Hra začíná pozváním hráčova alter ega do fiktivní africké země s prozaickým názvem Diamantové pobřeží.
Přicházíte na pozvání vypočítavého obchodníka, který vám dává vcelku jasný, nikoliv však jednoduchý úkol: žádá sesazení svého šikovnějšího a ještě více bezpáteřního bratra z úřadu prezidenta. To celé se dozvíte z jednoho z nejhorších úvodních filmečků poslední doby. Raději přeskočit, získaný čas se bude hodit.
"Prvního vojáka si vytvoříte odpovídáním na otázky ve vtipně sestaveném dotazníku. Například: kdo je vaším oblíbeným hrdinou? Co uděláte se svým synem, když vám oznámí, že chce být hudebníkem?"
Jakmile spustíte novou kampaň, ocitnete se na strategické mapě Diamantového pobřeží. Na horním okraji je prostřednictvím polaroidové fotografie vyznačena první mise. Ale ještě předtím, než si oblast prohlédnete na vlastní oči, budete potřebovat bojovníky. Prvního vojáka si vytvoříte odpovídáním na otázky ve vtipně sestaveném dotazníku. Například: kdo je vaším oblíbeným hrdinou? Co uděláte se svým synem, když vám oznámí, že chce být hudebníkem? Jak se nejlépe dostat k penězům v mizerné situací? A podobně.
Podle odpovědí dostane vaše alter ego patřičný obnos bodů na tělesné vlastnosti, jako je pohyblivost, šikovnost, síla, chytrost či vůdcovství.
Stejně tak se adekvátním způsobem navýší zvláštní vlastnosti typu přesnost, mechanická zručnost, práce s výbušninami či lékařství. Pokud je tak vaším oblíbeným hrdinou Terminátor, při nedostatku peněz byste vyloupili banku a nevyvedeného syna poslali na převýchovu do speciálního tábora, pak je velmi pravděpodobné, že výsledkem bude silná, duševně však spíše slabá vůdcovská osobnost.
Po dotazníku máte ještě možnost několik bodíků investovat podle vlastních představ. Jen škoda, že takhle na začátku přesně nevíte, k čemu jaká vlastnost slouží, tedy pokud nejde o sebevysvětlující přesnost nebo sílu.
Trailer
Ústřední postava je tedy vytvořená a je možné se vrhnout na najímání některých z tří desítek žoldáků. Čím více tito hoši a děvčata mají zkušeností, tím tučnější výplatní pásku požadují (platí se za každý den ve službě).
Borci a borky jsou ke všemu provázáni nepříliš složitou, ale rozhodně zajímavou společenskou sítí. A tak pro vás jeden bude pracovat jen tehdy, pokud zaměstnáte i jeho sestru. Další zůstane raději sedět doma, dokud bude ve vašich řadách sloužit i jeho úhlavní nepřítel. A třetí pro změnu vyžaduje jen absolutního profíka coby šéfa – a tím přinejmenším zpočátku nejste.
Takže najmete dva nepříliš ostřílené žoldáky bez větších požadavků. Spolu s jejich angažováním můžete rovnou objednat i výbavu, na níž si potrpí. Arzenál a vůbec výbava je v Hired Guns opravdu široká, bohužel nabídka se do značné míry řídí náhodou, a tak si sice i zpočátku s trochou štěstí můžete koupit pořádnou pušku, když toho štěstí ale nemáte více, budete bez potřebných nábojů.
| Slavná strategická série Jagged Alliance |
 S podtitulem The Jagged Edge připomínají Hired Guns silně jednu slavnou sérii. Jedná o taktickou strategii Jagged Alliance, jejíž druhý díl ještě devět let po vydání mnozí nadšenci paří. Tak skvělá hra to byla. O to nepochopitelnější je, že se kolem pokračování vyrojilo tolik obstrukcí.
Začalo to krachem původního vývojářského týmu Sir-Tech (jen tak na okraj: byl založen Robertem Sirotkem, českým to rodákem) a pokračovalo přes zakotvení licence na značku u vydavatele Strategy First. Dlouhou dobu trvalo než se tento vůbec rozhoupal k rozjetí vývoje třetího dílu. Ten svěřil do rukou ruského týmu GFI, aby mu ho po několika letech zase odebral a nechal na něm dělat Rusy z Akelly. Ale GFI zůstal veškerý dosud vytvořený materiál, tak proč ho nezúročit? Jeden by řekl, že to musí být totální brak, ale červíček naděje hlodal tak dlouho až jsme nevydrželi a projekt vyzkoušeli. Naštěstí. |
Po konečném vyzbrojení mužů a žen se konečně můžete odebrat plnit vlastní misi. Zadavatel nám prozradil, že si tam budeme moct koupit také auto, to jsme tedy zvědaví.
Po krátkém loadingu se ocitáme v malebném prostředí džungle. Své svěřence můžeme ovládat v realtimovém běhu času, což také děláme a míříme k obchodníkovi s auty.
Když tu na nás zařve vládní stráž. Máme stát, tak stojíme. Teď záleží na vyjednávacích schopnostech vůdce skupiny. Je-li to silák, bude budit spíše respekt a méně mluvit. Máte-li v čele intelektuála, bude tomu přesně naopak. Teoreticky by se v různých situacích měly hodit odlišné styly, v praxi jsme ale projevy tohoto zajímavého systému nezaznamenali. Škoda.
Voják chce peníze – úplatný parchant. Vytahujeme raději kvéry a sledujeme, jak se hra mění ve starou dobrou tahovou strategii, kde se znepřátelené strany férově střídají v přístupu k akci.
Každý pohyb vašich vojáků stojí určitý počet akčních bodíků, jichž mají jen omezené množství. Jeden z nich stojí hned vedle nepřítele. Proto se vyplatí zvolit úder na blízko, který nejenže stojí málo, ale navíc je překvapivě účinnější než střelba. Vždy je třeba pečlivě počítat, na co všechno bodíky stačí a co už by mohlo být nad vaše síly. To není vždy jednoduché prohlédnout, protože na rozdíl od strategie Jagged Alliance 2 nemají protivníci v Hired Guns vyznačeno, co všechno vidí.
Bohužel, takových drobností autoři nevypilovali hned několik. V boji například můžete zaměřit různé části těla nepřítele, přičemž největší šance je, že se trefíte do trupu. Ten však může být chráněn neprůstřelnou vestou.
Chybou hry je především to, že neposkytuje hráči procentní vyjádření jeho šance na zásah. To pak ústí v často nepříjemný maratón sestávající z neustálého ukládání a nahrávání pozice s cílem odstřílet ten souboj co nejlépe.
Čas od času se nám také stávalo, že naši vojáci nepřítele neviděli, přestože stál prakticky přímo před nimi. Zkrátka ho nešlo zaměřit – nenaděláte nic. Jakmile se odehrají dvě kola bez akce, přepne se hra zpět do realtimového módu, ve kterém můžete povídat s lidmi či sbírat zbraně po nepřátelích. Příjemné je, že tuto činnosti provádí hra automaticky. Na globální mapě pak své vojáky těmito věcmi můžete převybavit.
Grafické zpracování je příjemné, a přestože využívá 3D engine, působí patřičně "oldschoolově", což v tomto případě kvitujeme. Docela dobře sem přitom zapadají ragdollové animace zabitých vojáků.
Technologicky by hra sice snesla vylepšení – textury jsou někdy až příliš rozmazané, kolem a kolem však můžeme být spokojeni. To vlastně platí pro celou hru. Máme sice určité výhrady a některé z nich nejsou úplně banální, ale ve výsledku je Hired Guns příjemným překvapením, ve kterém si po překonání chyb užijete takřka tak návykovou hratelnost jako kdysi v Jagged Alliance 2 či ještě dříve v UFO: Enemy Unknown. A to je třeba ocenit.
