|
Představte si následující modelovou situaci. Mladý, nadějný vývojář V naprogramuje takřka sám originální hru H a nabídne ji distributorovi D. D se hra líbí a rozhodne se ji vydat. H sklidí úspěch a přinese V částku peněz P. V je spokojen a odolává nabídkám D na tvorbu pokračování H2. Raději sám vydává úplně nový titul T. I T sklízí úspěch, snad ještě větší než H, z čehož pro V plyne ještě mnohem větší obnos Q. D opět nabízí lukrativní smlouvu výměnou za vývoj pokračování kasovního trháku. V podléhá a nechává se přesvědčit k tvorbě T2. Ale co to? Kouzlo vyprchává a na T2 je na první pohled poznat, že jde o komerční produkt…
Myslíte si, že se něco podobného nemůže stát? Ale ano, protože pouze pohádky musí končit dobře, zatímco příběhu o Chrisu Sawyerovi a jeho Transport a Rollercoaster Tycoonu se to nepodařilo.
Říkám to velmi nerad, slova jen ztěžka opouštějí zhrzenou mysl, ale je to tak: Rollerocaster Tycoon 2 čpí taháním peněz z kapes natěšených pařanů na tolik sáhů, že se k němu soudný člověk snad nemůže ani přiblížit…
První dojmy a možnosti hraní
Když nainstalujete a spustíte Rollercoaster Tycoon 2, překvapí vás nemastné neslané intro, které je navíc úplně stejné, jako u jedničky. Následně na vás vyskočí menu, kde bystré oko odhalí první změny. Zatímco scénáře v RCT1 se vám otevíraly postupně, zde si můžete rovnou zvolit jednu z dvanácti misí lišících se obtížností. To není velké číslo, avšak je třeba vzít v úvahu ještě jeden bonbónek – šest realistických parků vytvořených podle skutečnosti. Společnost Six Flags poskytla svou licenci a vy si tak můžete vyzkoušet nejen řídit již funkční "šestivlaječkový" park, ale dokonce si postavit vlastní zábavní zařízení na stejném místě a zjistit tak, zda jste lepší designeři než ti, kteří se o to pokusili v reálném světě.
Nabídka to ani tak není zrovna největší, už jsem skoro přemýšlel, kolik procent za tuhle vadu RCT2 strhnu, když tu mé oko padlo na asi nejvýraznější novinku ve hře vůbec – editor vlastních misí. V něm si můžete vytvořit krajinku, postavit do ní třeba základy funkčního parku,
nadefinovat úkoly, všechno uložit a vystavit třeba na internetu, aby se ostatní mohli pokochat výsledky vašeho snažení. Práce s editorem je jednoduchá a intuitivní, snad mi jen u označování pozemku chyběla funkce označení libovolného množství políček kliknutím a tahem – neustále jako dement razítkovat plochu skutečně není nejideálnější řešení.
Když už jsme u editorů, zastavme se ještě u další vymoženosti, kterou RCT2 přináší. V editoru horských drah si můžete zcela zdarma postavit vlastní rollercoaster, vypilovat jeho design k dokonalosti beze zbytečných časových ztrát, uložit ho a následně ho využít v rozehrané hře. Zmínku si zaslouží ve stejné kolonce menu se nacházející správa horských drah, kde je můžete přejmenovávat a mazat, a utilitka umožňující koverzi uložené pozice na novou misi, kde máte možnost měnit základní údaje jako typ úkolu, délka trvání mise apod.
Co bude vaším úkolem?
Tímto se u mě RCT2 alespoň na chvíli omilostnil, ovšem stále jsem k němu přistupoval se značnou skepsí a nervozitou. A "nezklamal" mě. Když se totiž rozhodnete pro některou misi, odklepnete všechna otravná tlačítka a pustíte se do akce, přivítá vás úplně ta samá hra jako minule.
Časově omezené úkoly, kde máte do parku přivést určité množství lidí, zajistit jejich spokojenost na určité úrovni, či vybudovat park o určité hodnotě už nikoho nepřekvapí a po pravdě začnou brzy nudit. Invenci projevil Chris Sawyer v trochu jiném směru – tvorbě prostředí. Ani variabilita, kdy vás hra jednou zavede do prostor starého hradu, jindy zas do opuštěné a již nefunkční továrny, však nemůže zabránit stereotypu a zachránit nevalný dojem, který ve vás mise vyvolají.
Samotná hra se odehrává přesně v tom stylu, na jaký jste zvyklí z prvního dílu. Ne všichni ho ale nutně museli hrát (byť patří k největším klasikám, které zrodila poslední léta 20. století), takže si alespoň ve stručnosti pojďme základní principy RCT, potažmo tedy i RCT2 probrat.
Naši kolegové z Tiscali Games navštívili před nějakou dobou holandský park Six Flags. Fotky z jejich návštěvy naleznete na této stránce. V rámci recenze pak provedli zajímavé srovnání reálného parku Six Flags s tím vymodelovaným ve hře. Výsledek je přesvědčivý – všechny horské dráhy i jiné atrakce jsou na svém místě a designově odpovídají svým skutečným předlohám, jak dokumentují dva screenshoty, které jsme si z Tiscali vypůjčili (thx to jd & Mad Max). Inu – posuďte sami… |
|
Kolotoče, horské dráhy a obchůdky
Základem každého lunaparku jsou bezpochyby atrakce. Ty lze rozdělit do dvou základních skupin – atrakce menší, komornější, které mají předem danou podobu a na vás je jen, abyste je umístili, postavili vchod a východ, nastavili cenu za použití a případně ještě změnili barevnou kombinaci střechy či konstrukce. Patří mezi ně dětské kolotoče s nejrůznějšími roztomilými zvířaty, klasické autodromy, ale i divočejší šílenosti jako ruská kola, vikinské lodi nebo nejrůznější twistery. Jednotlivé atrakce se liší svým zaměřením – zatímco pomalejší kolotoče jsou určeny spíše dětem a starším osobám, rychlejší a divočejší atrakce jsou vhodné pro dospělé osoby s odolnými žaludky. Je záhodno myslet na obě skupiny a park vybavit rovnoměrně oběma druhy atrakcí. Jejich skladba je takřka kompletně převzatá z prvního dílu, i když několika nových budov se pochopitelně dočkáme (létající koberec, minigolf a další).
Když se vám omrzí stereotypní stavba domečků, je na čase pustit se do megalomanské stavby některé z desítek horských drah, které jsou v RCT2 k mání. Ta probíhá stejně jako dříve – začneme hlavní startovací plošinou (její délka určuje i počet vozíků)
a pokračujeme postupným přistavováním jednotlivých dílů s určeným směrem a sklonem. Nechybí ani speciální kousky jako nejrůznější loopingy. Tady si pozorný hráč všimne malého zlepšení – stavba pod povrchem je přehlednější a vy tak můžete snáz dosáhnout kýženého cíle. Přesto zůstává design vlastní dráhy záležitostí na delší dobu (chcete-li tedy mít rollercoaster kvalitní a vyvážený) a je k němu potřeba velké dávky prostorové představivosti. I proto se vám leckdy bude hodit možnost nepatlat se s vlastní velkostavbou, ale vybrat si jeden z předpřipravených designů a umístit ho do prostoru.
Ovšem pouze s atrakcemi si v RCT2 nevystačíte. Ostatně i na trapné Matějské jsou důležitým prvkem stánky s cukrovou vatou. V RCT2 musíte stavět tyto i řadu dalších stánků s občerstvením, jídlem a pitím a spoustou suvenýrů. Klasické obchody s balónky již známe, ale pár nových budov přeci jen přibylo i do této sekce (stánek se slunečními brýlemi nebo grilovanými kuřaty).
Poslední věcí, o jejíž stavbu se budete muset starat, je okolní krajina. Nezdá se to, ale estetická část je také velmi důležitá – a znám řadu lidí (především žen), kteří se v prvním díle výtečně bavili stavěním stromečků, soch, fontánek a nejrůznějších pitomůstek v egyptském, středověkém či hororovém stylu.
Krom toho, co již známe (veledůležité jsou především lavičky, odpadkové koše a záhonky s květinami), se dočkáme i několika nových schémat (třeba pirátské).
Bez lidí to není ono
V tuto chvíli byste již měli mít hotový park. Abyste ale měli jistotu, že se vám podaří udržet ho v chodu po delší dobu, je třeba najmout nějaké zaměstnance, kteří se vám o něj postarají. Základem jsou mechanici, kteří se starají o vaše atrakce, aby se neporouchávaly a neohrožovaly zdraví návštěvníků. Pak jsou to uklízeči, kteří udržují v parku rozumnou míru neuspořádanosti věcí, klauni, kteří baví svým uměním čekající ve frontách a bloudící nekonečnými cestičkami, a nakonec hlídači, kteří se po svém věnují vandalům a jiným nebezpečným živlům. Vzhledem k tomu, že své mužiky musíte pochopitelně čas od času platit, je třeba optimalizovat jejich využití, nenajímat jich zbytečně moc a určit jim vhodnou pracovní plochu, aby se vám jen tak zbůhdarma netoulali po parku.
Všechny budovatelské a designerské akce podnikáte za jediným účelem – abyste dovnitř dostali co největší množství návštěvníků a donutili je co nejdéle zde zůstat a utratit co nejvíce peněz.
K tomu si ještě můžete pomoci reklamní kampaní buď na celý park, nebo na nově otevřené atrakce, rozdáním nějakých lístků zdarma apod. Návštěvníci jsou, podobně jako v jedničce, osobnosti, každý má určité hodnoty vlastností, své preference (na některé atrakce zkrátka nevleze), určitý počet dolarů v peněžence – a vy můžete tyto údaje i údaje o momentálním stavu jeho mysli sledovat v tradičním okénku. Můžete si vyvolat i seznam atrakcí, které navštívil, v tomto směru jsou ale užitečnější globální statistiky u jednotlivých atrakcí či pro celý park kompletně.
Bohužel, vylepšení se nedočkala umělá inteligence návštěvníků. Opět se stává, že zcela zbytečně bloudí parkem, naštvávají se a odcházejí a často se chovají podle poněkud nepochopitelných pravidel.
Theme Park - pěkná budovatelská strategie od Bullfrogu z roku 1994, která poprvé nabídla stavbu parku ve stylu ne nepodobném RCT, byť stavba horských drah nebyla zpracována zvláštním módem. Hratelnost trochu shazovala vysoká obtížnost a nutnost se manuálně starat o takové pitomosti, jako je třeba nákup hranolek. |
Rollercoaster Tycoon - vynikající původní hra Chrise Sawyera. Na vylepšeném enginu Transport Tycoonu, který v roce 1999 vypadal ještě více než dobře, zprovoznil Chris unikátní systém stavby horských drah. Poprvé jsme se v tycoon hrách setkali s panáčky pochodujícími po parku, u kterých jste si mohli vyvolat jejich statistiky a přečíst jejich myšlenky a přání. |
Theme Park World - převedení původní hry Bullfrogu do 3D prostředí. Na atrakce se jedná o chudší záležitost než RCT, ale grafika je úžasná a na hratelnosti TPW zas tolik neztrácí, i když někomu se možná může zdát malinko nepřehledný. |
Ovládání je matka moudrosti
Bohužel, změny, které se dotkly ovládání RCT2, jsou hodně kosmetické – a většinou jsou k horšímu. Klikací systém původní hry není bůhvíjak geniální a chvíli mi zabralo, než jsem si na něj zase zvykl (například v Zoo Tycoonu je systém podobný, ale mnohem povedenější). Některé statistiky zcela zmizely a jsou přístupné až o několik kliknutí dál, což nepovažuji zrovna za ideální. Jsou pro ně sice klávesové zkratky, ale kdo si je má k čertu pořád pamatovat!
To snad nemyslíte vážně, pane Sawyere!
Technické zpracování ve mně zanechalo asi úplně nejhorší dojem ze všech stránek hry vůbec. Kdybych někomu, kdo nehrál první díl, pustil na dvou počítačích vedle sebe RCT1 a RCT2, jen těžko by je od sebe odlišil. Použitý engine je úplně stejný – a bohužel, dnes již pořádně zastaralý. Do hry byla sice přidána podpora rozlišení vyšších než 1024x768, ale v praxi jsou nepoužitelná, protože vše je tak titěrné, že je hra nehratelná.
Za naprostou nehoráznost považuji, že jsme se nedočkali ani zlepšení grafiky u stávajících objektů. Podobně jako u naprosto příšerného Golf Resort Tycoonu 2 se Chris Sawyer neobtěžoval ani upravit modely
starých atrakcí a textury povrchů, stejné zůstaly i animace panáčků a jednotlivých objektů. Celá hra působí neuvěřitelně zastarale (byť jistou dávku roztomilosti nepostrádá) a já, jako hráč jedničky, považuji skoro až za podraz, že je mi servírována stejná zábava v naprosto stejném kabátě za zbrusu novou (a ne nejmenší) cenu.
Rád bych na závěr řekl, že nechápu, proč vůbec vzniká tato slátanina jako druhý díl jedné z nejlepších her všech dob. Rád bych to řekl, ale nebyla by to pravda – já to moc dobře vím. Někdo podlehl lákání dolarových bankovek, někdo přichystal podraz na nás, natěšené hráče, někdo se snaží zbohatnout na lidské blbosti a důvěřivosti. Rollercoaster Tycoon 2 není špatná hra a těm, kdo neznají jedničku, se nejspíš i bude líbit (byť řada jejích vlastností je zastaralá). Ovšem drzost, s jakou nám Chris Sawyer a Hasbro Interactive přinášejí něco, co by vystačilo tak sotva na průměrný datadisk, v krabici s lákavým logem druhého dílu, je tak nebetyčná, že si u mě RCT2 nemůže vysloužit ani náhodou vyšší hodnocení, než je to, které vidíte v tabulce.
| Rollercoaster Tycoon 2 | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
