Honosné město Řím je v zajetí bojů o moc. Julius Caesar byl zavražděn a vina padla na otce jednoho ze dvou hlavních hrdinů Vipsania. Ale jeho potomek, voják Agrippa, nehodlá přihlížet popravě svých rodičů, aniž by zasáhl. Smrti své matky již zabránit nedokáže, ale pro záchranu svého otce hodlá učinit cokoliv. Dokonce se stát i gladiátorem, mužem, který je ochotný zabíjet pro potěšení krvelačných davů. Je to jediná cesta, jak se znovu setkat se svým otcem a pomstít svou matku. Ale to není jediná věc, která musí být vykonána, důležité je i nalezení pravého vraha talentovaného vladaře. A to je úkolem Agrippova přítele a Caesarova příbuzného v jedné osobě, mladého Octaviana.
Jistě jste tedy uhodli, že během hraní, které zahrnuje čtyři poměrně rozsáhlé kapitoly, se vaše prsty ujmou dvou hlavních hrdinů. O obou jsem se zmínil, jsou to Agrippa a Octavianus. Zatímco první jmenovaný je voják a spoléhá tedy na brutální sílu, čemuž jsou přizpůsobeny i mise, kterými prochází, Octavian se násilí vyhýbá, jak jen může a využívá spíše svého špiónského talentu. Ano, ano, opět se autoři rozhodli okořenit akční složku hry stealth misemi. Osobně nejsem z tohoto přístupu až
tak nadšený, protože pokud mohu soudit, hráči, kteří si pořizují hru, která nese označení „AKČNÍ“ očekávají především to, že bude sázet hlavně na dynamické sekvence. Ne, že by jich v Shadow of Rome nebylo dostatek, ale právě, když jste vyburcovaní množstvím zabitých protivníků, dojde na stealth misi, která je vystavěna na vaší trpělivosti.
I když není Shadow of Rome první akční hrou, ve které se dočkáme stealth sekvencí, tentokráte titulu spíše škodí.
Nejdříve se tedy zaměřím na Octaviana. Zatímco Agrippa svádí lité boje v arénách, Octaviana se ujme Pansa, nejlepší agent v říši. Ten předá mladému hrdinovi několik svých zkušeností, které by měl využít na své cestě za odhalením pravého vraha Caesara. Hlavním úkolem jeho misí je plížit se, skrývat a především sledovat vybrané osoby. Právě jejich špehováním budete postupně odhalovat další a další úlomky celého příběhu, který je, jak je tomu u příběhů ze starověkého Říma obvyklé, plný zvratů a překvapení. I když je Octavianus veskrze pacifista, i on bude muset občas poslat některé nepřátele do říše snů. Ovšem jeho samotné fyzické dispozice k tomu nestačí, bude muset využít provaz nebo vázu, které mu dovolují omráčit vybranou postavu. Jistě, že ona nebude vesele přihlížet
jak se k ní ženete s výkřikem na rtech a vázou v ruce. Budete se muset připlížit nepozorovaně zezadu a udeřit (škrtit). Pokud se potencionální oběť otočí a uvidí vás, musíte utíkat jak nejrychleji budete moci, protože není nic neobvyklého, že se na vás vrhne nejen ona, ale i dalších X strážných, které přivolá.
Někdy se, ale nemusíte jen skrývat v obrovských nádobách, v krabicích, na římsách a za rohy. V určitých momentech můžete sebrat oděv omráčené postavy a využít ho. Jestliže se budete chovat nenápadně (neschovávat se, nekrčit se nebo nepoužívat předměty, alespoň tedy ne tak, aby je někdo z kolemjdoucích viděl), můžete bez větších problémů (někdy vás stráže zastaví a na něco se vás zeptají) projít kolem nepřátel. Velkou pomocnicí vám bude mapa, na té vidíte nejen to, kam máte zamířit, ale především rozmístění všech osob a také to, kam se v aktuálním momentě dívají. Kromě toho jsou zde vyznačeny i předměty. Kromě váz a provazů, jsou to i kameny, jablka nebo banánové slupky, šipky a nebo mince.
Dalším zpestřujícím prvkem jsou i závody na vozech, které na vás čekají v druhé polovině hry.
I když není Shadow of Rome první akční hrou, ve které se dočkáme stealth sekvencí, musím přiznat, že tentokráte titulu spíše škodí než, že by poskytovaly oddech od časem stereotypního zabíjení nepřátel. Stealth mise jsou totiž příliš jednoduché pro ty, kteří mají rádi MGS a spol., ale příliš frustrující pro ty, kteří chtějí jen čistokrevnou akci. Mimo to, ono zabíjení nepřátel je v této hře natolik zábavné, že žádné zpestření nepotřebuje.
Druhá herní postava Agrippa má poněkud odlišné metody než Octavianus. Jeho síla spočívá v dokonalé muskulatuře a touze po pomstě. Dvě vynikající vlastnosti gladiátora. A jaký je hlavní úkol bojovníka, který zabíjí pro potěšení lidí v publiku? Poskytnout jim, co nejkrvavější zábavu. Čím brutálnější bude vaše počínání, tím více ohlasu (a bodů) získáte. Jestliže budete sami diváky povzbuzovat, hodí vám dokonce něco k snědku (doplní zdraví) nebo zbraň. Do písku arény totiž můžete vstoupit buďto beze zbraně nebo si některou zvolíte. Zbraně se ale používáním opotřebovávají a časem se stanou naprosto nepoužitelnými. Proto máte možnost sebrat zbraň
mrtvému soupeři, popřípadě jí ukrást živému nepříteli nebo vzít tu, kterou vhodil do bojiště dav. K dispozici je několik jednoručních i dvouručních sečných zbraní, oštěp, různé palice a ještě několik dalších exponátů (například luk). Někdy se vám poštěstí narazit i na štít nebo helmu, které logicky zvyšují vaši obranu. V některých arénách dokonce můžete využít katapulty.
Proti vám se postaví několik typů gladiátorů, někteří jsou malí a mrštní, další jsou obrovští, ale nemotorní. Překvapivě se utkáte i s ženskými bojovnicemi, které vám pěkně zatopí, protože jsou opravdu nebezpečné a se zbraněmi to umí lépe než většina jejich mužských kolegů. Žhavý písek v bojišti zchladí i zvířecí životodárná tekutina. Střety vyžadují určitou míru taktiky, například je vám umožněno usekávat končetiny nebo využívat některé z předmětů v aréně (pasti, sudy s olejem a pochodně atd.). Jestliže se vám podaří nějaký skutečně poutavý kousek (například rozseknout dva gladiátory jednou ranou), diváci vás zahrnou obdivem a růžovými lístky (plus množstvím „Salvo“ bodů).
|
Všechny úrovně ale nejsou vystavěny na tom, abyste co nejrychleji rozsekali vše živé, co se hýbe. Autoři se očividně snažili připravit pro hráče variabilní hru, takže někdy musíte se společníky zničit sochy nepřátelského týmu dříve než se podobný kousek podaří soupeřům, zachránit bezbrannou osobu ze spárů ostatních gladiátorů a provést jí skrze cestu plnou pastí, zabít více válečníků než protivník a ještě dosáhnout určeného počtu bodů. Rozhodně se tedy nemusíte obávat toho, že se po čase začnete nudit. Jestliže jsem vás stále nepřesvědčil, tak ještě upozorním na to, že se čas od času utkáte i s bossy. Na ty budete muset zkoušet různé finty, protože jinak byste neuspěli. Pro zajímavost, do cesty se vám postaví například vůdce barbarů nebo ženská gladiátorka a její hejno supů. Hra je poměrně obtížná, ale ne tak, aby se nedala zvládnout (i když …). Mimo to vám občas pomůže další z důležitých postav, smyslná gladiátorka Claudia. Věřte, že její pomoc vám přijde určitě vhod. Dalším zpestřujícím prvkem jsou i závody na vozech, které na vás čekají v druhé polovině hry. V nich nejen musíte předehnat ostatní, ale bránit se jejich výpadům a sami útočit. Než se naučíte své dopravní prostředky zručně ovládat, zabere vám to dost času.
Graficky je hra na velmi vysoké úrovni. Ať už samotné prostředí nebo i postavy, oboje je ztvárněno dost precizně. Opravdu potěší i mezilevelové sekvence, které jsou profesionálně nadabované, vizuálně povedené a scénáristy dobře navržené. Někdy dokonce připomenou prvoligový hollywoodský film (ať už ztvárněním nebo atmosférou). Ani na hudbě není možné najít nějakou chybu, je stylová a především vše dokonale podbarvuje a reaguje na to, co se děje na obrazovce.
Co tedy říci na závěr? Shadow of Rome je vynikající akční zábava, která je plná dobrých nápadů. Na kráse jí trošku ubírají stealth levely, ale ty se dají přežít. Jinak si, ale titul zaslouží jen slova chvály, ať už za akční sekvence, scénář, hudbu, grafiku a především hratelnost. Tak vyvážená akce tu jednoduše dlouho nebyla.
| Shadow of Rome | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
