnete a namíříte si to rovnou k vymezujícím kuželům (konkrétně pak na okruhu Suzuka West), ty se ani nepohnou a co více, pokud do nich vrazíte ještě v sedle motocyklu, pak je nejvyšší čas vybírat si pohodlné místo k dopadu. Nepotěší ani zvuky. Osobně sice jel na pořádné motorce asi málokdo, ale i nám laikům musí přijít divné, že některé modely znějí jako akustický průměr mezi vysavačem a východoněmeckým Simsonem.
Celkově tak působí Riding Spirits II hodně rozporuplným dojmem. Na jednu stranu prudká simulace reality, na druhou stranu poněkud nízký ohled na davy hráčů. Tuto hru tak můžeme s klidným svědomím doporučit jen těm, kteří jsou si jisti, že motorky jsou jejich gusto a nebude jim vadit poněkud delší doba potřebná k osvojení si všech návyků. Je to ale škoda, protože RSII rozhodně mají co nabídnout. V tomto případě je ale každá rada drahá, takže se po delší době opět uchýlím k doporučení, abyste si RSII nejprve vyzkoušeli v prodejně a podle toho se o případné koupi rozhodli. Mně osobně jako „závodníkovi“ se hra docela líbila, ale nějak jsem tam necítil nic, co by mě zde uchvátilo.
| Riding Spirits II | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
