S arkádovými tenisy, jako by se v poslední době roztrhl pytel. Tedy ne že bychom se s takovými hrami setkávali každý týden, ale přece jen, tam kde ještě relativně donedávna existoval v podstatě pouze Mario Tennis, tam se před nedávnem objevil konkurenční Everybody's Tennis od Sony a své si chce k tomuto tématu říci i Sega, která chystá Sega Superstars Tennis, jenž by se na pultech obchodů měl objevit již zhruba za měsíc. Do rukou se nám dostala preview verze pro Xbox 360, která sice vykazovala ještě známky značné rozpracovanosti, ale nemálo věcí se z ní již vyčíst dalo.
V hlavních rolích se zde představí známé postavičky z dílen Segy, v čele se Sonicem a jeho partičkou.
Sega už v portfoliu jednu tenisovou sérii má – Virtua Tennis patří dnes již svým způsobem k videoherním legendám, nicméně i mezi „velkými“ tenisovými tituly je 
považován za jakousi arkádovější variantu. Vytvořit tedy hru „plně arkádovou“ by nemělo být větším problémem, což se ostatně ukazuje od prvních zápasů. A tvůrci šli dokonce tak daleko, že i mezi arkádovými tenisy, bude Sega Superstars Tennis ještě arkádovější. Může se sice zdát, že jde o zbytečně hnidopišské škatulkování, ale jiný rozumně stručný způsob, jak zhruba tuto hru popsat, nás zkrátka nenapadá.
Autoři této hry totiž tenisové principy ořezali ještě více, než jsme u podobných her zvyklí, přestože se tedy nejedná vyloženě o Pong v lepší grafice a na druhou stranu je potřeba říci, že některé prvky jsou zde v této souvislosti až překvapivé. První dojem je ale značně akční. Hra totiž v základu používá pouze dva údery – rychlý a pomalý. A pokud chcete zahrát třeba lob, musíte namačkat kombinaci rychlého a pomalého úderu. Ve fázích hry, kam nám preview verze povolila se dostat, jsme si ale vystačili víceméně pouze s úderem rychlým. Na druhou stranu zde ale není nijak nemožné 
poslat míček třeba do sítě nebo do autu. Pravda, se sítí se tenisák potká vlastně pouze při podání, ale aut je docela běžnou záležitostí, typicky třeba pokud jste na síti a nestihnete si úder pořádně připravit. Takže se opět jedná, podobně jako ve výše uvedených titulech o jednoznačně akční pojetí, ale kontakt s realitou se rozhodně nevytrácí.
Jak již název a okolní obrázky napovídají, v hlavních rolích se zde představí známé postavičky z dílen Segy, v čele pochopitelně se Sonicem a jeho partičkou, ale dojde i na další osazenstvo. Pány jistě zaujme v prvé řadě Ulala ze série rytmických akcí Space Channel (z herního hlediska se ale o příliš výraznou postavu nejedná) ale bez povšimnutí jistě nezůstane ani Beat z dreamcastového Jet Set Radio (po kurtu jezdí na kolečkových bruslích) nebo třeba obtloustlý vousatý trpaslík z Golden Axe (jenž mimochodem vyznává značně silové pojetí tenisu, takže dává rány jako z děla). Ať už ale hrajete s kýmkoli, je hratelnost velmi svižná, akční a zábavná, ale rozhodně to neznamená, že by se vše odehrávalo stylem servis-volej-vymalováno, takže i zde se 
stanete účastníky nejedné dlouhé a tuhé výměny. Dokonce je zde achievment za výměnu o čtyřiceti a více úderech.
Můžete se přepnout do speciálního Superstar režimu, v němž soupeři život komplikujete náročnějšími údery.
Každá z postav se vyznačuje nějakým stylem hry (ranař, přeborník ve spinech, všestranný šikula, rychlík), ale z dosavadního hraní jsme získali tak trochu pocit, že je výhodné hrát buď s rychlými postavami, které doběhnou skoro všechno, nebo s hráči, kteří umějí vypálit pořádnou petardu. Jednotlivým postavám, respektive jejich hrám odpovídají i zdejší kurty, takže třeba Sonic má své domácí hřiště tak říkajíc „na zelené louce“ zatímco Ulala je doma ve futuristickém prostředí vesmírné stanice. Menším problémem je ale skutečnost, že ne na všech kurtech se hraje stejně dobře. Na Sonicově paloučku je to pohodička, ale například na takové pláži ze hry Outrun 
padají na kurt stíny palem, které celou věc činí poněkud méně přehlednou. A to ještě ani nemluvíme o speciálních úderech.
Pod každou postavou svítí při hře hvězda, která se postupně s tím, jak se vám daří, naplňuje. A když je plná, můžete se přepnout do speciálního Superstar režimu, v němž soupeři život komplikujete náročnějšími údery. To například v Sonicově podání znamená, že jeho údery jsou o něco rychlejší a pohybují se po zakřivené trajektorii. Ulala pak vysílá míče v jakési spirále a třeba takový Dr. Eggman vám přes síť s míčkem pošle i několik pichlavých bomb. Zde se ale dostáváme k tomu, že tyto možnosti se zatím jeví poněkud nevyváženě. Zakřivená dráha míčku se totiž dá po nějaké době docela i odhadnout, ale když se na vás vyřítí skvadra bomb, které vás na nějaký čas ještě omráčí, tak se s tím bojuje docela těžce. Nehledě na to, že takový Amigo ze Samba de Amigo při těchto speciálních úderech rozsévá rumba koule a balónky vlastně po celém kurtu, takže do svízelné situace vcelku pohodlně dostanete nejen soupeře. Ale uvidíme, při delším hraní se třeba objeví 
nějaký fígl, jak na to. Což nám připomíná i jisté patálie při deblech. Zaprvé jsou na hraní o poznání obtížnější a za druhé vaši počítačem řízení parťáci zas až tak moc rozumu taky nepobrali. Nejde ani tak o pohyb po kurtu, který funguje víceméně naprosto uspokojivě, ale každému asi dojde, že když někdo z dvojice na druhé straně kurtu vstoupí do superstar režimu, tak je potřeba to za každou cenu cpát na toho druhého. Počítačem řízené postavy na to ale zase až tak moc nedbaly. Opět ale zdůrazňujeme, že preview verze, kterou máme k dispozici, je ještě v dost rozpracovaném stadiu.
I přes jisté chyby zůstáváme značně optimistickými.
A co herní módy? Vedle známých klasik jako rychlý zápas, multiplayer a podobné drobnosti, tu máme i turnaje, v nichž se postupuje klasickým pavoukem až k vítězství, ale hlavně režim Superstars. Ten je rozdělen do několika skupin, tematicky 
laděných podle segáckých her, a v každé z nich čeká zhruba desítka úkolů, které je ale potřeba postupně odemykat. Máme zde tedy různé zápasy, ale i všemožné úkoly, které mají procvičit jednotlivé herní činnosti. Například tedy musíme s omezeným počtem míčků z podání odvalit požadovaný počet koulí s opicemi ze Super Monkey Ballu do požadovaných míst nebo se vyhýbat ocelovým koulím a bombám a sbírat na kurtu zlaté kroužky. Mix je to docela pestrý a zábavný, což je pochopitelně jedině dobře. Důležité je ale závěrečné hodnocení jednotlivých položek – u „dovednostních“ úkolů je to jednoduché, musíte daný úkol zkrátka splnit, ale třeba u zápasů to znamená, že musíte nejen vyhrát, ale soupeře zároveň dost slušně rozmlátit, což dává tušit, že v závěrečných fázích se bude jednat asi o hodně slušné výzvy.
I přes jisté chyby ale zůstáváme značně optimistickými. Sega Superstar Tennis má totiž na to, aby se stal velmi slušnou zábavičkou v líbivé barevné grafice a se 
známými postavičkami. . Největší obavy máme asi z umělé inteligence deblových partnerů, co se týče zákeřných superstar úderů, věříme že na nějaký způsob, jak se vyrovnat s těmi méně příjemnými, v průběhu hraní určitě najdeme. Ale i se zmíněnými neduhy to pořád byla zábava téměř královská, takže je moc fajn, že se plné verze dočkáme už za měsíc.
Index očekávání: 80%
