Section 8 je akce se zajímavým konceptem a drobnými chybami

Section 8 je dobrá akce po stránce konceptu, ale sráží ji řada nedodělků.

Section 8 (PC)

Section 8 patří k těm akcím, které jsou dobré po stránce konceptu, ale sráží je řada menších či větších nedodělků nebo neideálních herních vlastností. Koupi řádně zvažte, protože by se vám mohlo zdát, že titulu chybí dostatek lidí, s nimiž se lze zapojit do bitvy. I přes chybky jde o nadprůměrnou záležitost, která, když vám sedne, upoutá na dlouho.

Do titulu jsem vkládal velké naděje. Kvalitních multiplayerovek není nikdy dost a Section 8 se na první pohled jevilo zajímavě.

Představa sci-fi akce, jež se odehrává na několika planetách, byla velmi lákavá. Ještě nadějněji působil systém respawnování, který nás do hry posílá z oběžné dráhy (viz video a barevný text). A zapracování jetpacků a super rychlého běhu? To už vypadalo téměř na extázi. Přestože zmíněné věci fungují, najdeme řadu mrzutých drobností, jež ovlivňují celkový pocit ze hry.

Prvním kamenem úrazu je kampaň pro jednoho hráče. Byť to může znít sebehloupěji, začnu právě jí, protože autoři na ni lákali nic netušící zájemce. To, co zde najdeme pod názvem Cordův příběh, je něco krutě nepovedeného, a vývojáři by udělali lépe, kdyby zůstali jen u rychlé hry s boty (ta v titulu nechybí).

Příběh pojednává o souboji dvou znesvářených stran, Section 8 a Arm Of Orion, kvůli udržení pořádku na kolonizovaných planetách. Již z názvu titulu lze vyčíst, kdo jsou ti hodní a kdo ti zlí. Kampaň se točí okolo postavy Alexandera Corda a matně líčí jeho zážitky během lítých bojů.

O něčem zásadním se v tomto směru nelze bavit, protože příběhová videa sice zajímavá jsou, ale působí pouze jako ukázka hravosti autorů. Výraznější zápletka během kampaně úplně chybí, a tak se radši pustíme na její samotný průběh.

Tady také nelze mluvit o něčem výrazně pozitivním. Hra nás provede několika misemi, které se odehrávají na klasických multiplayerových mapách a zadávané úkoly vám dech rozhodně nevyrazí.

Po celou dobu operujeme s několika nesmrtelnými parťáky, kteří si víceméně dělají, co chtějí a výraznější pomoci se od nich nedočkáme. Většinu času budeme běhat po mapě, abychom zmáčkli klávesu na támhle tom terminálu, pak běželi k dalšímu a třeba ubránil pozici nebo jedoucí konvoj.

Pusťme kampaň za hlavu a pojďme si přiblížit to hlavní, na čem hra staví a co je zvládnuto daleko lépe: multiplayer.

Základní koncept připomíná klasický conquest známý například ze série Battlefield. Na mapě pobíhají dva týmy a vzájemně se přetahují o záchytná stanoviště. Vyhrává ten, který má určitý počet herních bodů nebo obsadí všechna klíčová místa.

Zdánlivě obyčejné dění oživují dynamické mise (DCM), které se spouští během bitev. Ve hře jsou čtyři druhy takzvaných feats a po nasbírání určitého počtu bodů v jednotlivých kategoriích se spustí nepovinná mise. Celkem je ve hře šest typů a jde třeba o to dostat vozidlo na určené místo nebo položit bombu do nepřítelova lůna. Pokud se spustí mise opozici, musíme jí zabránit v jejím splnění.

Může se stát, že nám jede několik DCM najednou a tak se nestíháme ohánět. Nevíme, jestli likvidovat nepřítelovo VIP nebo chránit svoje důležité dokumenty. Přínos DCM do hry hodnotím kladně, protože je plnit v podstatě nemusíte a naopak můžete, čímž si přilepšíte k týmovému skóre.

Vy sami získáváte skóre výhradně, ale nejen, zabíjením. Mezi další způsoby, jak vypadat lépe na skóre listu je obsazování stanovišť nebo plnění drobných a prakticky netušených pod-úkolů ve feats kategoriích.

Za tyhle činnosti se vám dostane i peněz, za něž si pořídíte jednu ze zajímavých, ale ne vždy úplně funkčních věciček. Kromě věží typu kulometného hnízda, protivzdušného kanónu nebo "občerstvovací" stanice dojde i na tank nebo bojového mecha.

Právě tank a mech patří mezi zboží efektní, avšak o něco méně funkční. Tank pojme až čtyři osoby a poskytne slušnou palebnou sílu. Špatná situace panuje okolo jízdy, protože se zasekáváte nehezky často o různé, zdánlivě malicherné, překážky.

S mechem je to jinak. Vzhledem k jeho rychlosti nemáte potíže s pohybem, ovšem střílení tropí problémy. Na větší dálku netrefíte ani stodolu a nablízko zase pocítíte podivnou neprůraznost pálených projektilů. Naštěstí jde s mechem mlátit protivníky jeho pažemi, a pokud v téhle činnosti získáte cvik, postaráte se tak o nejednoho otravného nepřítele.

Respawn neboli seskok

Před vydáním byl jedním z velkých lákadel titulu systém respawnování. Ten nám dává možnost zvolit si místo "znovuzrození" dle svobodné vůle.

Seskok přímo k nepřítelovu záchytnému bodu není většinou možný kvůli přítomným protivzdušným kanónům. Ty jsou zvýrazněny na mapě, včetně okruhu dosahu.

Samotný pád má tři pasáže. V první jenom letíme na zvolený flek a jakékoliv manévrování nám není umožněné. Během druhé už jde brzdit a drobně korigovat místo dopadu. Pokud začneme zpomalovat až v průběhu třetí pasáže, dopadneme na zem značně otřesení.

Pobíhání na mapě po svých s klidným svědomím označím za tu povedenější část. Přestřelky jsou zábavné a kupodivu jim přidává i dočasný lock-on, neboli automatické zaměření na jednoho nepřítele. Lze ho využít pouze na chvíli. Běžná střelba se nese v akčním standardu.

Problém jsem viděl v pomalosti základního pohybu a přílišné výdrži nepřátel. Zatímco druhou záležitost lze tolerovat, tak tu první nikoli. Z rychlé střílečky se nám stává poměrně líný hybrid.

Ostatní vychytávky našeho obleku musím kvitovat s povděkem. Super rychlý běh, který se automaticky spustí po nějakém čase sprintování, plní svoji úlohu dokonale:  zkracuje čas potřebný k dosažení větších vzdáleností. Jetpack se řadí mezi ještě zásadnější herní prvky, a právě u něj to chce rozvahu, kdy použít a kdy ne, protože se nelze ve vzduchu vznášet věčně.

Mírně stranou stojí systém vylepšování postavy, u nějž se dají strávit drahné chvíle. Ve hře máme šest povolání, která lze upravit dle libosti. Skryté, ale velmi podstatné je vyvážení vlastností našeho obleku, kdy si třeba přidáme odolnost či trvanlivost lock-onu, ovšem naproti tomu musíme ubrat například zvýšené průraznosti kulek.

O něco kratší dobu budeme koumat, jaké si vzít hlavní zbraně a vedlejší udělátka (oboje po dvou). Palebný arzenál není pestrý a oba týmy mají to samé, jen převlečené do jiného kabátku. Někteří se zamilují do útočné pušky nebo kulometu, jiní přilnou k odstřelovačce, raketometu nebo brokovnici. Opravdu málokdo si bude jeden ze dvou slotů na zbraň blokovat pistolí.

Střelní pomocníci nijak moc nekopou, avšak nejsou ani extra přesní. Sekundární vybavení zahrnuje granáty, senzor ukazující nepřátele na mini mapě či velmi užitečný nástroj sloužící k opravě vás, vašich kolegů, zařízení a vozidel. Věciček je o něco více, ale mně se osvědčila kombinace příručního mortaru a "opravovátka".

Kromě toho, že je hra pomalejší a pro mnohé tím pádem nudnější, trpí i dalšími zásadními nedostatky. Jedním z nich je vyhledávač serverů, u něhož nevíte, jestli jsou opravdu k dispozici jen ony poloprázdné nebo jestli ty zcela zaplněné nevidíte.

Moc hvězdiček si nezaslouží ani mnohdy sterilní mapy a pro multiplayerovou akci největší problém: nedostatek hráčů. Druhý zápor nelze vyčítat autorům, protože ti dělají to, co mají, aby motivovali k dalšímu hraní (systém hodností/levelů; rozsáhlé statistiky). Uvidíme, zdali se herní servery časem více zaplní.

Nedostatek živých hráčů na serverech se mnohdy řeší nasazením docela zdatných botů, kteří se případně zamíchají mezi lidi z masa a kostí.

Grafika ani zvuky nepatří mezi špičku a nezbývá, než je řadit do šedivého průměru. Kdo by si představoval vzdálené světy ve stylu Mass Effect, tak bude zklamán.