Seven Samurai 20XX

Kolik je statečných? Sedm. Kolik je samurajů? Sedm. Kolik jich budete ovládat vy? Jednoho. Ve které hře? V Seven Samurai 20XX, což je prostá variace na nestárnoucí rubačky, v nichž kosíte naprosto vše okolo vás.

Ne všichni asi znáte film režiséra jménem Akira Kurosawa The Seven Samurai z roku 1954 (nejsem si až tak jistý, jestli někdo, kdo se před tímto rokem narodil zrovna holduje hrám pro PS2). Pokud vám ale nastíním příběh, určitě vás něco upoutá – chudá vesnice musí čelit náporu banditů a jelikož její obyvatele nejsou schopni ubránit se, požádají několik samurajů, aby jim pomohli. Tento titul se stal inspirací pro legendární western Sedm statečných z roku 1960. A aby těch inspirací nebylo málo tak projekt The Seven Samurai byl předlohou pro dnes recenzovanou hru.

Příběh ovšem není zasazen do skutečných historických reálií, ale odehrává se překvapivě v budoucnosti. Kromě změny časového období, ale zůstává námět podobný – vesničané žádají o pomoc několik samurajů, jelikož jejich domovina čelí útoku mechanických humanoidů. Vám tedy nezbývá, jakožto futuristickému bojovníkovi, přidat se ke skupině několika dalších válečníků a vydat se ochránit vesnici. V počátečních kapitolách (celkem jich je devět plus prolog) se budete snažit získat na svou stranu další samuraje. V názvu hry je číslo sedm a tak by vás asi mělo být sedm. Ke konci už se vydáváte do samotné oblasti, kterou máte chránit. To jsem vzal trošku hopem. Scénář je o něco složitější. Je v něm spousta dějových zvratů, a protože ústředních charakterů je dokonce více než sedm, je pro vás připraven rozvětvený děj.

Stačí jen jít vpřed a čekat, až budete uvězněni v určité lokaci, kde se začnou zjevovat protivníci.

Svět (respektive jeho skromná část) po kterém se budete pohybovat je osídlen nejroztodivnějšími charaktery. Vaši nepřátelé jsou obvykle stvořeni z kovu – roboti různých tvarů a velikostí (například obézní kyborg, který útočí tak, že se pohybuje jako koule na bowling), ozbrojení sečnými i střelnými zbraněmi. Bossové (které potkáte skoro na každém kroku) jsou většinou z masa, kostí i železa a často vládnou magií. Jde o gigantické bestie, ještě větší roboty nebo vzrůstem menší, ale o to nebezpečnější humanoidy, kteří mají v rukávu pár triků.

Vše není bráno až tak vážně (je to trošku zvláštní, v jedné chvíli musíte přihlížet tomu, jak jeden člen vaší skupiny umírá a v jiném momentu už se setkáváte s tak neobvyklými charaktery, že si nejste jistí, jestli jste omylem nevložili do PS2 hru Digimoni útočí). Především jde o netradiční (alespoň v západním světě) pojetí některých postav, například se utkáte s břichomluvcem a jeho dřev2nou loutkou. Nám se to může zdát pro akční hru nepatřičné, ale Asiati jsou v něčem trošku méně ortodoxní, takže si budeme muset zvyknout.

Herní systém není nějak složitý. Stačí jen jít vpřed a čekat, až budete uvězněni v určité lokaci, kde se začnou zjevovat protivníci. Obvykle jich nebude málo, ale zvládnout se to dá. Pokud se vám je podaří zničit, tak se uvolní cesta a vy může pokračovat dál. To není problém, protože nepřehlédnutelná zelená šipka vám ukáže kam dál. Ale nic není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Ztratit se klidně můžete. Například v městské lokaci jsem blouděním strávil víc času, než mi bylo milé. Právě v tomto levelu, který je poměrně rozsáhlý je volnost pohybu slušně neomezená. Jenže v předchozích úrovních jsem byl striktně navigovaný, kam kam mířit, byl jsem tedy mírně zmatený a docela jsem se potrápil, než jsem zjistil, kam se nyní vydat.

Seven Samurai 20XX sází hlavně na to, že během boje neustále dochází k výbuchům a energetickým výbojům.

Naštěstí většinu času trávíte buďto sledováním všudypřítomných animací nebo souboji. Ty nevyžadují příliš umu. Nejsou nikterak složité. Ale mají své kouzlo. Hlavně díky mírně netradičními systému. Jeho možnosti nejsou příliš bohaté, ale má jeden zvláštní prvek. Jde o to, že blok nemusíte držet ve chvíli, kdy na vás někdo útočí, ale pokud ho zmáčknete o něco dříve, máte ho připravený jako „rezervu“. Pokud vás někdo zasáhne, pak nebudete zraněni. K útoku užíváte katanu. Ta ale není příliš účinná ani rychlá. Stiskem L1 + R1 můžete přibližně minutu a půl až dvě využít i meč druhý. To už je lepší. Jste rychlejší, mrštnější a nebezpečnější. Po uplynutí časové lhůty musíte několik vteřin počkat, než se vám znovu dobije energie (to je samovolný proces). To platí i pro zmiňovaný systém bloků. Můžete si jich nastřádat pár do zásoby, podle toho, zda na to máte dostatek prostředků. Hlavně během střetů se silnějšími nepřáteli využijete i úskoky. Hlavní charakter Natoe dokáže velmi rychle uskočit a čas od času se vám také poštěstí (díky neutuchajícímu bušení do rivalů) to, že se zpomalí čas a vy vidíte jak se Natoe pomalu rozpřáhne a sekne. Tento úder je o něco silnější, ale spíše má vizuální než funkční efekt.

Seven Samurai 20XX sází hlavně na to, že během boje neustále dochází k výbuchům a energetickým výbojům. Je sice pravda, že to občas vypadá pěkně (někdy ale spíše kýčovitě), ale ve větších bitvách to už spíše připomíná rozbitý kolotoč. Navíc už ani není vidět, co vlastně děláte, takže bezmyšlenkovitě mačkáte útok a blok v různých kombinacích (náhodných).

Akira Kurosawa: 23. března 1910 – 6. září 1998

Akira Kurosawa začínal ve filmové branži jako kreslič storyboardů, ale postupem času se vypracoval na asistenta režie a následně sám usedl na režisérské křeslo. Vytvořil mnoho filmů, z nichž se velké množství stalo inspirací pro americké a evropské remaky. V jeho projektech se hrdiny stávali velmi často legendární bojovníci - samurajové. Mezi jeho obdivovatele patří například Francis Ford Coppola nebo George Lucas, kteří mu v jeho práci také pomáhali.

Grafika je jen ucházející, není příliš detailní a pokud se pohybuje více bytostí na obrazovce (to platí skoro pro každý souboj), tak se hra nepříjemně trhá. Hudba a zvuky jsou naštěstí povedené, takže prezentaci z části zachraňují. Muzika je atmosférická a má zvláštní náboj, který nelze jen tak popsat. To se musí slyšet. Právě ona navozuje pocit, že jde skutečně o hru se samuraji v hlavních rolích (čemuž ale zase futuristické prostředí příliš nepomáhá).

Nakonec ještě jedna výtka. Všechny úrovně jsou rozděleny na několik podsekcí. A přechod mezi nimi je vždy doprovázen „loading“ obrazovkou. A pokud jich vidíte několik každých pár minut, tak už je to docela nepříjemné. Ještě, že prostředí jsou rozmanitá. Někdy procházíte rozsáhlou továrnou, jindy se dostanete do starobylého chrámu a v dalším momentě se už proháníte po živém městě. S obyvateli můžete komunikovat, ale k dalšími postupu to není většinou nutné a navíc nejsou

Klady a zápory

Povedený soubojový systém
Několik sympatických postav a slušný scénář
Hudební doprovod

Častý loading
Krátká délka hry
Občasné sekání

zrovna ukecaní a stejně vám příliš často neřeknou něco důležitého. A i kdybyste si povídali s každým, koho potkáte, hernímu času to příliš nepomůže. Je totiž zoufale krátký.

Přes všechny zápory jde ale o slušně hratelnou záležitost, která sice své předloze příliš velkou čest nedělá, ale také jí nehanobí. Prostě a jednoduše jde o další průměrnou hack´n´slash mlátičku, kterých je k dostání dost a dost. Titul Seven Samurai 20XX by vás mohl upoutat především několika drobnými vylepšeními pro souboje, ale jen to dobrou hru nedělá.

Seven Samurai 20XX

Výrobce/Vydavatel	Sammy/Sega
Platforma	PlayStation 2

Multiplayer:	ne
Vibrace/Analog:	ano/ano
Paměťová karta:	113 kB

Verdikt:

Standardní hack´n´slash mlátička, která má připraveno minimum překvapení. I tak se ale hraje dobře.

Hodnocení:

60% (info)