První díl DJ Hero slavil úspěch zejména díky tomu, že se hráčům pomalu začaly zajídat další a další adaptace zadýchaného Guitar Hero, které jim nemohly nabídnout víc než nové skladby. Kvůli převážně rockovému zaměření si přišli na své spíš vyznavači tvrdších žánrů. Proto se tedy autoři z FreeStyle Games rozhodli udělat hru, která nabídne čerstvou hratelnost a víc populární hudby.
A navzdory mnohým skeptickým názorům se jim to povedlo. Neusnuli ale na vavřínech a druhý díl kromě nových skladeb přináší i pár dalších novinek. Nutno ovšem dodat, že bez speciálního ovladače ve tvaru značně zjednodušeného DJského pultíku, je v případě obou dílů herní prožitek sotva poloviční.
Pro ty, kteří ještě nevědí jak DJ Hero funguje: na obrazovce běží stopa s notami, které ovšem nestačí jen správně trefovat. Je důležitá i manipulace s více skladbami zároveň a jejich mixování, přetáčení a úpravy. Při tom všem je potřeba udržet dané tempo a ve speciálních částech písně vymýšlet své vlastní variace, které by měly sedět do výsledného celku. Při bezchybném hraní se rovněž zpřístupňují různá vylepšení jako například Euphoria, což je dvojité skóre.
Novinky v rámci hratelnosti stojí za pozornost. Jednou z nejdůležitějších je vcelku kontroverzní možnost zpěvu, která tu působí docela zbytečně. To samé však neplatí pro inovaci v podobě volného scratchingu (hýbání deskou na gramofonu) a samplingu (pouštění přednastavených smyček), kdy si v průběhu skladby můžete přetočit desku podle svého gusta a pustit vybraný úsek. Díky tomu hra víc připomíná práci DJe. U té je totiž kreativita a přidávání vlastních kousků mnohem důležitější než všelijaké mačkání tlačítek a točení s deskou.
Kromě těchto inovací je tu i několik nových herních režimů jako variace na klasický kariérní režim, The Empire. V tomto módu se hráč musí probít z malého klubu na Ibize do nejlepších tanečních klubů po celém světě. Tak se dostane až na vrchol diskžokejské kariéry a zúčastní se duelů s konkurenčními DJi.
Vítězstvími v soubojích a úspěšným mixováním jde následně odemknout bonusové skladby a další přídavný obsah, což je snad dostatečně dobrá 
motivace pro další hraní. Občas by ale neuškodila troška svobody, kdy by si hráči mohli zvolit, jaké skladby chtějí hrát.
Soundtrack vytvořili profesionálové z FreeStyle Games. Není to tedy přímé přepisování již existujících skladeb, ale jejich přetváření do stylových mixů, které se dají zařadit hlavně do žánrů electro, mainstreamového hip-hopu, popu a občas i moderní taneční hudby. Na mixech s FreeStyle Games spolupracovaly známé hvězdy jako DJ Qbert, Tiësto, Deadmau5, David Guetta nebo RZA. Postarali se, aby výsledné produkty dosahovaly té nejvyšší kvality.
Z repertoáru Tiësta je zde například k dispozici remix písně Bad Romance od Lady Gaga, od DJe Shadowa jsme se zase dočkali mixu Love Lockdown od Kanye Westa s The Day That Never Comes z nejnovějšího alba Metallicy. Nejvíce skladeb nicméně složili DJové z FreeStyle Games, kteří si dali práci s originálními mixy, které najdete jen ve spojení s DJ Hero 2.
Celkem dost hráčů si však stěžuje na nedostatek remixů klasik, kterých bylo v 
prvním DJ Hero požehnaně, přičemž tentokrát je většina skladeb laděna do hip-hopu a rapu. Jestliže tedy tyto dva žánry příliš nemusíte, ze soundtracku vás více potěší songy od The Prodigy, Justice či třeba z repertoáru avizovaných DJů Tiësta a Davida Guetty.
Zároveň samozřejmě stále funguje možnost nakupování přídavných balíčků a samostatných skladeb, které nejsou nijak zvlášť drahé. K dispozici už je třeba OMG od Ushera s will.i.amem nebo Umbrella od Rihanny.
Hrát mohou tentokrát až tři lidé v jednom pokoji; dva ovládají mixážní pult a třetí se pokouší zpívat. V tomto tahu je jasně vidět, že se FreeStyle Games snaží dostat DJ Hero 2 na stejnou příčku, na níž je Rock Band a Guitar Hero. Bohužel, hra ve více hráčích nedosahuje kvalit "starších brášků", zejména kvůli výběru skladeb. A tak to taky má být: vokály Bad Romance se například jen velmi těžko vyrovnají epickému Bohemian Rhapsody. Ačkoliv byl tedy režim zpěvu proveden 
vcelku zdárně, vedle mixování působí jen jako bezvýznamný a nepovedený dodatek.
On-line multiplayer nabízí několik módů, mezi něž patří kupříkladu souboje DJů, v nichž má každý hráč možnost předvést svoje umění a postupně získávat reputaci prostřednictvím vyhraných bodů. Pravděpodobně si ale zvolíte spíše hru s přáteli v jednom pokoji.
Změn se dočkalo i grafické rozhraní a styl vizualizace. Toho si můžete všimnout i ze samotného přebalu: dá se připodobnit k jednoduchému designu Applu, a to je oproti minulé vizualizaci, laděné spíše do hip-hoperského grafitti stylu, dost velká změna. Kluby a místa, kde se vystoupení odehrává, pracují na stejném konceptu jako v Guitar Hero, přičemž zde jde samozřejmě více o efekt než o účel. Kluby nicméně působí zcela důvěryhodně a dodávají hře i hudbě na smysluplnosti. Kvalita zvuku je také na výborné úrovni a není jí vůbec co vytknout.
DJ Hero 2 má velkou výhodu v tom, že jím prosazovaná hudba je vysoce 
chytlavá a populární. Ačkoliv jsme se nedočkali žádného nového hardwaru, je zde dostatek změn pro to, aby měla většina hráčů důvod si pokračování koupit. Nejsou tu nikterak ohromující herní režimy, ale vše zachraňuje dobrý a často i unikátní soundtrack, díky němuž vás hra bude držet ještě dlouho po jejím zakoupení. Pokud vám tedy ve vybavení domácnosti chybí DJský pultík, běžte si ho koupit zároveň s touto hrou. Litovat rozhodně nebudete.
