Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rome: Caesar's Will - spiknutí v Římě

  12:00aktualizováno  10. července 2001 11:34
César je mrtev a z věhlasného Říma se stalo město plné nedůvěry, zrad a intrik. Vydejte se jako voják Herkules Prasinius zachránit svoji bývalou lásku před popravou a nalezněte ztracenou Césarovu poslední vůli, jejíž obsah by snad mohl zabránit vzniku formující se občanské války.

Vaše komplikované pátrání vyústí závěrečným proslovem k obyvatelům ŘímaŘÍM, březen 44 před Kristem
Krvavým písmem se do dějin Říma zapsal patnáctý březen -44. Julius César, mocný a až přespříliš ambiciózní diktátor, byl bezcitně zavražděn před zraky veřejnosti na vrcholku schodiště terasy před senátem. Atentátu předcházelo dobře naplánované spiknutí, za nímž stály velmi vlivné postavy římské republiky v čele s Brutem, Césarovým (ne)vlastním synem. A byl to právě Brutus, kdo zasadil Césarovi poslední smrtelnou ránu nožem a ukončil tak život jedné z nejvýznamnějších postav nejen římské historie. V té chvíli však ještě netušil, jak velké nepříjemnosti svým nešťastným činem způsobil...

ŘÍM, o rok později...
Čas plyne závratnou rychlostí a situace v Římě se začíná vyhrocovat. Neklidní obyvatelé hlavního města začínají pociťovat vzniklou politickou nestabilitu na vlastní kůži a příjemnou záležitostí zcela jistě není ani neustálé unikání Césarových vrahů před spravedlností. Rozvrácený Řím plný nedůvěry, zrad a intrik, se postupně dostává až na pokraj občanské války, kdy se na jednotlivé strany barikády postavili Oktavianus, Césarův synovec, a Markus Antonius, jenž byl vždy pravou rukou svého vládce a jeho věrným přítelem. Příčinou sporu těchto dvou postav jest jeden důležitý dokument, a to Césarova poslední vůle, jejíž obsah je neustále zahalen tajemstvím. Ptáte se proč? Že by se snad Markus Antonius, její samozvaný vykonavatel, obával o svoji právě nabytou moc? Anebo pouze blafuje, ztracený dokument vůbec nemá a v křeči se jej snaží co nejrychleji najít? Kdo ví... Každopádně Oktavianus věří v tu druhou variantu, a jelikož se domnívá, že na něj jeho "hodný" strýček nezapomněl, hodlá se domáhat svých práv všemi možnými prostředky.

Divadelní představení na soukromé párty leccos napoví o tehdejším smyslu pro humorZa této vážné situace se však v Římě stane jiný, pro nás klíčový zločin. Manželský vztah mezi půvabnou Aurélií a Titiniusem začal příliš rychle chladnout, a tak se Aurélie rozhodla u místní kořenářky Locusty koupit čarovný nápoj lásky. Ještě téhož večera ho přimíchala svému muži do číše s vínem, ovšem ten se pouhých pár vteřin po vypití číše v těžkých bolestech svalil k zemi a za okamžik následkům otravy podlehl. Zmatená, nicméně nevinná Aurélie byla logicky obviněna z vraždy, uvržena do žaláře a odsouzena k trestu smrti. V současné chvíli jí zbývá pouze čtyřicet dní života a svoji poslední naději na záchranu vidí ve vás, vojákovi Herkulovi Prasiniusovi. Jako správný gentleman pomoc své bývalé velké lásce neodepřete a vydáváte se do Říma odhalit velká tajemství a samozřejmě i spojitost Titiniovy smrti s vraždou Césara a jeho ztracenou poslední vůlí.

Tak takovýto zajímavý příběh nám nabízí nová historická adventura Rome: Caesars Will od neznámé francouzské společnosti Montparnasse Multimedia. Možná již z úvodních odstavců je patrné, do jaké kategorie adventur tahle hra spadá... příběh držící se historické události, přítomnost objemné encyklopedie, nižší obtížnost... Ano, hádáte správně - máme tu další naučnou adventurku ve stylu Azteca, nebo spíše novější Pompei (u nás brzy vyjde kompletně v češtině), které se Rome vzhledem k téměř identickému hernímu prostředí a časovému zařazení podobá nejvíce. Tenhle nový herní počin mě však dokázal hned zpočátku v mnohém překvapit, a to ať už svým zpracováním (nečekejte lokace s klasickým 360 st. otáčením, ale statické předrenderované obrazovky s 3D polygonovými charaktery), několika nevšedními novinkami nebo jakýmsi pokusem o nelinearitu s výskytem nepovinných úkolů. Ne vždy je však snaha o novátorství či vylepšování zaběhnutých praktik krokem vpřed...

Tohle je socha Césarova nejoblíbenějšího a zároveň i nejbohatšího :o) jelenaOdhodlaný odhalit pravdu se tedy vydáváte do spletitých ulic Říma. S vyšetřováním začnete samozřejmě v Titiniově domě a záhy neopomenete navštívit a důkladně vyslechnout záhadnou Locustu v jejím kořenářství. V průběhu pátrání pak nahlédnete například do Cicerovy vily i veřejnosti nově zpřístupněných Césarových zahrad, častokrát zaskočíte do věznice za chudinkou Aurélií nebo například do chrámů Saturna či Vesty. Prakticky hned od začátku hry se dostanete přímo do centra konspirace, budete přitakávat jak na straně Oktaviána, tak i Marka Antonia, poznáte jejich silné stránky i slabiny a každému z nich částečně pomůžete v komplotu proti tomu druhému. Kromě těchto dvou klíčových postav se setkáte i s váženým právníkem a senátorem Ciceronem, objevíte úkryt Bruta a nějaké ty drby vám jistě prozradí třeba i Antoniova žena Fulvia. Krásných žen vůbec v Římě potkáte povíce a ke svému štěstí se možná (pokud budete chtít) dokonce intimně seznámíte s tou nejkrásnější ze všech - samotnou Kleopatrou, královnou Egypta, která to v jedné době pekla společně jak s Césarem, tak i s Markem Antoniem a částečně tak nahlodala jejich vzájemnou bezednou důvěru.

I když jsem byl z prvního pohledu na Rome příjemně překvapený, záhy se mě zmocnil zvláštní pocit nejistoty a zmatku, kterého jsem se zbavil až asi v polovině hry. Příčin bylo hned několik; Jednak vám hra umožní okamžitý přístup do VŠECH šestnácti lokací. Pravda sice je, že postupem času se vám zpřístupní několik nových obrazovek, nicméně více než tři čtvrtiny z jejich celkového počtu máte možnost navštívit ihned po prvním spuštění hry. A věřte mi, že nebudete vědět, kam dřív skočit. Za normálních okolností by to možná nebyl zase až takový problém - prostě byste v klidu prošli jednu lokaci za druhou, pak se na ně opakovaně vraceli, dokud nevyřešíte vše, co je zapotřebí. Jenže zde vás dost nepříjemně tlačí čas. Váš úspěch je omezen celkem čtyřiceti herními dny a Mapa Říma se všemi šestnácti přístupnými lokacemiprakticky jakákoliv činnost (rozhovory, řešení puzzlů nebo dokonce i holé lelkování na místě) stojí cenné vteřinky, minuty, hodiny. Z tohoto hlediska je vůbec nejnáročnější cestování na mapě, kdy přechod z jedné lokace na druhou vždy zabere předem daný časový úsek sahající od pár minut až po desítky hodin! Proto je nutné se vyvarovat neustálému lítání z místa na místo a snažit se na každé lokaci prozkoumat a použít co se dá, než se rozhodnete vyrazit jinam. Krom toho můžete taktéž utrpět celodenní časové ztráty tím, že vás třeba zavřou do vězení nebo nechtěně strávíte noc s jednou ze sličných dam, které během hry potkáte. Mě samotnému na konci hry sice zbylo ještě šest hodin k dobru, ale to jsem se opravdu snažil co nejméně cestovat a čas jsem šetřil jak to jen šlo (jinými slovy - SAVE/LOAD).

Dalším nepříjemným faktorem jsou mystifikující informace, jež jsou vám podány prostřednictvím úvodního tutoriálu. Autoři zde hráče varují, že si například musí hlídat obnos peněz, které máte u sebe a ty s rozvahou utrácet. Na základě této informace se pak ve hře dlouho rozmýšlíte, zda ten či onen předmět koupit nebo ne a pak pokračujete celou dobu v nejistotě, zdali jste se nerozhodli špatně. Já vás však nyní mohu uklidnit - navzdory tvrzení autorů, peněz máte opravdu hromadu a můžete... co můžete, MUSÍTE si koupit vše, co je vám nabízeno. Pravdou ale je, že pro potěchu obchodnické duše je dobré občas s koupí posečkat, jelikož se vám může záhy nabídnout daleko výhodnější alternativa jak získat to, po čem toužíte. Například pozvánku na jeden soukromý večírek jsem si koupil od vrátného za celých 100 sestercií (tehdejší měna), ovšem chvíli na to jsem v Césarových zahradách potkal pořadatelku večírku, párkrát jí zalichotil a pozvání obdržel zadarmo. 100 sestercií ale již bylo v troubě...

A zde vidíte po stranách obrazovky grafické menu s inventářemDalší věcí, s níž vás tutoriál hry nepravdivě obeznámí, je důležitost rozhovorů. Ty jsou řešeny vskutku originálně - nevybíráte si zde z žádných témat či celistvých větných celků, ale z postojů, s nimiž hodláte ke svému protějšku hovořit. Na monitoru se tak objeví vždy tři obličejové masky vyjadřující upřímnost, zvědavost, respekt, naštvanost, sarkasmus a tak dále. Podle autorů je nutné svůj postoj vždy dobře zvážit, protože v Římě se zprávy šíří velmi rychle a vaše nevalná pověst může negativně ovlivnit úspěšný postup ve hře. Samozřejmě je to opět blbost! Ve skutečnosti MUSÍTE na herní postavy vyzkoušet VŠECHNY ze svých postojů, protože nikdy nevíte, jak zareagují a kdy vám sdělí nějakou důležitou informaci nebo darují nějaký předmět. Navíc o šíření nějaké špatné pověsti nemůže být ani řeč - stalo se mi, že jsem třeba jedné paničce opravdu sprostě vynadal, ovšem vzápětí se ke mně chovala jako bych jí snesl modré z nebe. Hmmmm...

Nějakou tu dobu mi trvalo, než jsem si zvykl na neustálou časovou tíseň a než jsem odhalil nepravdy, které mi autoři prostřednictvím tutoriálu vnutili. Pak jsem se začal docela bavit a mému ocenění neunikla ani částečná nelineárnost hry. Ta spočívá jednak v řešení několika vedlejších nepovinných úkolů a mimo to taky vyplývá z neustále ubíhajícího času. Na některých lokacích se totiž v určitých časových úsecích odehrávají různé situace, u nichž můžete nebo nemusíte být přítomni. Většinou se jedná o soukromé rozhovory, z kterých získáte nové, z vašeho pohledu však nepříliš cenné informace. Avšak i tyto detaily mají své opodstatnění; všechny více i méně důležité poznatky se vám heslovitě zapisují do deníčku a záleží pouze na vaší snaze a štěstí, z jaké části se vám deník podaří zaplnit. V samotném závěru hry pak budete na řečništi Rostrum zasypáni řadou otázek, jež musíte zodpovědět prostřednictvím údajů z deníku a podle počtu správných odpovědí (minimálně tři) pak také hra skončí.

Právě jste svědky tajného setkání, v němž se rozhoduje o budoucnosti Říma Tak, a teď je konečně čas říct si taky něco o tom, jak celá hra vypadá a jak se vlastně hraje. Už jsem se zmínil o tom, že na polygonového hrdinu pohybujícího se po statických vyrenderovaných obrazovkách se díváte z pohledu třetí osoby. Veškeré Herkulovy činnosti pak ovládáte myší, s čímž je spojena jedna skvělá vychytávka hry - když totiž po obrazovce brouzdáte kurzorem myši a hledáte interaktivní místa, postavička Herkula se za kurzorem neustále otáčí a ohlíží, takže to vypadá, jakoby ony hotspoty hledala společně s vámi. Působí to velice příjemně a taky je tím odstraněna jinak naprostá statičnost obrazovek.

Každá z herních lokací se skládá z poměrně velkého množství obrazovek (celkem je jich asi 180), ovšem odhalit místo přechodu z jedné obrazovky do druhé je místy nadlidský úkol. Za normálních okolností se v těchto částech obrazovky změní tvar kurzoru v šipku nebo něco podobného, avšak zde se žádné změny nedočkáme. Tohle mě osobně několikrát dost vytočilo, protože například hned na začátku hry jsem "díky" tomu nezaregistroval vstup do jedné velmi důležité místnosti v Titiniově domě a první z řady menších zákysů byl na světě.

Kdykoliv během hry stisknete pravé tlačítko na myši, objeví se po stranách obrazovky vydařené grafické menu (viz jeden z okolních obrázků). Ve sloupci po pravé straně je umístěn inventář rozdělený na část předmětovou a dopisovou (obojího dohromady nashromáždíte zhruba šedesátku). S každým předmětem/dopisem pak můžete provést několik akcí - prohlédnout si ho, použít a nebo ukázat či darovat nějaké osobě. Ve spodní části naleznete ikonky pro zobrazení aktuálních informací o čase a o penězích, dále pak pro otevření mapy města, Na návštěvě v obchůdku bylinářky Locusty. Prý vaří účinné nápoje lásky... :o)vašeho zápisníku a samozřejmě i encyklopedie. Ta je zde zastoupena v poněkud jednodušší formě než u jiných naučných adventur a je rozdělena na několik tématických celků, jako např. historie Říma, ekonomika, umění, společnost, život Césara a tak dále. Ovšem pozor! V Rome je poprvé encyklopedie aktivní součástí hry, jelikož informace v ní obsažené jsou klíčem k vyřešení některých herních hádanek. Pro někoho to možná bude nepříjemné prohrabávat se haldou textu a hledat v něm něco užitečného, nicméně je nutné si uvědomit, že "obohacení hráče o historické vědomosti" je jedním z cílů této hry a obsah encyklopedie nemohu v žádném případě označit za nezáživný.

Po vizuální stránce je Rome vskutku vydařené dílo. Hra běží v příjemném rozlišení 800x600 a drtivá většina backgroundů je nádherně a detailně vyrenderována. Naprosto úchvatné jsou například Césarovy zahrady s až neskutečně detailními stromy a keříky, na nichž můžete bez problémů počítat lístky. Nádherně jsou však ztvárněny i interiéry budov, které jsou pokryté působivými barevnými freskami. Herní postavičky taktéž nevypadají špatně, nicméně těch polygonů mohlo přeci jen být o něco více. Jsou ale docela obstojně rozpohybované a starají se prakticky o jediný pohyb na lokacích. Pokud se mám zmínit o videosekvencích, utkvěly mi v paměti pouze dvě - intro a pak ještě jedna, kterou v průběhu hry uvidíte asi čtyřikrát. Závěrečná animace se zde nevyskytuje vůbec, což pro mě bylo jedno z největších zklamání. Filmečky vůbec na mě příliš dobrý dojem neudělaly - záběry dynamických kamer i přirozené pohyby postav jsou sice výborné, nicméně celé je to jaksi rozmazané a snad největším problémem je, že v nich vystupují stejně hranaté polygonové charaktery jako při hře samotné a jistě nemusím dodávat, že detailní záběr na postavy s téměř hranatými hlavami není zrovna oslňující.

V Césarových zahradách si budete připadat jako v rájiPochvalu si jednoznačně zaslouží taktéž naprosto dokonalé zvukové efekty, kterých je obrovská spousta a jsou ve skvělé stereo kvalitě. O něco hůře je na tom hudba. Ta je sice tvořena vydařenými mohutnými orchestrálními skladbami s důrazy na bicí a na dechové nástroje (hlavně trumpety), nicméně ji uslyšíte pouze během několika málo videosekvencí nebo při čtení dopisů; ve hře samotné nezazní nikdy, což je škoda. Velmi kvalitní je i anglické namluvení všech třiceti herních postav (nechybí možnost zapnout titulky), jehož se zhostilo asi deset profesionálů a ti odvedli opravdu kvalitní práci.

Jak tak koukám, tahle recenze se mi pěkně protáhla. Ne snad, že by Rome patřila mezi nějak zvlášť kvalitní hry, jimž by dlouhá recenze právem příslušela, nicméně je v mnoha ohledech zajímavá a já vás nechtěl o nic podstatného ochudit. Nyní zbývá už pouze závěrečné shrnutí: Rome nelze bezpochyby upřít zajímavý příběh, skvělou grafiku, průměrnou rozsáhlost a taktéž na naučné adventury nečekaně vyrovnanou obtížnost. Nicméně hratelnost je z důvodů uvedených v recenzi hlavně v první polovině hry dost kolísavá a já se musím přiznat, že jsem před jejím hraním dával často přednost sportu, televizi nebo mé čerstvě rozehrané sezóně v NHL 2001. Tím chci říct, že Rome není natolik kvalitní hra, aby si mě dokázala udržet od začátku až do konce. Proto jí dávám "pouze" nadprůměrných 65% s tím, že zaujme hlavně milovníky historie a samozřejmě neustále žíznivé skalní příznivce adventur.

Rome: Caesars Will
Výrobce: Montparnasse Multimedia
Distributor: Montparnasse Multimedia
Minimální konfigurace: Pentium 200, 32 MB RAM, 3D akcelerátor, 150 MB na HD
Doporučená konfigurace: Pentium 266, 64 MB RAM, 3D akcelerátor, 380 MB na HD
3D karty: ano
Multiplayer: ne
Verdikt: Docela obstojná historická adventurka ze starého Říma s nádhernou grafikou a alespoň zpočátku s poněkud kolísavou hratelností.
Hodnocení: 65%

Autor:




Nejčtenější

Wolfenstein II: The New Colossus
Wolfenstein 2: střílet nácky je lepší se zbraní v každé ruce

Koncem října se vrátí bijec nacistů B.J. Blazkowicz, aby dokončil rozdělanou práci z New Order, na nějž hra navazuje. Pár věcí se změní.  celý článek

Ukázka ze hry Fapic
Kvantita na úkor kvality, Steam praská pod náporem špatných her

Ani nově zavedený vstupní poplatek nedokáže zabránit vydávání stále většího množství špatných her. Jen za první týden tohoto měsíce jich vyšlo přes 200.  celý článek

Hearthstone: Knights of the Frozen Throne
Jak se s Death Knighty změnil Hearthstone? První dojmy

Nová expanze Knights of the Frozen Throne pro karetní Hearthstone je venku pár dní, a tak se pojďme podívat, jak se hrou zahýbaly nové karty.   celý článek

DuckTales (NES)
James Bond, Spiderman i strýček Skrblík. Nejlepší hry s licencí - díl druhý

V pokračování našeho přehledu nejlepších her na motivy filmů, seriálů, komiksů a knih připomínáme některé tituly, které si vybaví spíše ti dříve narození....  celý článek

Další z rubriky

Hearthstone: Knights of the Frozen Throne
Jak se s Death Knighty změnil Hearthstone? První dojmy

Nová expanze Knights of the Frozen Throne pro karetní Hearthstone je venku pár dní, a tak se pojďme podívat, jak se hrou zahýbaly nové karty.   celý článek

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Warhammer 40 000: Dawn of War 3
RECENZE: Warhammer 40 000: Dawn of War 3 je velkým šlápnutím vedle

Pokud se mohli vývojáři z Relic Entertainment něčím chlubit, tak tím, že jejich realtimové strategie patří k naprosté špičce žánru a při jejich koupi...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.