Shadowman je když... Shadowman byl původně comics, jehož příběh byl založen na temné magii a představě dvou paralelních světů, světa živých a mrtvých, světa, jak ho známe a místa, vedle nějž se naše představa pekla zdá být pouhou lehkovážnou fantazií. Tyto dva světy jsou spolu propojeny, pomocí magie je mezi nimi možno procházet. Ze světa mrtvých však zlo může proudit na zem mnohem snáze, než jak můžou ochránci lidského rodu navštěvovat druhou stranu, aby zabránili zlým silám naplnit jejich temné úmysly. Vládcem světa mrtvých je Legion, nekonečná zrůda jejíž mysl tvoří duše těch nejodpornějších kreatur, které spatřily světlo světa. Legion, hodlá ovládnou i svět živých, náš Svět. V minulosti mu v tom bránil Shadowman, muž neživý a nesmrtelný zároveň. Ten, který kráčel na rozhraní obou světů. Nyní je však ztracen a Světu hrozí nové nebezpečí. Legion shromáždil duše pěti masových vrahů, v čele s Jackem Rozparovačem, a vyslal je do světa živých. Jedinou nadějí lidstva se tak stal nájemný vrah, Mike LeRoi. Mike si zahrával s temnou magií a na jeho vášeň doplatila celá jeho rodina. Mike se posléze dostal pod kontrolu voodoo kněžky Nettie. Ta mu dala masku Shadowmana a Mike se díky ní a za pomoci plyšového medvídka svého zemřelého bratra může pohybovat v obou světech.
Temná atmosféra voodoo magie a drsňák Mike si získali oblibu mezi čtenáři comicsů a námět se zdál atraktivní i managementu firmy Acclaim, která se rozhodla na motivy comicsu vytvořit počítačovou hru, kterou v České republice distribuuje firma JRC (Jen Radost pro Czechy).
Jak už vyplývá z úvodu, hra Shadowman se odehrává ve dvou zcela odlišných prostředích. Jedním je náš svět, zejména ty jeho části, které se staly dějišti hromadných vražd, a druhým potom místo, kam odhází každý po své smrti. Svět mrtvých - Deadside. Jen jeden muž může kráčet oběma světy, jen jeden. Mrtvý muž, Ten který kráčí mezi světy, Pán Druhé Strany.
Tím mužem je i ve hře bývalý nájemný vrah Mike LeRoi, toho času zombie ve službách lidstva představovaného sličnou šamankou Nettie. Nettie je Mikovou rádkyní ve světě živých, ale ani na Druhé Straně není Mike úplně sám, i tam má přítele a rádce. Tím je podivuhodné stvoření zvané Serpent, kříženec hada a Smrťe.
Mikův úkol je také daný comicsovým námětem, Mike musí zachránit svět živých před nadvládou masových vrahů ve službách Legiona. To, jestli se mu úkol podaří splnit pak už záleží pouze na vaší vůli, odvaze, šikovnosti a občas i schopnosti více či méně logicky uvažovat.
Kombinace těchto schopností je nutná už z žánru hru. Shadowman není jen obyčejnou 3D hrou, ve které musíte postřílet vše co se hýbe. To by bylo poněkud fádní. Ne, Shadowman je podle výrobce nelineární akční 3D hororovou adventurou. Pod touto krkolomnou definicí se skrývá hra podobná svým zpracováním sérii Tomb Rider, Mika - Shadowmana tedy vidíte ze zadu a kolem vás je plně trojrozměrné prostředí. V tomto prostředí se pohybujete a snažíte se nalézt stopy, jež by vás přivedly k oné velké pětce hromadných vrahů. Aby to nebylo tak jednoduché, od postupu vás děli několik druhů překážek. Těmi nejjednoduššími jsou terénní nerovností a podobně. Od druhého levelu se vám staví do cesty i první nepřátelé, kteří se s dalším postupem mění a samozřejmě se stávají nebezpečnějšími. K jejich likvidaci slouží široký arzenál nejrůznějších smrtících hraček. Protože se Shadowman odehrává ve dvou různých prostředích, má také zbraně pro oba světy. Ve světě živých si Mike vystačí v podstatě s konvenčními zbraněmi, počínaje pistolí a oblíbenou brokovnicí až po supermegapráskový vraždomat jménem violátor, jehož jméno se rozhodně neodvozuje od houslí.* Ve světě mrtvých pak slouží Shadowmanovi pistole, která vypouští paprsky energie, které osvobozují prokleté duše a posílají je k věčnému odpočinku. Dalšími zbraněmi ve světe mrtvých jsou různé voodoo artefakty. Veškerá střelba a likvidace protivníků vůbec je provázena bohatou paletou speciálních světelných efektů. Při zásahu nepřítele ve světě živých se objeví velké množství krve a záblesk hlavně, ve světě mrtvých je však podívaná rozmanitější. Pokud je totiž nemrtvý nepřítel zasažen, skrčí se do klubíčka a teprve po dalším zásahu v této pozici se duše za světelného efektu a temného stenu odpoutá.
Další překážkou v postupu ve hře jsou poměrně rozšířené pasti, nad kterými by Edgar Allan Poe slintal blahem. Jáma a kyvadlo hadr. V postupu vám brání také žhavé kvádry nebo kožovité blány, které zpočátku neumíte překonat, což se samozřejmě s postupem času změní.
Hlavní zábranou ve snadném projití hrou jsou však Brány. Ty jsou označeny fialovými symboly, které říkají, kolik temných duší musí Shadowman získat, aby s pomocí jejich síly mohl bránu otevřít.
Dark Souls se stejně jako další předměty nacházejí na různých místech, Temné duše ve skrytém tvaru mají podobu stylizovaného lidského srdce zavěšeného na třech oštěpech a samozřejmě se vyskytují na těch nejméně dostupných nebo nejvíce hlídaných místech. Ostatní předměty jsou ukryty v různých sudech a amforách, které je třeba nejprve výstřelem rozbít. Předměty významné pro hru jsou uloženy na místech speciálních, na oltářích a podobně.
Podobu srdce mají také předměty, za které si Mike může v chrámu koupit některé speciální schopnosti, jako třeba možnost trhat již zmíněné blány, které mu brání v cestě, či možnost šplhat po vodopádech.
Z výše uvedených omezení, která stojí Shadowmanovi v cestě vyplývá i ona propagovaná nelinearita hry. K úspěšnému dohrání Shadowmana je totiž nutné se neustále vracet do míst, která jste již prošli, abyste navštívili lokace, které pro vás tehdy byly nedostupné. A protože všechny levely jsou rozsáhlé a omezení je mnoho, projdete některá místa tolikrát, že se v nich budete moci orientovat i poslepu.
Vedle napínavého příběhu, který je opravdu velkou devizou hry, je na Shadowmanovi nejvýraznější jeho grafické zpracování. Mnoho z našich čtenářů jistě pamatuje zlom, který způsobila jiná hra Acclaimu, Turok: The dinosaur hunter, po jehož shlédnutí i ten největší flegmatik musel vydávat výkřiky upřímného obdivu nad grafikou. A i ten největší držgrešle pochopil, že těch několik tisíc na 3dfxko prostě musí ušetřit. Jednoduše řečeno, to co na monitoru předvádí Shadowman je úplná paráda a to i na mém, pomalu výběhovém počítači s voodoo2.
Možná je to tak schválně, hra s námětem voodoo magie musí z voodoo grafických karet vytáhnout maximum. A nejen z karet voodoo.
Osobně jsem hrál Shadowmana v rozlišení 800*600 s plnými detaily a nestačil jsem se divit vlastním očím. Nejenže celé prostředí je perfektně prokresleno a použité textury jsou naprosto realistické, ale byly to zejména pohybové kreace, které předváděl jak Mike, tak i jeho nepřátelé, které mne uváděly do stavu vytržení. Člověk nemůže neobdivovat práci, kterou designéři hry a animátoři odvedli. Naprosto neuvěřitelně pak působily zejména rozlehlé venkovní prostory a ohromné stavby. Jako skvělý kontrapunkt k této megalomanii se potom jevily stísněné chodby a úzké visuté mosty. Z jedněch na člověka doléhala klaustrofobie a druhé zase nutně vzbuzovaly nechutné závratě. Stěny pokryté krví nahlodávaly citlivou duši hráče až na pokraj šílenství, které vzbuzovala...
Hudba, naprosto úžasná, depresivní, skvělá. Hudba vás provází celou hrou a je jí ohromná spousta, každá skladba však naplňuje i ty nejhorší představy hudby, kterou byste nechtěli poslouchat v noci a sami. Jako jednovaječné dvojče hudebního doprovodu hry působí zvuky. Ty snad autoři nahrávali v samém pekle, neboť jen s těží mohli získat tak procítěné kvílení či bolestné skučení jinde. Zvuky vyluzované věčně zatracenými dušemi se mísí s praskotem výstřelů a hukotem padajících vod. Tak vypadá běžný zvukový doprovod. Často se do něj mísí Mikovy komentáře, z nichž by jen malé množství neslo jemné ouško dámy, ale dámy jistě prominou... Ono totiž v případě, že se vám přihodí ona prekérní situace a vyřítí se na vás tuna šíleného masa ozbrojená motorovou pilou nezbude Mikovi než pronést temným hlasem: " Oh Shit!" a tasit co nejrychleji zbraň... Ale ačkoliv jsou Shadowmanovi komentáře jadrné, nikdy nejsou samoúčelné stejně jako množství krve a srdcervoucí nářek zatracenců.
Celá hra je proložena spoustou animací v enginu hry, jak už je dobrým zvykem. Tyto animace, většinou komunikace Shadowmana s Nettie nebo Serpentem, uvádějí hráče do děje a mnohdy poskytují vodítko k dalšímu pátrání. Ani animacím nelze téměř nic vytknout. Grafika i namluvení jsou rozhodně na úrovni a zejména hispánský Nettin přízvuk je kouzelný.
Všechny výše uvedené předpoklady libují výbornou hru, ale ne vždy tomu tak musí být. Shadowman je trošku zvláštní. Není jednoduché objektivně posoudit všechny jeho kvality a ne každý je dokáže ocenit. Námět hry je trošičku kontroverzní a hra rozhodně není určena do rukou dětem, ostatně na CD najdete upozornění, že se hra nesmí prodávat osobám mladším 15. let. Zpracování hry je téměř dokonalé a ve spojení s temnou atmosférou voodoo rozhodně není určené pro slabší povahy. Pokud však chcete hrát snad nejlépe graficky zpracovanou hru se zajímavým hrdinou a výborným zvukem máte skvělou příležitost. Jenom si nezapomeňte přečíst plusy a mínusy, protože ani Shadowman není dokonalý.
+ fantastická grafika, až se budete shýbat na své židli před blížící se sekyrou, pochopíte
+ speciální efekty, odchod duše na věčný odpočinek je nezapomenutelný
+ výborná atmosféra, je temná a vy se budete bát v noci na záchod...
+ velké množství nepřátel, respektive jejich různorodost, například dvouhlavé torzo těla, chodící po rukou je velmi přesvědčivé
+ animace mezi jednotlivými levely a možnost si je kdykoliv z hlavního menu přehrát
+ příběh - i přes všechny chyby vás Shadowman jen tak lehce nepustí a vy jej budete chtít dohrát za každou cenu
+ hudba a zvuky z kterých vás bude mrazit
A teď to, co by vás snad od nákupu a hraní Shadowmana mohlo odradit:
- Hlavním problémem Shadowmana je jeho nelineárnost. Nevěřím, že by kohokoliv bavilo procházet rozsáhlé levely hry 50x, bohužel pro další postup ve hře je to někdy nezbytné. Myslím, že bez nutnosti vracet se mnohokrát na stejné místo by byl Shadowman zábavný mnohem víc.
| ||||||||||||||||||||||||
- Ani Shadowman bohužel, přes své úchvatné grafické zpracování, nebyl ušetřen nepříjemného prolínání polygonů, což když nic jiného, tak zamrzí.
- Možná tato výtka nemisí být nutně mínus, nicméně obtížnost hry je skutečně či spíše neskutečně vysoká.
- Posledním mínusem je už spíše maličkost, při meziherních animacích bohužel nejsou synchronizovány rty, takže rozhovor s Nettie občas vypadá jako dabing na TV zNova.
A nakonec: nevím, jak se to Mrazíkovi povedlo tak rychle, ale i u nás na webu si můžete stáhnout poměrně kvalitní, i když ne bezchybnou, češtinu do hry, takže vám nebude bránit ve vychutnání rozhovorů s Nettie a Serpentem ve hře žádná jazyková bariéra. Pro Ondřeje Malého a ostatní hráče s klasickým vzděláním nabízí hra také francouzskou instalaci.
