Na první pohled není o čem se bavit. Nikomu dnes nepřipadá divné, že herní weby denně zavalují fanoušky tunami nových, super, skvělých, bezkonkurenčních, exkluzivních screenshotů z chystaných pecek, průměrných titulů i budgetových shitů – a ačkoliv podobné novinky patří k nejméně čteným, neváhají soutěžit o to, kdo jich nabídne více, či dokonce kdo ten který obrázek vydá o pár minut dříve než konkurence. Následující řádky se pokusí zprostředkovat střízlivý pohled na zvyky vydavatelů tlačit i připitomělé artworky na titulní stránky světových herních webzinů a screenshotovou mánii novinářů samotných – a nabídnout důvody, proč se jedná spíše o zbytečnou metlu na žurnalisty, ale i na hráče samotné, než o cenný informační artikl.
Někoho může označení screenshot a artwork poněkud mást. Novináři sami ho často používají sami ne zcela přesně. Obecnou zvyklostí je myslet screenshotem obrázek típnutý přímo ze hry či z animace, jež bude její součástí, artwork je pak kus grafiky, jenž se přímo ve hře neobjeví, ale má s ní souvislost (může jít o návrhy postav, lokací, ale třeba i propagační plakát či vánoční PF s tématikou hry).
Méně je někdy více
Pravidelným postupem je vypuštění artworků v několika várkách, následují první, rané screenshoty, jež jsou obvykle vydávány zhruba v měsíčním intervalu v paklících po pěti šesti kusech. Takhle to chodívá třeba i dva nebo tři roky, když se vývoj protáhne. Prostá aritmetika pak po přičtení řady vedlejších obrázků určených exkluzivně jednotlivým serverům a vytípané screenshoty ze zveřejněných betaverzí a dem dá výsledek v podobě několika set (bez přehánění) obrazových ukázek. A to je problém hned z několika hledisek. Předně: valná většina takto zveřejněných obrázků nestojí za nic. Dokonce i v případě velmi dobře graficky vypadajících her se najde v takto rozsáhlých galeriích spousta kousků, které ani nemusely spatřovat světlo světa. Koho zajímá dvacet pohledů na jeden model tanku ze všech možných úhlů pohledu, zvláště když je umístěn na splývajícím zeleném podloží? Kdo si otevře a v okně internetového prohlížeče zvětší deset obrázků uniformní fantasy krajinky, složené ze stejných stromků, hor a měst?
Wartime Command: Tak co, jak se vám líbí náš tančík. Není to krása? Ne? Vážně?
Rozporuplné je zveřejňování raných artworků, nákresů a především screenshotů z různých build verzí 0.1. Nejenže častokrát zdaleka nevystihují aktuální podobu hry, neboť je autoři museli ručně upravit, aby vůbec za něco stály a nerozpoutaly vlnu vášnivé kritiky, dost často jsou jednoduše velice hnusné i přes všechny podobné snahy. Webová komprese jim taktéž nepomůže a autoři spíše než že by si vybudovali s předstihem základnu fanoušků, získají spíše horlivé odsuzovatele. Tužkou kreslené modely postav pak povětšinou nezajímají vůbec nikoho a takové věci jako zvetšené modely budov či jednotek patří maximálně tak na fanouškovské stránky – až na několik čestných výjimek jde o prakticky nepoužitelný artikl.
Velký počet screenshotů v galeriích znamená i další problém. Každá hra obsahuje omezené množství grafiky. Není žádoucí, aby hráči dopředu mohli odhalit všechno, co je čeká: proto se ostatně nezveřejňují kompletní scénáře, ale jen úvody do příběhu a popis hlavních postav, s nimiž se hráč setká v prvních fázích hry. Proto se tají řada jednotek či detaily o prostředích a misích (byť číselnou hodnotu jejich počtu si firmy rády dají do PR materiálů). Ovšem měli-li by autoři nabídnout rázem dvě či tři sta in-game obrázků, mohou volit jedině mezi dvěma zly: ukážou z různých úhlů vždy tytéž situace (viz výše), nebo vyzradí hráčům příliš a tím těm, kteří se na obrázky budou opravdu dívat (a o ty přece jde!), seberou část nadšení z objevování tajů hry.
Jaký by tedy měl být lepší postup? Pochopitelně něco, proti čemu sice redaktoři občas brojí, ale kdyby trochu zapřemýšleli, možná by ulehčení v pracovních povinnostech uvítali: utajení hry až do fáze, kdy má k dokončení poměrně blízko – zhruba tak od 10 do 6 měsíců. Pak je již možné zveřejnit vcelku reprezentativní screeny, které by vystihovaly podobu hry, a přesto se stihne kolotoč novinek, preview a prvních dojmů, které obvykle předcházejí recenzím. Že méně je někdy více platí tady beze zbytku.
Breed - z téhle hry vyšlo díky několika odložením rekordní množství screenů. A to včetně takto "reprezentativních" záběrů hnědě skály či podivného šedivého útvaru.
Sláva, máme exkluzivní screenshot černé obrazovky z Toilet Cleaner Tycoonu!
Na začátku bylo řečeno, že k přeceňování významu screenshotů přispívají i sami novináři. A je tomu skutečně tak: jakou by měli vývojáři motivaci vydávat i poměrně ošklivé či pracovní artworky a i hezké screenshoty zveřejňovat po malých dávkách, kdyby je pokaždé s velkým halasem nepřevzaly nejprve servery novinkové a následně i velké herní portály do svých galerií? Je fakt, že na leckterého čtenáře zapůsobí PR výkřiky o velikosti vlastních obrázkových galerií, samo číslo několika tisíc screenshotů ale zahrnuje velkou řadu obrázků, o jejichž užitečnosti či estetické hodnotě by se dalo s úspěchem pochybovat. Ve skutečnosti hráče každý screenshot zajímá jen u skutečně očekávaných titulů jako Doom III či Half-Life – a symptomatické je, že právě tyto projekty rozhodně výrony screenshotů netrpí (jinou věcí jsou po fórech se šířící screeny z uniklých alfa kódů, ale pohybujme se pouze v legální rovině).
Co je nepříjemným důsledkem faktu, že screenshoty uzurpují většinu místa v sekcích novinek a krátkých zpráv, je zapadání důležitějších či zajímavějších informací. Kdo si najde kulantní informace o sporech mezi Derekem Smartem a jeho vydavateli či podobné zábavné newsy, texty o nově oznámených titulech, ale především výrazně výmluvnější videa a demoverze? Často se hratelná ukázka, jenž mnohem lépe vypovídá o skutečných kvalitách nejen vizuální stránky hry, utopí v zajetí super hyper mega ultra namakaných screenshotů z xtého pokračování podprůměrné RTS a jiných budgetových slátanin.
Vážně atraktivní hypernabušená strategie Supreme Ruler a její strhující obrazové ukázky.
Přestaneme tedy típat screenshoty?
Situace samozřejmě není ani zdaleka tak zlá, jak se zdá. Nikdo nepopírá, že řada artworků nabízí umělecký zážitek, a že na screeny z nového Half-Life či nádherné Far Cry se rád byť jen letmo podívá každý. Přesto se zdá, že se obrazovým ukázkám vzhledem ke čtenosti, kterou generují, věnují webové časopisy o počítačových hrách až trochu příliš místa – a stejně tak se zdá, že sami autoři nakládají s obrázky neekonomicky, nelogicky a trocha úspornosti a větší tajemnost by jim rozhodně neuškodila. Volat po zrušení obrazových ukázek z připravovaných titulů by bylo značně krátkozraké, přesto nezbývá, než věřit, že se mezi čtenáři najde většina těch, kteří se při pohledu na titulek křiklavě upozorňující na dva či tři exkluzivní screenshoty z kdejaké blboviny spíše jen pousmějí nad dětinskostí redaktorů a skočí na jiné téma.
