Budete se mstít jako stvůra. Recenze Shadow of the Beast
Shadow of the Beast
Platforma: PlayStation 4
Výrobce:
Heavy Spectrum Entertainment Labs
- Vyšší nároky na hráče
- Obsahuje i původní hru z roku 1989
- Nepřesné ovládání
- Nadbytečné schopnosti, které není důvod používat
Rovnou v úvodu se přiznám, že jsem původní Shadow of the Beast na Amigách nehrál. Na druhou stranu předpokládám, že těch, kteří před sedmadvaceti lety s touhle pozapomenutou klasikou měli čest, bude mezi našimi čtenáři rovněž minimum. Můžu se tedy rovnou v klidu vyhnout nostalgickému vzpomínání na mladí, kdy všechno bylo tak nějak lepší a popasovat se s kritikou téhle na souboje orientované skákačky optikou dnešního světa. Což bohužel pro Shadow of the Beast není úplně příznivá zpráva.
Monstrum v hlavní roli
Namísto svalnatého tvrďáka tentokrát dostanete do rukou postavu, která by v každé jiné slušné hře stála na druhé straně barikády. Zubaté monstrum se špičatými rohy a bodáky na rukou je ale navzdory těmto proprietám na straně dobra, nebo tedy alespoň menšího zla.
Zápletkou, v níž jde o klasickou cestu pomsty přes hromady mrtvol až k závěrečnému bossovi, se příliš zabývat nemusíme, v celé hře se naštěstí vůbec nemluví a rozumně odhadnuté ambice tvůrců naštěstí ponechali příběhovou omáčku jen v doprovodných bonusech.
Tam mimochodem najdete i původní verzi z roku 1989, kterou už ale zub času nepěkně ohlodal. Dnes recenzovaná hra se ale v dávných dobách naštěstí inspirovala pouze letmo, co se týče základních principů a atmosféry, samotná náplň je díky bohu daleko propracovanější.
Více než o poskakování po plošinkách je Shadow of the Beast zaměřeno na souboje. Ty jsou postaveny na podobném principu jako například v Batmanovi nebo Assassin‘s creed, tedy vhodném načasování útoků a bloků a řetězení co nejdelších komb.
Bojový systém je ve skutečnosti ještě o něco složitější, obsahuje řadu speciálních schopností, za něž se platí krví nepřátel (která zde slouží jako tradiční mana). Můžete se léčit, používat plošné útoky, či se na chvilku stát nesmrtelnými. Jenže po chvíli zjistíte, že si stejně nejlépe vystačíte s pouhými dvěma tlačítky pro základní útok a blok.
Nepřátelé si chodí pro výprask pěkně spořádaně jeden po druhém a nikdy tak v jeden moment nečelíte více než dvěma najednou, drtivé většině z nich pak navíc stačí jedna rána. Přesto hra není nijak jednoduchá, na vině je totiž ne příliš intuitivní ovládání. Jakmile stisknete tlačítko, rozjede se odpovídající animace, kterou nelze nijak přerušit. Dá se na to zvyknout, alespoň zpočátku však budete umírat víc, než by se slušelo.
Právě ovládání je vůbec tou největší slabinou hry. Pamatovat si všechny kombinace speciálních komb je náročné a v podstatě zbytečné, protože reakce hlavního hrdiny na vaše vstupy se zřejmě odvíjí od aktuální ceny ropného barelu a povětrnostních podmínek v jižním Tyrolsku, jinak si neumím představit, proč pokaždé reaguje jinak. Plošinkových sekvencí naštěstí není tolik, ale když už někam potřebujete skočit a čirou náhodou tam i vidíte, stejně doporučuji se předtím alespoň pokřižovat.
Stará škola
A přesto nad hrou nelze jednoznačně zlomit hůl. I když mě místy neskutečně štvala, má rovněž jisté, obtížně definovatelné, staromilské kouzlo. Na rozdíl od běžné dnešní produkce člověka nevede za ručičku a neváhá ho pořádně potrápit. Hned první boss ve hře mě na první pokus poslal pod drn, teprve poté mi hra dovysvětlila, že kromě blokování ještě mohu uhýbat kotouly.
V jednom z dalších kol mě zase nechala pobíhat v bludišti ponořeném do absolutní tmy, po jehož absolvování metodou pokusu a omylu přichází zjištění, že jsem na začátku levelu zapomněl vzít zdroj světla, takže musím zase zpátky. Ano, je to samozřejmě otrava, ale ten pocit, že vám hra klade odpor a nevzdá se hned každému, za to částečně stojí.
Shadows of the Beast je navzdory moderní grafice opravdový old school, v němž důležitější roli než pokračování příběhu hraje posun v žebříčkách za nasbírané score. K dokonalosti má opravdu daleko, ale umím si představit, že starší a pokročilí, znudění uniformitou dnešní produkce, zažijí u hry příjemné déjá vu. Jen bych doporučil počkat na nějakou tu slevu.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 86 čtenářů
Generuje obrázky do hry pomocí AI, za 10 hodin práce vydělá 350 tisíc
Tvůrci virtuálních kartiček Champions of Otherworldly Magic přiznávají, že vizuální podobu jejich...
Je Fallout nejlepší videoherní seriál? Recenzenti mají jasno
Sci-fi seriál natočený podle populární série her Fallout sbírá v zahraničí skvělá hodnocení. Vypadá...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
KVÍZ: Zavzpomínejte si na magická devadesátá léta ve hrách
Devadesátá léta patří v oblasti počítačových her mezi zlatou éru. V době rychlého rozmachu...
Čeští Warhorse slibují brzké oznámení nové hry. Co by to tak asi mohlo být?
Více než šest let od vydání nejvýznamnější české hry posledních let Kingdom Come: Deliverance...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Nová zbraň do Call of Duty stojí více než samotná hra
V rámci propagace posledního filmu o obřím opičíkovi King Kongovi přibyla do populární hry Call of...
Nezneužíváme děti, ale těm chudým dáváme možnost výdělku, tvrdí šéf Robloxu
Ředitel společnosti Roblox Stefano Corazza se v nedávném rozhovoru pro magazín Eurogamer pustil na...
Digitální láska. Kdo jsou nejzajímavější videoherní milenci
Premium Láska je prý něco, po čem touží spousta z nás. A očividně není řeč jen o reálných osobách, ale...
Vrací se Rayman, ale zase ne tak, jak bychom si přáli
Série Rayman patří k těm nejlepším hopsačkám vůbec, nový díl je ovšem v nedohlednu. Letos se chystá...
Take-Two v únoru řekli, že nebudou propouštět. Teď propouští 5 % zaměstnanců
Společnost Take-Two je dalším gigantem videoherního průmyslu, který se odhodlal k masivnímu...
Prodej bytu 3+1 (59m2) v Berouně
S. K. Neumanna, Beroun - Beroun-Město
4 700 000 Kč