Začněme rovnou odpovědí na otázku, která mnohým hráčům při prvním kontaktu se Sacrilegiem vytane na mysli: ano, autoři se v lecčems inspirovali u hororového Alana Wakea (PC recenze).
Obě hry posílají své americké hrdiny hledat odpovědi na tajuplné otázky s dosti nedostatečným vyzbrojením. Obzvlášť vezmeme-li v potaz, že se oba pohybují v opuštěných vesničkách a temných lesích a mnohdy si pod nohy musí svítit baterkou, aby nezakopli. Co na ně číhá o pár metrů před nebo za nimi, zůstává utajeno a je často přenecháno bujné fantazii.
Zde ale paralely končí. Sacrilegium od tvůrců série Two Worlds není prostou kopírkou povedeného vzoru. Zatímco Alan se do temnoty vrhá hledat svou ženu, hrdinka Sacrilegia se snaží přijít na kloub nesrovnalostem ve svém rodokmenu, a to rovnou v rumunské Transylvánii.
Typická americká studentka
Americké studentce Alex je 20 let, vyzná se v bojových uměních, je zdravě zvědavá a dává přednost těsnému koženému ošacení. Její příjmení autoři zatím nechtějí prozradit. Je to snad součást příběhu a má to co dělat s legendou kolem hraběte Drákuly? Faktem je, že upíři vám ve hře často přeběhnou přes cestu, přestože je tvůrci odmítají takto nazývat.
Monstra ve hře se totiž jmenují "Moroi" a jde o jakýsi mix zombíků, mutantů, vlkodlaků a upírů. Nejjednodušší by bylo je při střetnutí pochopitelně postřílet, ale tak jednoduché to nebude. Alex sice umí zacházet také se střelnými zbraněmi, munice do nich však bude velmi vzácná.
Proto se hrdinka musí častěji spolehnout na své bojové umění a mnohdy vzít prostě a jednoduše nohy na ramena. Velkým pomocníkem jí bude baterka, kterou si bude svítit na cestu a v případě potřeby na čas oslní nepřátele.
Alex své pátrání neomezí pouze na Transylvánii. Dobrodružství si užije také na zamlženém pobřeží v San Franciscu. Příběh si přitom nenapsali sami polští tvůrci, ale vytvořilo ho pro ně několik amerických autorů.
O šokující momenty nebude nouze
Ačkoliv má vývojářské studio Reality Pump díky sérii Two Worlds dostatečné zkušenosti s otevřenými světy, v případě Sacrilegia sází na přísně lineární zážitek. Má to zaručit, že všechny šokující momenty zafungují tak, jak mají. Čas od času se hráči vrátí na určitá místa, ale jen proto, že je tam příběh znovu zavede.
Příkladem je počátek hry, kdy Alex musí v noci ve spodním prádle utíkat z odlehlého hotelu před skupinou ozbrojených místních, kteří předtím unesli její známé. Beze zbraně (a svršků) se hrdinka musí mezi nepřáteli proplížit. Coby úkrytů využije odpadní kontejnery, případně se těsně přitiskne ke stromům.
Později se do hotelu vrátíte. Ovšem nikoliv, abyste místní pošuky postříleli, ale kvůli prozkoumání místa a hledání indicií. A vrátíte se sem ještě jednou. To už ale bude hotel v plamenech, ze kterých vylézají Moroiové. Alex nezbude než ujet v džípu.
Autoři si pro hru chystají vlastní grafický nástroj zaměřený především na efektní a pro zážitek důležitou hru světla a stínů. Hráči se mohou těšit na hutnou atmosféru, byť například s texturami tvůrci zatím trochu zápasí. Na vylepšení mají ale ještě dostatek času.
Sacrilegium má jednoznačně potenciál stát se napínavým zážitkem, který bude radost hrát. Uvidíme, jak se s touto látkou autoři poperou.
