|
Ač se to možná v době vydání nezdálo úplně pravděpodobné, hra Commandos v mnohém ovlinila řadu projektů, které přišly po ní. V podstatě definovala novou škatulku taktických strategií, kde hráč ovládá malou skupinku vojáků s různými schopnostmi, čímž se zároveň celá věc přibližuje principům logických her a la Lost Vikings. Dobrý nápad a roztomilé zpracování znamenalo neméně roztomilé a dobré prodeje – a tak není divu, že přišel díl druhý, chystá se třetí pokračování a vyšla také řada na první pohled až okatě původní hru napodobujících klonů. Mezi ty nejznámější se řadí například pěkný Star Trek: Away Team, kvalitativně vynikají především westernoví Desperados. A o ty nám právě nyní půjde – či, abych byl přesný, o jejich autory. Příběh Johna Coopera a padoucha jménem El Diablo totiž vznikl v mozcích stejných lidí, kteří se podíleli i na Robinu Hoodovi. Spellbound Studios, jak by se podle výběru témat mohlo zdá, nejsou ani z USA, ani z Velké Británie, nýbrž z Německa. Ani bych o tom nemluvil, kdyby se to neprojevovalo v některých typických znacích, jako je maniakiálně detailní a až kýčovitě roztomilá komiksová grafika
či detailní propracovanost hry. A to není vše. Už z prvních nehratelných ukázek na nás dýchla ta správná hoodovská atmosféra, první dojmy z hratelné demoverze se pak nesly ve stylu "dlouho nás žádná hra takhle nepobavila". A protože jsem si při hraní plné verze opět po delší době vyzkoušel noční zapářky končící nevěřícným pohledem na hodiny ukazující asi tak o tři čtyři více, než by mělo podle všeho být, ponese se následující recenze v duchu obdivném až oslavném.
Něco málo k příběhu
Nepředpokládám, že by bylo nutné nějak zvlášť rozebírat hoodovskou legendu. Krátký úvod do příběhu však jistě neuškodí. Situace v anglickém království je asi následující: král Richard Lví srdce je na křížové výpravě a moc si zatím přivlastnil jeho nevlastní bratr Jan. Pod jeho ne zrovna pevnou rukou se země dostala do totální anarchie. Zlotřilí šlechtici ždímají z poddaných robotníků poslední peníze, vesnicemi projíždí zbrojnoši strašlivého a obávaného šerifa z Nottinghamu, všude vládne bída a strach. Do tohoto prostředí se vrací hlavní hrdina příběhu: Robin z Locksley, neboli Robin Hood. Už ve hře si prožijeme jeho útěk do Sherwoodského lesa, záchranu některých budoucích členů jeho zbojnické bandy, setkání s láskou Marian. Brzy se příběh rozvine do nečekané šíře a my budeme v roli jednotlivých zbojníků pořádat lesní přepadení,
okrádat šerifovy muže, zachraňovat nevinné oběti a v samotném závěru dojde i na hlavní padouchy.
Co nám hra nabízí
Robin Hood je příběhově založená hra, která nám nenabídne nic než jednu dlouhatanánskou kampaň čítající rovných čtyřicet misí. Kampaň není úplně lineární, občas dostanete na výběr mezi dvěma větvemi příběhu a bude na vás, kterou splníte dřív (nicméně postupem času dojde i na tu, kterou jste zatím vynechali), o tom, zda a koho budete v lese přepadat, pak rozhodujete zcela svobodně. Celkem tak budete čas trávit třemi činnostmi: manažování členů party v Sherwoodu, pořádáním krátkých přepadení a plněním dlouhých, s příběhem souvisejících úkolů. Vždy začínáte ve své základně ukryté hluboko v lese. Vyberete si misi, hra vám následně řekne něco ve stylu "můžeš si vzít tolik a tolik mužů, jeden z nich musí umět páčit zámky". Vy na základě této informace a vlastního úsudku vyčleníte komando, které akci podnikne, a ostatním rozdělíte úkoly – někdo bude vyrábět šípy, jiný zase pěstovat léčivé byliny, někdo se bude cvičit v boji, jiný v lukostřelbě – a někdo bude třeba opékat kančí kýty nad ohněm. Výsledky jejich práce pocítíte po návratu z mise.
|
|
Robin Hood - kdo by neznal Robina z Locksley, věrného služebníka spravedlivého a mocného krále Richarda Lví srdce? Robin je charismatickým vůdcem celé skupiny banditů z Sherwoodu, jeho nejoblíbenějšími zbraněmi jsou dřevěné hole, které používá při přepadeních v lese, meče, kterými bojuje ve městech a dlouhatánský luk, se kterým to umí setsakramentsky dobře. Jeho speciální schopnosti jsou tři: umí omráčit nepřítele pouhou ranou pěsti (jakožto věrný předchůdce neméně spravedlivého Old Shatterhanda), je z celé skupiny nejhbitější, a tak může šplhat po popínavých rostlinách a dostat se na nedostupná místa a může hodit malý měšec zlaťáků a odlákat jím pozornost stráže.
Lady Marian - Robinova láska se do Sherwoodského lesa nepřestěhovala - podporuje tlupu zbojníků jako členka královského dvora. Čas od času se k vám ale připojí i na misi a později... ale to nebudu prozrazovat. Ačkoliv bojuje nerada, nosí sebou vždy krátký meč a luk pro případ potřeby. Mezi její nejužitečnější speciální schopnosti jistě patří léčitelství, díky kterému může využít po úrovních hojně se válících zelených bylin k urychlenému zahojení bitevních šrámů. Hodit se určitě bude i její vycvičený sluch a schopnosti špionáže.
Přepadáme nevinné pocestné
Ačkoli jich je co do kvantity více, jsou mise, kdy v Sherwoodu přepadáte "chudé" a "počestné" pocestné spíše jen takovým příjemným zpestřením, neboť čas u nich strávený se s tím, který vám zaberou příběhové mise, nedá vůbec srovnávat. Každé přepadení probíhá podle podobného scénáře: lesem projíždí někdo, kdo má u sebe hodně peněz: bohatý a zkorumpovaný kupec, šerifova pravá ruka, výběrčí daní či někdo úplně jiný. Hra na něj a jeho ochranku nachystá spoustu pastí a je na vás, kdy je spustíte – provádí se to střelbou z Robinova luku do připravených terčů na stromech. Abyste měli představu, uvedeme si příklad: lesem projíždí bohatý kupec. Nejprve mu zničíte vůz chytře zamaskovaným výmolem. Kupec se lekne, odběhne se svou ochrankou na druhý konec mapy a jeho muži se rozmístí po úrovni. A vy jdete a snažíte se dostat k vozu a zbavit se dotěrných nepřátel – můžete je třeba zavést na místo, kde se chytí do klasické sítě, spadnou do jámy, nebo na ně vyskočí tři maskovaní lučištníci a nasázejí do nich šípy jako do jehelníčku než vůbec stačí říci "Přepadení!". Velikost úrovní, kde se přepadení odehrávají, není přehnaná a s trochou štěstí s nimi můžete být hotovi i za pět minut. Nevadí proto ani tolik, že se pasti docela opakují a brzy nastoupí stereotyp.
Je čas na pořádnou akci
Život obyčejného zbojníka se možná skládá jen z bitek v lese a přepadání pocestných za pomoci rafinovaných pastí, Robin Hood ovšem není žádný obyčejný zbojník. Jeho hlavním úkolem není přesně ve stylu socialistické rétoriky "bohatým brát a chudým dávat", ale získat si zpět svou moc, majetek a připravit půdu pro návrat krále Richarda. A to nepůjde jinak, než nakopáním zadnic dvou velice mocných postav: samozvaného zrádcovského krále Jana a jeho "věrného" šerifa z Nottinghamu. Příběhové mise se odehrávají v pěti prý historicky věrně zpracovaných městech: Lincolnu, Derby, Leicesteru, Nottinghamu a Yorku. V nich plníte různorodé úkoly, jednou máte nalézt dům, kde bydlí Marian, jindy je vaším cílem osvobodit Stutleyho a jeho kumpány či vyvést z temné kobky vlastního hradu lorda Godwina a pomoci mu zbavit hrad zrádcovských vojáků. Dá se říci, že když už autoři nepopustili uzdu své fantazii u příběhu (navíc je otázka, zda by to bylo pro dobro věci), vyřádili se při převádění Robinova boje za spravedlnost do hry. Jinak řečeno, design misí je zcela perfektní a zaručuji vám, že se i přes jejich velký počet (celkem je jich 40, ale do tohoto počtu se počítají i přepadení) nezačnete nudit a hru neodinstalujete dříve, než ji po dvou desítkách hodin konečně dotáhnete do konce. Tvůrci byli limitováni počtem prostředí, přesto je dokázali ozvláštnit.
Někomu by se zdálo hloupé vracet se třikrát do stejného hradu, ale co když jednou odtamtud budete ve dne utíkat, jednou se tam budete plížit pod rouškou tmy, abyste osvobodili zajatce a potřetí se tam vrátíte kryti mlhou za splněním úkolu úplně jiného ražení?
Postavy a nepřátelé
Protože se jednotlivým postavám blíže věnujeme v tabulkách obklopujících tuto recenzi, nebudeme se o nich v tomto místě příliš rozepisovat. Snad jen: nemusíte se bát. Skutečně se potkáte se všemi známými členy Robinovy bandy: velkým Malým Johnem, sympatickým, byť poněkud obézním bratrem Tuckem, zlodějíčkem Stutleym, statečným Willem Scarlettem i Robinovou láskou Marian. Dále budete moci do své party přibrat řadu jiných, pro příběh nedůležitých banditů, kteří mají také své zvláštní schopnosti (vždy ale jen dvě, zatímco hlavní charaktery mají po třech, takže se vyplatí brát na mise spíše je). Ve většině úrovní potkáte řadu neutrálních NPC postav. Obyčejných obyvatel si všímat nemusíte, někteří z nich si s vámi ale chtějí promluvit – ty nevynechávejte a neignorujte, většinou pro vás mají nějaký zajímavý nepovinný úkol. Kapitolu samu pro sebe tvoří žebráci. Ti vám prozradí za malý úplatek jednu velmi užitečnou informaci, a tak se jejich návštěva určitě vyplatí.
|
|
Malý John - Malý John je navzdory svému jménu největším a nejsilnějším členem celé zbojnické party. Jak k němu Robin přišel? Jednoho dne ho zachránil z trosek jeho rodné vesnice, kterou právě plundrovali šerifovi muži. John se jim jako jediný dokázal postavit a měl za to být potrestán - mezitím byl ale zachráněn Robinem. Malý John nebojuje ničím jiným, než dřevěnou holí, se kterou ale zasazuje strašlivé rány. Mimoto umí omráčit nepřítele ranou pěsti, umí nosit mrtvá či omráčená těla, umí prosit o milost (užitečné, že? :o) a když je třeba, udělá ze sebe "živé schody" - někdo může přes jeho záda vyšplhat třeba na jinak nedostupnou střechu.
Bratr Tuck - Bratr Tuck je zpovědníkem Lady Marian, ve hře ho potkáte takřka na začátku a pak až zase docela pozdě, takže vám raději nebudu nic moc prozrazovat o okolnostech, za jakých se k vám připojí (vyžblebtnul bych tak zápletku jedné z nejhezčích misí hry). Nicméně zpět k tomu co umí. Umí velmi dobře pojídat kančí kýty, což není tak úplně bezúčelné, jelikož si tím léčí šrámy na svém špeky oplývajícím těle. Proti nepřátelům se určitě bude hodit jeho pohozená lahvička se samohonkou - takový ožralý nepřítel hned bojuje jinak... Nepříjemná jsou i vosí hnízda, která hází, obrovsky užitečná je jeho schopnost spoutat omráčené nepřátele. V případě nouze se brání palcátem.
Co se nepřátel týče, setkáme se s mnoha typy zbrojnošů, od základní chabě vyzbrojené milice, přes pěší rytíře v plátovém brnění až po strašlivé jezdce na koních či královské stráže. Nechybí ani lučištníci a vojáci s kuší. Jejich umělá inteligence je na slušné úrovni. V zásadě funguje na dvou pilířích: mohou vás vidět či slyšet. Když se tak stane, začne jim nad hlavou blikat malý zelený otazníček. Když se okamžitě neutišíte nebo nezmizíte z dohledu, stane se z něj otazníček žlutý, oranžový a červený. Červený otazník znamená, že vás vidí – a dle situace buď vyrazí proti vám s bojovým pokřikem, nebo se otočí opačným směrem pro posily. Naštěstí zde funguje možnost podobně jako v Commandos zjistit, kam se právě strážný kouká a jak daleko dohlédne.
Netradičně zpracovaný boj
Čas od času se stane, že se přes nepřítele nedostanete pomocí tichého omráčení zezadu, ale budete si to s ním muset rozdat "na férovku" (což neznamená "ty jsi jeden, nemáš nic, my máme nože a je nás deset" jako v okolí Holešovické tržnice v pozdních nočních hodinách). Boje jsou v Robinu Hoodovi zpracovány poměrně originálně a zajímavě: střelba na dálku probíhá stejně jako speciální akce:
vyberete ji z nabídky, najedete myší na cíl a hra vyhodnotí, zda je možné ho zasáhnout, a podle toho vám ukáže buď zelenou šipku nebo červenou. Vy se podle toho rozhodnete, zda vystřelit, či nikoliv. To by nebylo nic tak zázračného, je tu ale ještě boj na meče/hole/palcáty. Ten probíhá tak, že stisknete tlačítko myši a vytvoříte tažením kurzoru nějakou zajímavou křivku. Vaše postava pak mávne svou zbraní přesně podle této křivky. Můžete tak vytvořit různé efektní i efektivní komba, zbavit se více postav, zprostředkovaně tím i rozhodnout, zda nepřítele omráčíte či rovnou zabijete (i když mečem nikoho neomráčíte a abyste někoho zabili klackem, musíte mít hodně velkou sílu). Jinak je ovládání standardní, myšoidní, podobně jako v ostatních hrách stejného typu se vyplatí používat klávesové zkratky, které si – díky bohu! – můžete sami nastavit.
Audiovizuální zpracování
Nerozebrat zvuky a grafiku je považováno za pořádný recenzentský lapsus, takže se raději nebudeme pokoušet se nezbytnému technologickému odstavečku vyhnout. Grafika hry je 2D, což považujeme – a teď pozor – ZA OBROVSKÉ PLUS! Jen těžko si dovedu představit, že by někdo vytvořil ve 3D prostředí grafiku tak maniakiálně detailní, roztomilou a precizní. Ze screenshotů to asi sami posoudíte nejlépe,
ale věřte mi, že stejně jako nemají chybu statické objekty, nemají chybu ani animace postav a videosekvence.
Hra obsahuje několik na první poslech poměrně nevýrazných hudebních stop, které vás budou provázet po celou dobu. Brzy si na ně zvyknete a budete jejich příjemný doprovod považovat za samozřejmý. Na zvucích v podstatě není co zkazit – a tak není divu, že Spellbound ani nezkazili. Ozývá se klapání těžkých bot strážných, třeskot meče o meč, svistot vystřeleného šípu – všechno přesně tak, jak si to asi představujete. Namluvení bych hodnotil jako lehce nadprůměrné, byť některé hlasy mi přišly, že až příliš přehnaně vyjadřují charakter mluvčího – dobrý lord Godwin tak podle hlasu vypadá jako senilní dědek, který se ani neumí pořádně vyžvejknout, což není zrovna realitě odpovídající obraz.
Chyby a nedokonalosti
Zatím byste mohli nabýt dojmu, že je Robin Hood: Legend of Sherwood hra zcela dokonalá bez jediné vady na kráse. Ačkoliv se beze všech pochyb jedná o vynikající titul, nějakou tu mušku jsem přeci jen objevil. Je hezké, že si můžete zazoomovat či odzoomovat obraz,
ale efekt "rozpliznutí" je zde snad ještě větší než u tímto nechvalně proslulého Industry Giantu 2, a to je co říct. Vážnější problémy se ale týkají hratelnosti, či spíše doby hratelnosti. Kampaň má 40 misí, což je docela dost, ale za nějakých 20 – 25 hodin je stejně pokoříte a nebudete mít co dělat, protože nelinearita hry je příliš malá na to, aby vám stálo za to hrát zase znovu od začátku a jiný mód pro jednoho hráče, natož multiplayer, hra neobsahuje.
Jenom tyto chyby nakonec zabránily tomu, aby hodnocení přelezlo magickou hodnotu devadesáti procent. Nicméně na závěr musí zaznít jediné: neberte nedostatky v předposledním odstavci příliš vážně a zvlášť jestli se vám líbili Commandos, Robina Hooda si určitě pořiďte. Zklamáni rozhodně nebudete.
|
|
Will Scarlett - Will Scarlett je Robinův bratranec, silný a statečný mladý muž. Svou přezdívku si vysloužil tím, že nalezl zálibu v nošení červeného oblečení (jinak je ale normální, nebojte). Jeho jedinou zbraní je řemdich, jeho schopnosti jsou už ale variabilnější a o poznání užitečnější. Když nepočítám schopnost dorazit omráčeného nepřítele (k tomu by se přece člen Robinovy bandy nesnížil!), umí ještě používat katapult, umí škrtit protivníky a umí se krýt proti nepřátelským šípům pomocí svého štítu.
Stutley - Stutley je první postavou, která se k Robinovi přidá, a to poté, kdy ho zachrání ze šibenice. Právě on byl původně vůdcem zbojníků z Sherwoodu, avšak - jak už asi tušíte z předchozí věty - nepříliš úspěšným, a tak Robinovi rád své místo přenechá. Bojuje zručně se sekerou, avšak jeho síla není v boji. Je důležitý pro svou schopnost svazovat omráčené nepřátele, když je třeba, umí se vydávat ze žebráka a oklamat tím nepřátele, může vyprovokovat vojáky házením jablek a umí také chytat větší množství protivníků do sítě.
| Robin Hood: Legend of Sherwood | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
