Hned jak jsem se podívala na krabici od téhle hry, bylo jasné, že z celé naší redakce jsem já ta nejpravější cílová skupina, pro kterou titul s názvem Shark! Hunting The Great White vzniknul. Na přední straně krabice bojuje potápěč se dvěma žraloky a scénka je to vskutku působivá - žabí muž třímá v jedné ruce nůž a v druhé vystřelovací harpunu a oděn jen do lehkého neoprénu bez rukávů a nohavic srdnatě vzdoruje dvěma hustě ozubeným tlamám. Ačkoliv nikde není ani kapka krve, akční náboj se výjevu upřít v žádném případě nedá a místo zbylo i na romantiku - všichni zúčastnění se topí v blankytné modři, na pozadí je vidět potopený lodní vrak a k hladině stoupají šňůry bublinek. Obzvlášť jeden z vyobrazených žraloků vypadá jako moje zhmotnělá noční můra - bezcitným černým okem zírá z rohu krabice přímo na vás a při pohledu na bílé trojhránky v jeho tlamě musíte chtě nechtě vzpomínat na osud všech hlavních i vedlejších hrdinů ze Spielbergových Čelistí.
Žraloci byli odjakživa tím, co se prohánělo mými sny až nepříjemně často a s nepříjemně vítězným skóre - není se proto čemu divit, že jsem uvítala příležitost si to s těmi pravěkými bestiemi vyříkat skrze bezpečný interface PCčka. Možná někdo z firem Infogrames, WizardWorks, Sunstorm Interactive nebo SCS Software na tom byl stejně, protože právě z jejich spolupráce vzešla tahle úchylnost (v dobrém slova smyslu) - simulátor lovu na žraloky.
A protože žraloci jsou to hlavní, oč tu jde, podíváme se nejdřív, jaké kousky si pro nás autoři přichystali. V mořských hlubinách na vás čeká přesně osm typů plovoucích predátorů, přičemž zastoupeny jsou v podstatě všechny atraktivní druhy - namátkou třeba velký bílý žralok, žralok tygří, žralok modrý, žralok mako a nepřijdete ani o atypického kladivouna. Encyklopedii žraloků si můžete prohlédnout ještě dřív, než se ponoříte do vln a možná je vám tím dávána šance, abyste si to s tím ponorem ještě rozmysleli (pohled na úctyhodná žraločí těla a počtení o jejich rozměrech asi není zrovna to, co byste si v reálu četli těsně před tím, než se na volném moři pustíte do potápění). Protože ale rozdíly mezi realworldem a počítačovou hrou jsou pořád propastné a pro většinu z nás i jasně zřetelné, není se čeho bát a jakmile překonáte počáteční třas v kolenou, můžete se v klidu vrhnout do hlubin.
Než tak ale učiníte, musíte se prokousat pár otravnými (ale důležitými) procedurami. Tak předně si musíte vybrat, v jakém módu máte zájem žraloky nahánět. Jste-li kariéristický typ a rádi šplháte po pomyslném žebříčku směrem vzhůru, je tu pro vás Career Mode (který má navíc tu výhodu, že u něj odpadají všechny nepříjemné povinnosti pojící se s klasickým kariérním postupem - například vlezdoprdelkovstvím toho ve vodě mnoho nezmůžete). Pokud je vám naopak kariéra ukradená, nebo už ji máte za sebou, stačí si vybrat některou z osmi náhodných misí, odehrávajících se na různých místech po celém
světě (Karibik, Havaj, pobřeží Afriky atd.). V těchto misích máte k dispozici kompletní vybavení kromě těch úplně nejlepších kousků, které se vám zpřístupní pouze tehdy, 
pokud nejdřív dotáhnete kariérní mód k vítěznému konci. Logicky je tedy lepší začít s kariérou a začneme s ní i my.
Jakmile si přečtete zadání prvního úkolu a začnete se těšit, jak se napakujete granáty, elektrickými tyčemi a dalekonosnými harpunami, asi vám trochu zkazí náladu, když zjistíte, že výběr pomůcek je velmi omezený. Do začátku nepočítejte s ničím lepším než tyčí na vstřikování CO2 a jedním dost odhalujícím potápěčským oblekem (je mi záhadou, jestli na světě vážně existují lidé, kteří se vydávají zabíjet žraloky v gumovém obleku, který jim stěží zakrývá trup a kousek těla těsně pod ním). Co naplat, nájemní zabijáci si nemohou moc vybírat a obzvlášť ne ti, co se v branži teprve rozkoukávají, takže prostě popadněte tyč, navlékněte se do skafandru a ploutví a hupněte do vody…
Teprve tam totiž pochopíte, v čem spočívá kouzlo téhle hry. Vaší první zakázkou jsou dva žraloci na kalifornské pláži (přesněji řečeno ve vodě u kalifornské pláže), kteří se nějakým nedopatřením prosmýkli za protižraločí bariéry a teď brání všem rekreantům v pobytu ve vodním živlu. Vy je musíte najít a zlikvidovat (na nějaké humánní uspávání se tady nehraje). Vznášíte se ve vodě, slyšíte vlastní dech a bublání vzduchových bublinek a nevidíte nic. Tedy skoro nic. Nic, které se při bližším prozkoumání dá popsat jako modravý opar, sem tam protkaný vlnící se rostlinou nebo líně se vznášejícím hejnem rybek nebo něčím dalším, podobě poklidným. Člověku se ani nechce věřit, že na tomhle tichém a mírumilovném místě má dojít k nějakému krveprolití. Nejsme tu ale na výletě, nýbrž za prací, takže přestaneme šlapat vodu a začneme se porozhlížet po 
nějakém tom žralokovi. Jakmile se rozpohybujete, asi vás zarazí pomalost, s jakou se posunujete vpřed. Stejně jako já se asi začnete obávat, jestli náhodou nestrávíte příští půlhodinu ploužením po mořském dně a hraním na schovávanou se dvěma rybami. Tahle představa je ještě umocněna tím, že nevidíte dál než na pár (dva) metrů, tak se nutně musíte zmítat v pochybnostech, jestli jste svou kořist náhodou neminuli jen o chlup. Nebojte, i na to bylo pamatováno. Na obrazovce je totiž k vidění kromě vody i pár důležitých ukazatelů, které vám poskytují údaje o tom, jak jste na tom se zdravím a se zbraní, kterým směrem plavete, jak hluboko jste a kolik vzduchu vám zbývá. Kromě toho jsou v pravém dolním rohu siluety vašich obětí, které se zvýrazní, pokud se k nim přiblížíte na určitou vzdálenost. Nad nimi je ještě vystavená stupnice s jejich zdravím, takže můžete sledovat, jak jste měli blízko k cíli, když jste se ocitli ve stisku žraločích čelistí.
Musím přiznat, že samotný lov je docela adrenalinová záležitost. Ačkoliv mně na lovy jelenů, mamutů ani tučňáků nijak neužije, lov na žraloky mě dokázal uchvátit stejně snadno jako… jako například hraní automatovek se světelnou pistolí (což je v porovnání s hraním téhle hry dost drahá záležitost :-). Představte si, jak si to pomalu šinete podmořskou krajinou, kolem vás se prohání pruhované rybky, želvy a delfíni a vy se stále pokradmu rozhlížíte, jestli se někde v dálce nevynořuje známý obrys s trojhrannou ploutví. Máte-li štěstí, odehrává se vaše mise na nějakém pěkném místě, jako je například potopený vrak nebo ruiny starobylého města nebo jeskynní komplex pospojovaný spoustou chodbiček a tunelů… prostě radost 
pohledět (ke grafice se ještě dostaneme). Když indikátor konečně zasvítí a vy tak dostanete echo, že žralok je nablízku, srdce se vám rozbuší a pokud se necháte unést atmosférou, možná se začnete i otáčet kolem dokola a snažit se zahlédnout tu potvoru dřív, než zahlédne ona vás. Dobře děláte, protože vaše smrt je občas dílem jednoho jediného žraločího nájezdu. Jakmile spatříte to, co hledáte, vytasíte zbraň a snažíte se přitočit ke žralokovi tak, aby jste ho mohli trefit pokud možno ze strany nebo zezdola. Útok tváří v tvář nebývá příliš úspěšný a seshora se zase špatně míří, takže dá trochu práce natočit se tak, aby byl úder efektivní. Když se ale zadaří, je to báječný pocit. Bodec se zanoří obludě do těla, voda kolem rány se zbarví do růžova a vy pak můžete z povzdálí sledovat, jak žralokovi ubývá životní síla. Když klesne na nulu, otočí se mrtvolka břichem vzhůru a na vaší harpuně přibude symbolický zářez.
Graficky si není ani v nejmenším nač postěžovat. Paprsky slunce prosvítají skrze vodní masu, pruhované rybky se míhají hned vpravo od vás, hned zas vlevo, dno zdobí trsy mořských řas a zapomenuté artefakty minulosti a když se vynoříte nad hladinu, máte výhled ozdobený autentickými kapkami vody, které pomalu stékají po obrazovce dolů. I žraloci vypadají přiměřeně dobře, pouze je škoda, že jsou to tak tvarově nenápadité potvory, takže až na kladivouna 
vyhlížejí v podstatě všechny stejně. Občas se vám sice povede zanořit se do stěny jeskyně nebo do kolem proplouvajícího kanice, ale nás, kdo
jsme již párkrát měli tu čest s Larou Croft, takové maličkosti nemohou rozházet. Druhá škoda se týká toho, že interaktivita prostředí je jedním slovem mizerná - například by potěšila možnost zamordovat jinou rybu než žraloka a použít ji pak k přilákání kořisti, ale to už bychom asi chtěli moc.
Mám-li svoje dojmy z Shark! Hunting The Great White shrnout do krátkého prohlášení, pak bude znít asi nějak následovně: tahle hra je sice béčko jako hrom, ale nějakou zvláštní náhodou se moc příjemně hraje a to je to, oč tu běží nejvíc. Možná je to jen moje žraločí úchylka, ale harpunování těch zubatých bestií mi činilo takové potěšení, že jsem byla ochotná přehlédnout i nějaké ty nedostatky jako třeba ne zrovna velký výběr vybavení (troje skafandry, troje ploutve...) nebo prolínání polygonů. Zkrátka jestli vás žraloci fascinují, bude vás fascinovat i jejich vyvražďování.
| Shark! Haunting The Great White | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
