Nikdo z hráčů asi nezapomene na hru Frontier. Hit éry osmibitů, vektorová grafika, nekonečný vesmír, zkrátka hra pro věčnost. Dodnes unikát, jaké se rodí jednou za epochu. Těžko zapomenout také na TES II: Daggerfall. Na PC zázrak, který prostě nešlo celý prochodit. Neustále generoval nové dungeony a obří exteriérový herní svět. Také unikátní nekonečno. Zkuste si představit křížence těchto her. Že to jde jen obtížně? Ono se to ale opravdu podařilo.
Rogue Galaxy si totiž tak trochu vybírá z obou těchto her. Za kormidlem sedí velmi schopní chlapci z Levelu 5, jejichž obdivovaný obrovský a překrásný svět Dragon Questu VIII pro PS2 se stal obdivovaným megahitem. Dokonce si z něj převzali i propracovaný cel-shading, který perfektně pro potřeby Rogue Galaxy vyhovuje. A samozřejmě megalomanskou touhu. Vždyť otevřený svět DQ VIII s jeho nádhernými stromy a vlnící se travou, překrásnými městy i postavami, obdivují takřka všichni hráči.
Nebylo by to japonské RPG, kdyby se nemíchala naprosto nesouvisející prostředí a období.
Původně neměli tvůrci žádný skromný cíl. Chtěli stvořit v jistém směru pokořitele Frontiera. Jejich vesmír měl být totiž také nekonečný, ale pak japonský cit pro důkladnost nakonec omezil touhy na „pouhou“ galaxii, čímž bylo možné se vyhnout náhodnému generování světů a zachovat unikátnost každého z nich. A vyplatilo se to. Platí, že někdy méně bývá více. Zvláště když to slovo méně musíme dát do obrovských uvozovek.
Nebylo by to japonské RPG, kdyby se nemíchala naprosto nesouvisející prostředí a období, a tak se není ani čemu divit, že se ocitáme ve světě, kde jsou vesmírní piráti, kteří brouzdají kosmem na těžko uvěřitelné raketové superplachetnici, která jinak ovšem vzhledem jako kdyby vypadla z příběhu středověkého piráta Černého korzára. Do toho pochopitelně supertechnologie, roboti, kouzla, monstra, onen geniální konglomerát japonského neskutečna. Hra vypadá skutečně jako kreslený film, planety jsou
plné fantastických měst, ale i hustých lesů, kde všude čekají dobrodružství. Grafika přitom oplývá tak neuvěřitelným množstvím detailů a takovou volností pohybu, že to vyráží dech. Na slovo loading, které tolik pije krev hráčům
Oblivionu, můžete zapomenout. Streaming je odvedený tak profesionálně, že vyběhnete z domku na náměstí, branou do okolní přírody a ani jediné okénko loadingu, žádná zadrhávání.
Pochopitelně není možné předpokládat, že se setkáme s otevřeným prostorem typu Dragon Questu VIII. To už bychom toho po tvůrcích chtěli příliš. I ta nejrozlehlejší prostranství jsou ohraničená, ovšem natolik šikovně, že nenarazíte na neviditelné bariéry, které jsou prokletím jinak naprosto geniální Grandie III. Výborně vyřešili tvůrci lesy, kde prostě do křovin vběhnout nelze, ale ani se tomu nedivíte, jako to poměrně dost iritovalo u Resident Evilu 4. Inu, cel-shadová grafika má nesčetně výhod. To, co by v realistické vypadalo nešikovně, cel-shading krásně zastře.
Nechte se nést hvězdným větrem po galaxii.
Také postavy vypadají tak podrobně, že s úžasem smekáte nad jejich detailností a i když je ve hře možnost pohledu vlastníma očima, nějak vám nedojde, že přece jenom náměstí bývají mimo období moru či těsně pofrontového období přece jen poněkud zaplněnější. Když už byla řeč o Oblivionu, nedá mi právě tento drobný nešvar z jinak geniální hry nepřipomenout. Podobně "zalidněné" jako v Oblivionu je to i v Rogue Galaxy. Když se projdu oproti tomu jakýmkoliv městem Final Fantasy XII, tak si připadám jak na Václaváku uprostřed turistické sezóny. Tím nechci Rogue Galaxy po technické stránce shazovat, prostě každá hra si šetří výpočetní výkon na to, co autoři považují za důležité, a je fakt, že potýkat se s Final Fantasy XII je patrně pro veškeré dosud vyšlé hry docela problém. Přesto až budete moci srovnávat oba tituly, Rogue Galaxy skutečně vychází z hlediska vizuálního dojmu s naprosto čistým štítem.
Dost o vzhledu. Boje. Ačkoliv jsme v typickém japonském RPG, bojuje se tu tvrdě akčně. Tedy meče a palné zbraně. Samozřejmě se spoustou RPG prvků, ale tentokráte se sází trochu více na šikovnost prstů. Hrdina naštěstí nechodí sám, takže máte AI pomoc, která se, nemá si cenu nic namlouvat, pořádně hodí. Trochu mi vadí, že se na boj není možné připravit, nejsou tu sice typické
náhodné souboje, vše běží v enginu hry, ale i tak bych uvítal možnost více stealth prvků.
Rogue Galaxy je v každém případě pastvou pro oči lidí, kteří si potrpí na originální design. Města a jednotlivé planety jsou naprosto unikátní, také raketová kosmická plachetnice působí dost impozantně. Je pravda, že zatím nejunikátnější létadlo od doby Final Fantasy IX je jednoznačně létající kolesový parník se třemi mohutně dýmajícími komíny z chystané Final Fantasy pro Nintendo Wii a nepopsatelné létající "cosi" z FF XII s plachtami, kolesy, vrtulemi a křídly, ale ani Rogue Galaxy netrpí nedostatkem originality. Kdo si například myslí, že hrůzu může
budit ostrozubý dinosaurus pouze v CGI pojetí, tak se v Rogue Galaxy přesvědčí o opaku. Grafika tu totiž připomíná natolik
kreslený film, že vás to snadno vtáhne do nesmírně autentického prožitku děje. Jak známo, síly kresby a kresleného filmu jsou si právě japonští kreslíři dobře vědomi a v realistickém filmu až komicky působící reálie zde naprosto nevadí. Kdo má zkušenost s unikátním mixem CGI a kresleného filmu v podobě snímku "Wonderfull Days", je v obraze. A tak vám v Rogue Galaxy vesmírní
piráti nepřijdou nijak komičtí, sledujete s poklidem, jak jejich raketová galeona proskakuje časoprostorovými branami mezi hvězdami, těšíte se jednoduše řečeno na další a další dobrodružství, která děj přinese. Užíváte si dalšího skvostu ze země vycházejícího slunce a zkracujete si tak příjemně čas čekání na patrně nejambicióznější hru této generace herních konzolí po Shadow of the Colossus, Final Fantasy XII.
Původně neměli tvůrci žádný skromný cíl. Chtěli stvořit pokořitele Frontiera.
Nechte se tedy nést hvězdným větrem po galaxii, leťte na vlnách fantazie po oceánu nekonečna, ze kterého si Rogue Galaxy nabrala plnými dlaněmi. A až už nebude ve vesmíru žádné dobrodružství, které byste neprožili, až zanecháte nesmazatelný otisk
na planetách, které jste navštívili, až projdete všemi těmi lítými boji, pak budete mít sotva čas chvilku vydechnout a jako úder bucharu na vás dopadne nejambicióznější JRPG všech dob, naprosto nenapodobitelná Final Fantasy XII. Hra, kvůli které stojí za to si pořídit japonskou verzi a jen se kochat těmi nejdokonalejšími interiéry a exteriéry, jaké spatřily dosud oči hráče. Zatím vztyčte plachty a vydejte se do kosmu s Rogue Galaxy. Litovat nebudete.
Index očekávání: 95%
