O čem je ? Zarudlé oči, kradení aut, srážení civilistů, špatné známky ve škole nebo krach firmy? Ano, o tom všem, ale nejen o tom. V detailně zkopírovaném metavesmíru kombinují Terry Donovan a Sam Houser ze studia Rockstar filozofii života osmdesátých let, styl tehdejší kultury s hratelností umožňující stát se hlavním protagonistou interaktivního filmu. Ne nadarmo přirovnal prestižní časopis Rolling Stone efekt série k boomu způsobeném nezávislým vydavatelstvím Def Jam Records před dvaceti lety – skvělé a nenapodobitelné. Grand Theft Auto přineslo osvěžující obsah zabalený v sourodém stylovém kabátě, který mění barvy při každém spuštění. Hra zabrala na několik týdnů první místa herních žebříčků prodejnosti, chválu si vysloužila i na druhé straně řeky za perfektní technologii enginu a několik programátorských triků, které dělaly atmosféru mnohem uvěřitelnější. Třeba rádio. V závislosti na počtu přestupků se ozývaly pokaždé jiné policejní hlášky a do Vice City zabudované sedmikanálové vysílání pak umožnilo výběr osobitého hudebního stylu – od rocku až po středoamerickou lidovku. In-game rádio se stalo metlou odpůrců adaptabilní hudby a nahrálo všem elektroakustickým experimentátorům, kteří se již léta snaží přijít na způsob symbiotického souznění hudby s interaktivním obrazem a nepředvídatelným děním. Rychlá realizace sedmi-CDčkového setu byla úspěšná, ostatně předchozí si za devadesátiminutový soundtrack vysloužilo ocenění „nejlepší herní hudba 2001.“
Set rozdělený na sedm rozhlasových stanic není jen výběrem nahodilých písní, ale důsledně (s několika výjimkami) se drží osmdesátých let, dokonce i s DJovskými vložkami v průběhu kompilací a se skvělými anti-reklamami v závěru. Trefu do černého zaznamenává hned první album s rádiem V Rock – klasické nářezovky Ozzy Osbourna (Bark at the Moon), Anthraxu (Mad House), Judas Preist (You’ve got another thing comin) či Iron Maiden (2 minutes to Midnight) uváděné egoistickým rebelem DJ Laszlem vnesou do jakékoliv nálady průbojnou vitalizující energii a nikoho nenechají chladným – nadávky, adrenalin a ostré řezaní zatáček, k takovým akcím se V Rock hodí nejvíc. Odlišnost stylu a hudebního myšlení vyniká při přechodu na rádio Wave s Frankie Goes to Hollywood, Tears for Fears, Human Leaguage a Kim Wildeovou – ano, tehdejší nová vlna se vší svou zpěvavostí a elektronikou uklidní, dokonce potěší závanem hudební nostalgie, kterou mnozí z nás v sobě nosí (pokud si samozřejmě nepamatujete ty příšerné videoklipy). Nástup DJ Fernanda na vlnách rádia Emotions 98,3 oznamuje, že další hodina poslechu se nese v duchu zamilovanosti, citovosti a cukernatosti, zkrátka popíku jako z čítanky vystřiženém: Toto, Jan Hammer, Mr. Mister a Kate Bushová museli být brutalitou konce století pěkně rozmrzeni, ale v osmdesátých ještě hrdličkovali pro ploužáky na diskotékách. Přeladění na Flash FM s DJ Toni nemastně neslaně zaplouvá do vod pěnících i dnes – Bryan Adams a Michael Jackson ve zní skoro směšně a právě Emotions si vysloužilo nejvíc kritiky za neuvedení tehdy skutečně známých songů. A jedeme dále – DJ Mr. Magic představí hip hopovou scénu a DJ Olivier přes soulové výstřelky dotáhne styl až k plážovému DJ Pepe se stanicí Espantoso, okořeněnou kubánskou dechovkou jako od nevlastních bratrů Buena Visty International.
Skladba Michaela Jacksona Wannabe Starting Something z rádia Fever (DJ Olivier) vyšla až roku 1984 a na kompilaci byla zřejmě zařazena kvůli společnému vydavateli obou počinů – firmě Epic – a navíc, rejpalové mohou najít na CD odlišné verze skladeb, než jaké hrají ve hře. Hnidopišství stranou, mixy představují především určitý hudební styl okořeněný originálními hláškami moderátorů a zmíněnými (ne)reklamami. Zdaleka nejde o výběr toho nejlepšího (chybí David Bowie, který se minimálně do jedné škatulky vejde), ale toho, co nejtrefněji vystihuje atmosféru hry. I kdyby tři stanice z celé kompilace nabízely nezajímavý obsah, stále se jedná o jedinečný počin dokazující hloubku hry a soběstačnost softwarového titulu na několika mediálních platformách. Soundtrack se prodává samozřejmě i po jednotlivých kusech, dokonce v nabídce českého Bontonlandu (s informací: Zákazníci, kteří si kupují toto zboží, dále kupují: Lada, Josef: Utíkej, Káčo, utíkej). Složení skladeb osloví počítačového hráče, fanouška série a hlavně náhodného kolemjdoucího. Co z toho plyne? Mentorsky: hry přerůstají svou škatulku. Posluchačsky: I wanna rock, protože tahle muzika prostě je parádní.
Grand Theft Auto: Vice City, cca 60 minut na každém ze sedmi CD, Epic/Rockstar 2002, cena jednoho alba cca 500 Kč
