Národ Vrecoslavů slaví jedno vítězství za druhým. Od doby, kdy měl jednu jedinou ubohou armádu ve své rodné zemi na území Velké Moravy uplynulo již poměrně hodně času a nyní se jeho bitvy odehrávají v celosvětovém měřítku. Jeho modře oděná armáda svádí nelítostné boje s ostatními velmocemi, které mají obsazeny jednotlivé státy světa a ve většině případů jsou její tažení úspěšná. Vojska Vrecoslavů spolu s dobitými územími pomalu, ale jistě sílí, zvyšuje se také jejich počet a soupeři začínají mít obavy. Až dosud šlo každému z nich o jejich vlastní prospěch, když však vidí sílu protivníka, spojují se a vysílají vojska k jeho oslabení. Žel bohu pro ně marně. Namísto toho, aby připravili o cenné síly Vrecoslavovy lidi, narážejí na železnou zeď zkušené pěchoty a jízdy v modrých uniformách a na své straně zaznamenávají cenné ztráty. Vrecoslavové opět vítězí. Modré vlaječky zasazené v jednotlivých světadílech přibývají a na papírových mapkách se to modrá čím dál víc. Celý svět je postupně obsazován vojsky a lidé v obsazených územích se tím pádem dostávají pod vládu Vrecoslavovy říše. Nereptají, naopak díky jeho vojevůdcovským schopnostem se s chutí pouštějí do boje a posilují jeho armády. Je to tady, svět je dobit. Vrecoslavové porážejí své protivníky a veškeré kolonie se tak rázem stávají jejich. Nic však netrvá věčně...
Pomalu, ale jistě jsem se přepnul z virtuální do naší reality, abych mohl vskutku zodpovědně poreferovat o strategické hře Risk 2 od Microprose. Jak jste již asi poznali, jedná se o dobyvatelskou strategii, v níž však nenajdete ani jednu akční scénu,
ale pouze a jenom část určenou k taktizování a následné interaktivní filmečky znázorňující boje. Kdo tedy čekal, že postaví továrny na vojáky a vydá se dobývat svět, bude tedy jistě zklamán a pokračování v četbě této recenze pro něj bude nejspíš zbytečností. Stratéga tělem i duší jsem však těmito slovy jistě potěšil a věřím, že nejinak tomu bude i níže v této recenzi.
Risk 2 je předělávkou deskové hry, které většina z nás jistě dobře zná. Nejblíže se podobá asi Diplomacii (recenze zde), jejíž elektronická podoba spatřila světlo světa někdy před čtvrt rokem a jejím publisherem bylo, stejně jako v tomto případě, Hasbro) - vaším úkolem je dobýt celý svět, přičemž tentokráte už nebudete kooperovat s dalšími hráči, ale pojedete na svou pěst a jen vaše schopnosti vám pomohou dosáhnout kýženého cíle. Nebude to rozhodně lehké a mozek všech, kdož se k Risku 2 dostanou, se bude jistě mnohdy při přemýšlení přehřívat, nicméně možné to pochopitelně je.
Po spuštění hry a vybrání si jedné z možností (klasické boje, kdy jedete od začátku a všichni mají stejné síly, tournament, kdy jde o sérii bitev a sametime, v němž se dostanete do počítačem předem vygenerované, již rozehrané mapy a máte za úkol s obdrženou armádou dokázat porazit protivníkova vojska) se před vámi objeví mapa světa, na níž máte kolečkama příslušné barvy znázorněno, které státy patří vám a které soupeřům, přičemž čísla v nich vyznačující znamenají sílu vojska. Vaším úkolem je samozřejmě ovládnout celý svět a všechna kolečka "obléci" do vaší barvy.
Dobývání světa funguje asi následujícím způsobem - na počátku máte armádu složenou z několika, na různých místech rozmístěných vojsk. Armáda má určitou sílu, která je udávána číslem. Vy pak máte před každým tahem možnost svá vojska v závislosti na obsazených územích posílit tak, abyste si počet států udrželi, případně zvýšili poražením protivníka majícího ve vlastnictví sousední kolonii. Na konci každého tahu pak můžete udělat jeden taktický pohyb, který se rovná přesunu vojsk z místa A na místo B tak, čímž sice oslabíte vysílající armádu, ale o vojska nepřijdete a posílíte vojsko, kam vybraní vojáci míří. Posilujete tím svou pozici v dané lokalitě a zajišťujete si klid pro příští tahy soupeře.
Když už jsem několikrát nakousl systém bojů, je na čase, abych vás o něm informoval o něco podrobněji. Kdo by očekával, že bude mít nějakou možnost ovlivnit svá vojska při jednotlivých bitvách o daná políčka, šeredně by se mýlil. Systém bojů je totiž vyřešen tak, že házíte kostkou, přičemž vyhrává samozřejmě ten, kdo má vyšší číslo. Jedním hodem pak můžete zabít maximálně dva vojáky (za podmínky, že vy i soupeř máte dva střelby schopné bojovníky), v případě, že jsou vaše čísla shodná pak vyhrává bránící se strana. Ne každého by ale bavilo půl hodiny sledovat točící se kostky a zastavovat je ve vhodném okamžiku, proto je můžete vypnout, čímž docílíte toho, že po zmáčknutí příslušného tlačítka "roll" v pravém dolním rohu obrazovky uvidíte přímo číslo, které vám padlo a také příslušnou barvou a šipkou znázorněno, kdo koho sejmul (respektive které vojsko zastřelilo někoho z nepřátel). Upřímně řečeno, je ale hodně frustrující, když nemůžete pořádně ovlivnit boje a ačkoliv jdete do boje s osmičlennou armádou,
tři ochránci kolonie vám ji rozpráší, ani nevíte jak, nebo naopak, bráníte-li s deseti vojáky a čtyři nepřítelovi pěšáci vám je postřílí, máte v tu chvíli chuť rozdrtit nejen protivníkovu armádu a vymést ho z mapky světa, ale také váš počítač.
Grafika je udělána hodně dobře. Ačkoliv jistě nebyla tak složitá, jako například v klasických akčních strategiích, o čemž svědčí jedna základní mapa, několik oken s hláškama, grafické znázornění bojů a filmečky po výhře či prohře, je udělána stylově, vkusně a pěkně. Stejně tak je to i s ozvučením, které odpovídá době, v níž hrajete (v menu a po bojích hraje jednoduchá hudba, která vám nabudí atmosféru bojů, byť ve hře samotné jsem ji neslyšel).
Končený verdikt bude v případě Risku docela těžký. Hra je určená pro čistokrevné stratégy, to už jsem řekl. Nenajdete v ní ani špetku akce, to jsem také řekl. Dále jsem zmínil, že se jedná o předělávku deskové hry, která je však zpracována doslova bravurně. Na co jsem ale neupozornil je ale délka (respektive krátkost) hry a byť má hra atmosféru, po docela krátké době (v mém případě asi po třech dobytích světa) vás přestane bavit. Hru proto doporučuji jen čistokrevným stratégům, kteří od ni však nemohou čekat zábavu na dlouhé večery, ale spíš občasné odreagování se od současných komerčně úspěšných strategických titulů, neboť nepopírám, že vás hra nebude po čase opět přitahovat, nepředpokládám však, že byste u ní vydrželi o něco déle, než dříve, čili jednu či dvě úspěšně dohrané hry.
| Risk 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
